Obrázek týdne

22. července 2019: Moderní budova na obrázku je Residencia na observatoři ESO Paranal v Chile a je druhým domovem astronomů a techniků, kteří na observatoři pracují. Nad Residencií a celou pouští Atacama se táhne pás MLéčné dráhy, náš vesmírný domov.Residencia byla navržena německými architekty Auer+Weber a je dokonale integrována do okolní pouštní krajiny, aby co nejméně rušila astronomická pozorování. Barva písku a moderní design ladí s marsovským charakterem okolí. Residencia byla vybrána jako perfektní útočiště bondovského zločince ve filmu Quantum of Solace, ve kterém také byla - naštěstí virtuálně - vyhozena do povětří v jedné z klíčových scén.Na observatoři ESO Paranal stojí velký dalekohled VLT (Very Large Telescope), a také pomocné dalekohledy (Auxiliary Telescopes), které mohou pracovat dohromady jako interferometr (Very Large Telescope Interferometer).

15. července 2019: SS 433 je mikrokvazar objevený před čtyřiceti lety, leží asi 18 000 světelných let od Země v souhvězdí Orla (Aquila). Obrázek, který pořídil radioteleskop ALMA a který ukazuje SS 433 v submilimetrových vlnových délkách, je speciální tím, že jsou na něm vidět výtrysky, které vytváří horký otáčející se disk plynu kolem černé díry v centru SS 433. SS 433 je poměrně blízký objekt a tak je velmi užitečný pro studium mikrokvazarů a jejich výtrysků.Vývrtkovitý tvar je způsobem jevem zvaným precese: jak hmota ve výtryscích proudí prostorem, výtrysky se pomalu otáčejí kolem osy podobným způsobem jako nakloněný gyroskop (setrvačník). Rozměr vývrtky je úctyhodný, asi 5000 krát větší než rozměr Sluneční soustavy.Podivný tvar byl předpovězen na základě spektroskopických pozorování přístroji Global Jet Watch rok předtím, než se uskutečnila pozorování radioteleskopem ALMA. Sekvence pozorování umožnila astronomům vytvořit a testovat předpovědi a drahách, po kterých se budou výtrysky pohybovat. Pozorování také vysvětlila, proč jsou ...

8. července 2019: Tento načervenalý plynný oblak se jmenuje Abell 24 a leží v souhvězdí Malého psa (Canis Minor). Patří k objektům, kterým se říká planetární mlhoviny. S planetami nemají ovšem nic společného, i když by se tak mohlo podle jména zdát. Vznikají v posledních fázích existence hvězd, kdy hvězda odvrhne vrchní části atmosféry do okolí. Jméno vymyslel William Herschel, který se (mimo jiné) proslavil objevem planety Uran: v dobách přístrojů s nízkým rozlišením tyto mlhoviny vypadaly jako obrovské planety plovoucí v tmavém vesmíru. Hvězda podobná Slunci stráví většinu svého života přeměňováním vodíku na hélium. Tato proměna probíhá v jádru hvězdy. Na konci života hvězdě je všechen vodík v centru proměněn a dojde k nerovnováze; hvězda už dále nedokáže vzdorovat gravitaci a jádro hvězdy začíná kolabovat. Tím se v něm dramaticky zvýší teplota, zatímco vnější chladnější vrstvy začnou expandovat a hvězda se nafoukne do červeného obra. Až se do rudého obra začne přeměňovat ...

1. července 2019: Téměř přesně před sto lety se odehrál pozoruhodný jev: úplné zatmění Slunce. Toto zatmění bylo pozoruhodné hned několikrát. Za prvé, s dobou trvání téměř 7 minut to bylo nejdelší zatmění za posledních 500 let. Za druhé, astronomové ho použili pro (úspěšné) testování tehdy nové obecné teorie relativity.Einstein publikoval svou obecnou teorii relativity v roce 1915. Úplné zatmění Slunce v roce 1919 nabídlo perfektní možnost ji experimentálně testovat. Při zatmění se dá změřit, jak moc gravitace Slunce ohýbá paprsky ze vzdálených hvězd, a jestli tato odchylka souhlasí s předpovědí Einsteinovy teorie. Na krátkou dobu během zatmění, kdy Měsíc zakryje sluneční světlo, se poblíž Slunce objeví hvězdy, které normálně během dne vidět nejsou. Měřením jejich polohy během zatmění, kdy jejich paprsky procházejí blízko Slunce, a měřením polohy na noční obloze, kdy přítomností Slunce ovlivněny nejsou, je možné odvodit, jak moc je gravitační pole Slunce ovlivnilo.Tři astronomové - Arthur Eddington, Frank Watson Dyson ...

24. června 2019: Observatoře ESO umístěné na chilských horách - La Silla, Paranal a náhorní planina Chajnantor - jsou domovem mnoha dalekohledů, které postavilo a provozuje šestnáct členských států. Jak plyne čas, starší dalekohledy jsou pomalu vyměňovány za novější a pokročilejší. Jeden z pamětníků je na obrázku: radioteleskop SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope).Kdysi dávno, v roce 1987, kdy byl SEST postaven, to byl novátorský přístroj, jediný velký radioteleskop na jižní polokouli schopný studovat submilimetrové záření vesmíru. Anténa o průměru 15 metrů byla schopna pozorovat mnohé z nejextrémnějších kosmických jevů.Ale nakonec, novější a rozvinutější dalekohledy - jako ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) či APEX (Atacama Pathfinder Experiment), oba na náhorní planině Chajnantor - začaly přinášet lepší měření a SEST byl v roce 2003 vyřazen z provozu.Příběh ale ještě není úplně u konce. SEST už dále nepozoruje, ale jeho lesklá anténa stále hrdě stojí na La Sille a slouží jako zrcadlo pro krásné noční nebe. Odkazy:Obrázek ...

17. června 2019: Na fotografii právě několik antén radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pozoruje střed Mléčné dráhy. Almy je ale mnohem víc, než je na obrázku; jednotlivé antény od sebe mohou být vzdáleny až 16 kilometrů a dohromady je jich 66.Trochu vpravo nad nejbližší anténou je souhvězdí Jižního kříže (Crux), ještě víc vpravo je mlhovina Carina.Astronomové používají radioteleskop ALMA k pozorování ohromných molekulárních mračen, ve kterých vznikají hvězdy, a ke sledování galaxií ve vzdálených hlubinách vesmíru. Zelená světla viditelná na dalekohledech jsou součástí normální procedury pozorování, ale na obrázku vytváření éterický, nezemský svit nad chilskou pouští.Fotografii pořídil Petr Horálek, jeden z fotovyslanců ESO.

10. června 2019: Rozpraskaná vrásčitá krajina možná připomíná Mars, ale je ve skutečnosti mnohem blíž - tento kousek zvlněné krajiny je severní část chilské pouště Atacama, na které stojí mnohé ze skvělých dalekohledů a observatoří ESO.Zvláštní nezemský vzhled přitahuje pozornost - občas bývá používána jako "analogová krajina" pro Mars. Vědci navštěvují Atacamu kvůli výzkumu v oblastech jako složení a textura půdy, potenciální podobnosti v geologii a útvarech na povrchu, omezení minulé biologické aktivity (včetně úvah, jestli takové regiony jsou, či někdy mohly být, přátelské k extremofilnímu životu), počasí, stupeň vyprahlosti a dalším. Možná ze všeho nejdůležitěji, místa jako Atacama nám můžou pomoci se připravit na probíhající i plánované vesmírné mise (s lidmi i bez nich) tím, že poskytují vhodné prostředí, ve kterém je možné testovat vybavení, manévry a plány mise.Vpravo od středu obrázku je skupina lidmi vytvořených objektů - je to největší pozemské astronomické zařízení pro pozorování v milimetrové a submilimetrové oblasti (která ...

3. června 2019: Světlo na krásném snímek z chilské pouště Atacama, který pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, pochází ze spousty zdrojů: z observatoře La Silla, vzdálené silnice a budov okolo ní, z atmosféry Země ve formě jemného zeleného záření a samozřejmě z mnoha vesmírných objektů.Otevřená hvězdokupa Plejády vypadá, jakoby tančila nad horskými vrcholky na horizontu. Přímo nad nimi je souhvězdí Oriona, které dominuje obloze a krášlí ji oblaky a oblouky ionizovaného plynu - emisními mlhovinami (na obrázku červeně). Vidět je i pás Mléčné dráhy, který se táhne nočni oblohou.Observatoř ESO La Silla stojí v severním Chile v nadmořské výšce 2400 m. Je tam velmi tmavá noční obloha a pozoruje se tam od šedesátých let. Snímek byl pořízen od 3.6m dalekohledu ESO, jednoho z nejproduktivnějších čtyřmetrových dalekohledů na světě.

27. května 2019: Ani mimo pracovní dobu nemohou astronomové odolat hvězdné obloze. Nadšený astronom na obrázku pozoruje z Residencie, ubytovny ESO na observatoři Paranal v Chile. Vidět je pás Mléčné dráhy plný prachu a hvězd, který se zvedá nad pouští Atacama, kde na vrcholku hory Paranal stojí dalekohled VLT Evropské jižní observatoře (Very Large Telescope).Nehostinné podmínky v poušti ovlivnily stavbu Residencie, která byla dokončena v roce 2002. Budova je vestavěná do prohlubně v terénu, obsahuje 108 pokojů a pro astronomy představuje oázu v poušti a únik před drsným klimatem Atacamy - má i zelenou zahradu a plavecký bazén. Budova byla navržena tak, aby splývala s prostředím a minimalizovala světelné znečištění v oblasti extrémně tmavého nebe. Residencia svým nezvyklým a fascinujícím okolím připoutala pozornost a imaginaci filmařů a v roce 2008 se objevila ve filmu Quantum of Solace s James Bondem.

20. května 2019: Personál na observatoři ESO Paranal dostal životní příležitost vyslechnout jedinečné představení světoznámého violoncellisty Yo-Yo Ma. Prvního května 2019 navštívil tento hudebník Paranal a dalekohled VLT (Very Large Telescope).Pro pracovníky observatoře uspořádal speciální koncert, pro který si vyžádal naprosto tmavou oblohu. Obrázek byl pořízen během vystoupení a díky pásu Mléčné dráhy a Magelanovým oblakům má neobyčejnou atmosféru. Yo-Yo Ma zahrál několik skladeb, mezi nimi Bachovy suity pro violoncello, a dokonce se zeptal posluchačů, jestli nemají nějaké přání.Příštího dne se Yo-Yo Ma setkal s několika pracovníky observatoře, kteří vyprávěli o svých zkušenostech s prací v extrémních podmínkách pouště Atacama. Jako upomínku dostal několik dárečků, mezi nimi kšiltovku ESO, kterou pak nosil během koncertu v Santiagu.Důvodem návštěvy na observatoři byla jeho fascinace astronomii a svou návštěvu observatoře popsal Yo-Yo Ma i jeho tým jako jeden z vrcholů návštěvy.

13. května 2019: Souhvězdí Oriona je jednou z nejrozeznatelnějších skupin hvězd na obloze. Výrazných hvězd Oriona si jsou lidé vědomi určitě desítky tisíc let, a pravděpodobně déle. Čínští astronomové ho nazývali 参宿 nebo Shēn, což v překladu znamená tři hvězdy (v pásu). Staří Egypťané ho považovali za bohy Saha a Sopdet, vtělení Osirise a Isis, zatímco řečtí astronomové v něm viděli statečného lovce - ano, Oriona - s mečem nad hlavou a připraveného k útoku.Bez ohledu na mytologii je Orion fascinující kus oblohy. Tento obrázek z dalekohledu ESO VLT, ukazuje reflexní mlhovinu NGC 2023 ve středu souhvězdí. Leží nedaleko mlhovin Koňská hlava a Plamínek a je vzdálena asi 1500 světelných let od Země. Je jednou z největších reflexních mlhovin na obloze.Reflexní mlhoviny jsou oblaka mezihvězdného prachu, který odráží světlo blízkých nebo vnitřních zdrojů, podobně jako mlha okolo reflektorů aut. NGC 2023 je osvětlena hmotnou mladou hvězdou HD 37903. Hvězda je extrémné horká - ...

6. května 2019: Toto úžasné UHD panorama ukazuje poněkud bizarní scénu z observatoře ESO Paranal, kde sídlí dalekohled VLT (Very Large Telescope). Mléčná dráha krášlí oblohu nad pozorovací plošinou každou noc, ale tady vypadá opravdu podivně. Zaplňuje horní část oblohy a dvěma pilíři "odkapává" dolů. Jak je to možné?Tvar a změna tvaru tohoto známého nebeského objektu je důsledkem způsobu, kterým fotograf, fotovyslanec ESO Petr Horálek, obrázek vytvořil. Nejdřív vyfotografoval celou oblohu, od zenitu až k horizontu. "Dvě Mléčné dráhy" jsou ve skutečnosti jeden pás - rovina naší galaxie, která se táhne přes oblohu od horizontu k horizontu. Když prochází nad hlavou, zdá se zaplňovat celou oblohu díky projekci, která převádí hvězdnou polokouli na obdélníkový obrázek (viz. např. Merkatorovo zobrazení běžně použivané u map).Ačkoli hlavní roli na snímku hraje Mléčná dráha, jsou tam vidět i další nebeské objekty. Namodralá skvrna mezi dvěma dalekohledy vlevo (jeden je rozmazaný, protože se jeho kopule při focení zrovna ...

29. dubna 2019: Tohle je jedna ze 74 blízkých galaxií, jejíž oblasti tvorby hvězd byly pozorovány pomocí interferometru ALMA (Atacama Lrge Millimeter/submillimeter Array) v projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS). Prozatím bylo pozorováno během 750 hodin asi 100 000 oblastí tvorby hvězd. Vynikající rozlišení teleskopu ALMA poskytuje data s dostatečně velkým jemnými detaily, které ukazují, že v některých oblastech vznikají hvězdy překotně, zatímco jiné se vyvíjejí postupně.Tato dvojakost v procesu tvorby hvězd byla hlavní motivací projektu PHANGS. Existují různé teorie, které se snaží rozdíly vysvětlit - některé pomocí vlastností galaxií, jako je velikost, stáří a vnitřní dynamika - ale kvůli nedostatku údajů s vysokým rozlišením se nedaly testovat.Projekt PHANGS je teprve ve třetině, cílem je napozorovat asi 300 000 oblastí tvorby hvězd. Až bude hotov, budeme možná tušit, jak a jestli vlastnosti galaxie ovlivňují způsob, jakým v ní vznikají nové hvězdy.

22. dubna 2019: Dnešní obrázek týdne ESO, který vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek, ukazuje zářivý srpek Měsíce visící nad chilskými Andami orámovaný krvavě rudým nebem. A kromě Měsíce a nebe jsou na obrázku dvě antény, které patří k radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), observatoři, která studuje světlo z těch nejchladnějších objektů ve Vesmíru.Antény jsou natočeny směrem k obloze, jak už se těší na začátek večerní šichty - a taky netrpělivě očekávají, až se konečně vyčistí obloha. V nadmořské výšce 5000 m v suché poušti Atacama jsou taková oblaka poměrně vzácné. Atmosféry v této části severního Chile je neuvěřitelně suchá a obloha je pravidelně jasná, s 300 bezmračnými nocemi za rok.ALMA se skládá ze 66 jednotlivých antén, z nichž každá se dá velmi přesně přemisťovat po rozlehlé náhorní planině Chajnantor. Když pracují dohromady (a v různých konfiguracích), jejich pozorování má mnohem větší rozlišení než pozorování pomocí jedné antény. Dohromady tvoří největší pozemský astronomický ...

15. dubna 2019: Toto krásné panoráma bylo pořízeno v obtížných podmínkách. Dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope) je jedním z nejpokročilejších observatoří na Zemi a denně shromažďuje vynikající data z vrcholku hory Cerro Paranal, uprostřed chilské pouště Atacama. Tento odlehlý kout má mnoho výhod: jsou tu jedny z nejsušších a nejjasnějších pozorovacích podmínek na Zemi - některé stanice na Atacamě nikdy nezaznamenaly déšť - a není tu žádné světelné znečištění. Pozorovatelé na Paranalu mohou vidět hvězdy na obloze i před západem Slunce, kdy zapadající Slunce osvětluje zmrzlou zemi a vrhá éterickou a těžko reprodukovatelnou záři na celou observatoř.Ovšem odlehlost observatoře má i svoje nevýhody. Dostat se tam vyžaduje odhodlání. Na Paranal nevede žádná hromadná doprava, takže návštěvníci musí přijet autem z letiště v Antofagastě na severu, anebo 110 km z nejbližšího města směrem na jih. To samozřejmě nezastaví vědce, návštěvníka nebo filmaře, aby tam jezdili. Trocha (nebo dost) námahy je odměněna nádhernými pohledy, ...

8. dubna 2019: Čtyři hlavní dalekohledy, které dohromady tvoří VLT (Very Large Telescope), stojí tiše pod fialovou a zlatou oblohou a koupají se v záři posledních slunečních paprsků, které dopadají na Cerro Paranal v poušti Atacama v severním Chile.Uprostřed obrázku je právě tak rozeznatelný malinkatý srpeček Měsíce. Vzhledem k tomu, že observatoř ESO Paranal stojí na jižní polokouli, je srpeček natočený jinak, než jsme zvyklí na severní polokouli. Navíc, díky trajektorii, po které zapadá, je Měsíc natočen tak, že připomíná misku. V angličtině se toto natočení nazývá "mokrý Měsíc" či "Cheshirský Měsíc", podle toho, jestli vám zahnutá křivka připomíná spíše misku - která by se podle havajské mytologie měla pomalu naplnit deštěm - anebo široký úsměv kočky Šklíby (= Cheshire cat) z Alenky v říši divů Lewise Carrolla.Fotografii pořídil fotovyslanec ESO Miguel Ciaro. ESO velmi rádo prezentuje díla svých fotovyslanců, což je skupina světových astrofotografů, kteří neúnavně fotografují čistou oblohu nad observatořemi ESO ...

1. dubna 2019: S přicházejícím soumrakem počínají lampy jemně osvětlovat křivky návštěvnického centra a planetária ESO Supernova. Vrcholky stromů se rýsují proti rudé záři nad horizontem, zatímco umělá světla vytvářejí kalužky světla kolem ústředí ESO v Garchingu (Německo).Úhlopříčná čára tvořená jasnými body, která se táhne oblokou, ukazuje planetu Merkur, která byla pojmenována po římském poslovi bohů. Jeho dráha byla zachycena na mnoha expozicích; během hodiny bylo vytvořeno asi 60 snímků. Merkur se za normálních okolností velmi špatně pozoruje, hlavně kvůli své blízkosti k Slunci, jehož jas Merkura obvykle přezáří. A pozorovat ho z města je obzvlášť obtížné kvůli světelnému znečištění.Při této příležitosti se ale příhodně sešlo několik faktorů, které umožnily fotovyslanci ESO Petru Horálkovi udělat tento snímek: noc byla výjimečně jasná, Merkur dosáhnul své největší východní elongace za pouhé dva dny (to znamená, že byl úhlově hodně daleko od Slunce), a po západu Slunce byla hodně vysoko nad obzorem.Jiný způsob, jak zachytit Slunci ...

25. března 2019: Tento úžasný obrázek ukazuje, proč se astronomické observatoře obvykle staví na vzdálených, často nehostinných, místech. Na observatoři ESO La Silla v Chile je nebe tak čisté a neznečištěné umělými světly, že vypadá, jako by na něm probíhal pestrý nebeský ohňostroj!Fotografie, pořízená fotovyslancem ESO Petrem Horálkem, byla digitálně upravena tak, aby ukazovala co nejvíc oblohy. Proto cesty vedoucí k 3.58m dalekohledu NTT (vlevo) a k 3.6m dalekohledu (vpravo) vypadají dost podivně a jasný světelný oblouk - Mléčná dráha - je na obloze výrazně zahnuta.Růžový "ohňostroj" jsou ve skutečnosti mlhoviny tvořené zářícím plynem. Vpravo od Mléčné dráhy leží Magellanova oblaka, dvě blízké trpasličí galaxie. Nalevo se z horizontu zvedá bledý sloup světla. To je zodiakální světlo, způsobené odrazem slunečního záření na prachových částicích ve Sluneční soustavě. Ve středu obrázku je další zářící oblast, tentokrát zelená. To je záření atmosféry, jev, který vzniká vysoko v atmosféře Země, kde množství procesů vytváří toto zvláštně ...

18. března 2019: Hvězdu v centru Obrázku týdne ESO nemůžete minout: hmotný vícenásobný systém Tau Canis Majoris, nejjasnější člen hvězdokupy Tau Canis Majoris (NGC 2362) hrdě září v souhvězdí (ano, uhodli jste) Canis Major (Velký pes). Hvězdokupa, kromě samotné Tau Canis Majoris, obsahuje mnoho dalších - na první pohled méně nápadných - hvězd, které jsou všechny velmi mladé, kolem čtyř nebo pěti milionů let.Hvězdokupa Tau Canis Majoris je otevřená hvězdokupa, skupina hvězd vzniklá z jednoho molekulárního mračna. To znamená, že všechny hvězdy mají stejné chemické složení a jsou dohromady slabě vázané gravitací. Protože vznikly současně, tvoří vynikající laboratoř pro testování teorií hvězdného vývoje, tedy událostí, které doprovázejí hvězdy od jejich vzniku z hustého chladného plynu až po jejich zánik.Ačkoli hvězdy na obrázku vznikly ve stejném čase, jejich různé počáteční hmotnosti znamenají, že budou mít různé životní osudy. Tau Canis Majoris je z nich nejhmotnější, s nejkratší dobou života, takže spáli své nukleární palivo ...

11. března 2019: V noci dvacátého ledna 2019 otřáslo městem Coquimbo (Chile) zemětřesení o síle 6,7. Ačkoli observatoř La Silla leží od Coquimba 90 kilometrů daleko, projevy byly jasně pozorovatelné.Obrázek ukazuje zemětřesení zachycené dalekohledem TAROT (Rapid Action Telescope for Transient Objects), který je určen pro monitorování gama záblesků.Zmíněnou noc pozoroval TAROT geostacionární družice, které pro pozemský dalekohled vypadají jako nehybné body na obloze. Hvězdy se na stejném snímku zobrazují jako čáry, protože Země se otáčí kolem své osy a tak se během fotografování hvězdy posunou. Na obrázku jsou přeloženy tři za sebou jdoucí desetisekundové expozice.První expozice (vlevo) začala 41 sekund po začátku zemětřesení, poslední (vpravo) skončila asi 100 sekund po začátku zemětřesení. Každá hvězda je vidět třikrát, protože zemětřesení roztřáslo dalekohled a rozostřilo obraz. Vliv zemětřesení s časem postupně slábne.Obrázek je hodně podobný záznamům pomocí seismografů.