Obrázek týdne

14. září 2020: Navzdory svému jménu není dalekohled VLT (Very Large Telescope) jedním dalekohledem, nýbrž se skládá ze čtyř individuálních 8.2m dalekohledů (větší budovy) a čtyř pohyblibých 2.8m pomocných dalekohledů (dva vzadu vlevo).Hlavní dalekohled č. 4 je vybaven laserovým systémem, který míří nahoru. Vysoko v atmosféře, v mezosféře - asi v 90km výšce, excitují sodíkové atomy a donutí je vyzářit fotony, což vytvoří umělou hvězdičku, která je pak následně využita systémem adaptivní optiky. Účelem adaptivní optiky je měřit a pak opravit vliv atmosferické turbulence a tak vytvářet ostré obrazy.VLT stojí na vrcholku uprostřed pouště Atacama, kde je velmi malé (až skoro žádné) světelné znečištění. Ale ani čistá obloha není úplně tmavá. Sluneční světlo, odražené od prachových částeček meziplanetárního prachu - tzv. zodiakální světlo - je jasně vidět v levé části snímku, zatímco samotná obloha svítí také - noční svit atmosféry (neboli airglow), který je ale vidět jen za nejtemnějších nocí.

7. září 2020: Mléčná dráha se třpytí nad chilskou pouští a skví se v celé své kráse. Vytváří nádherný rámec pro antény radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Dvě satelitní galaxie - Velké a Malé Magellanovo mračno - jsou viditelné jako dvě světlé skvrnky pod pásem Mléčné dráhy. Umělá zelená záře, které osvětluje antény ALMA, vytváří kontrast oproti přírodním krásám nad nimi.ALMA je umístěna více než 5000 metrů n.m. v chilské poušti Atacama. Suchý vzduch a řídká atmosféra poskytují nádherný pohled do Vesmíru a vytvářejí ideální podmínky pro citlivé dalekohledy jako je ALMA. ALMA se skládá z 66 separátních a pohyblivých antén, které jsou rozprostřeny po náhorní planině Chajnantor. Různé konfigurace antén mění rozlišení radioteleskopu.

31. srpna 2020: Tento snímek ukazuje nádhernou noční scénu z observatoře ESO Paranal v Chile.Jasný pás Mléčné dráhy, plný hvězd, zářícího plynu a tmavého prachu se táhne středem snímku, až se zdánlivě noří pod svítící horizont. V popředí stojí hranatá kopule dalekohledu UT1 (Antu), jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů tvořících VLT (Very Large Telescope), a také jeden z menších pomocných dalekohledů s doširoka otevřenou kopulí. VLT se svými osmi dalekohledy, z nichž čtyři (ty pomocné) jsou pohyblivé, může fungovat jako interferometr, přičemž je tak citlivý, že dokáže rozlišit přední světla auta - na Měsíci.Nádherná a často fotografovaná obloha nad VLT je jednou z nejčistších na světě, jak je vidět na detailech Mléčné dráhy a na jasu Jupitera (výrazný objekt v levé části snímku). Zelenavé světlo na horizontu je záření atmosféry - slabá emise světla díky chemiluminiscenci atmosféry. Záření atmosféry a další atmosferické jevy jako turbulence jsou hlavní motivací pro vesmírné dalekohledy, jako je ...

24. srpna 2020: Přístroj MUSE na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) v Chile pozoroval galaxii NGC 1365, spirální galaxii s dvojitou příčkou vzdálenou asi 56 milionů světelných let od Země v kupě galaxií v Peci (Fornax), a vytvořil tento krásný obrázek. Galaxie je známá také jako Velká příčková spirální galaxie, díky výrazné hvězdné příčce v centrální oblasti.Dvě příčky v NGC 1365 jsou vzácným úkazem, který je pravděpodobně důsledkem kombinace rotace galaxie a pohybů hvězd. Větší z příček je pro tento obrázek příliš velká a propojuje vnější spirální ramena s centrálními oblastmi. Na obrázku vidíme mnohem menší druhou příčku, také složenou z hvězd. Tato příčka se pravděpodobně pohybuje nezávisle na té hlavní a rotuje rychleji než zbytek galaxie.MUSE, což znamená Multi-Unit Spectroscopic Explorer, vytvořil tento snímek v optickém a infračerveném oboru. Ukazuje plyn a prach v centrálních oblastech galaxie. MUSE pracuje na jednom z hlavních dalekohledů VLT (jménem Yepun) a umožňuje provádět detailní ...

17. srpna 2020: Neuvěřitelné množství barev - zelená, červená, modrá a všechny možné přechody mezi nimi - krášlí noční nebe nad observatoří Paranal v Chile a osvětluje pouštní krajinu okolo. Světlo z miliard hvězd, zářící mlhoviny a další vesmírné jevy vytváří oblouk Mléčné dráhy, který se táhne oblohou a rámuje dalekohled VLT (Very Large Telescope) na vrcholku kopce uprostřed obrázku (Cerro Paranal).Tento obrázek byl pořízen od přehlídkové dalekohledu ESO VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy). Mezi VLT a Vistou se klikatí cesta, osvětlená slabými žlutými světly. Jsou to jediná umělá světla na celém obrázku - lidé pracující na Paranalu si dávají velký pozor na světelné znečištění, které by mohlo ničit astronomická pozorování na tomto pozorovatelsky vynikajícím místě.Mléčná dráha není jedinou galaxií na snímku. Dva z přirozených satelitů naší Galaxie a naši nejbližší sousedi - Velké a Malé Magellanovo mračno - jsou vidět jako mlhavé obláčky světla pod obloukem Mléčné dráhy, ponořené ...

10. srpna 2020: Mraky nepatří k vítaným přátelům astronomů, ale pro astrofotografy někdy představují zajímavé osvěžení. Na této neobvyklé scenérii se oproti ohnivému nebi nad observatoří ESO Paranal rýsují tři ze čtyř pomocných dalekohledů VLT (Very Large Telescope). Kromě nich se VLT skládá ještě ze čtyř hlavních dalekohledů, které jsou mnohem větší a jejich kopule hranatější.Oblaka nejsou jediným atmosférických jevem na obrázku. Vlevo míří nahoru jasný, jakoby osvětlený, sloup. Jedná se o sluneční pilíř, který je způsoben odrazem světla na malinkatých částečkách ledu. Podobné sloupy se obvykle objevují nad nebo pod jasnými zdroji světla - v tomto případě Slunce.

3. srpna 2020: Během jedné z návštěv dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři ESO Paranal v Chile se astrofotografu a fotovyslanci ESO Yurimu Beletskemu poštěstilo pořídit tento nádherný snímek: tři nebeské sféry - každá úplně jiná - seřazené na nebi.Největší sféra na obrázku je kopule jednoho ze čtyř pomocných dalekohledů VLT (Auxiliary Telescope). Tyto pohyblivé dalekohledy se přemisťují do různých konfigurací podle potřeby.Nad kopulí dalekohledu se vznáší Měsíc. Zapadající Slunce osvětluje jenom srpek našeho kamenného souputníka, ačkoli jsou vidět i některé z měsíčních moří (což jsou tmavé, mořím podobné pozůstatky po lávových tocích v raných obdobích měsíčního vývoje). Na vrcholu obrázku je Venuše, druhá planeta od Slunce a náš planetární soused.

27. července 2020: Jasné nebe nad chilskou náhorní planinou Chajnantor je rozděleno vedví svítícím pruhem Mléčné dráhy. Tady na jižní polokouli je výrazný střed naší Galaxie často přímo nad hlavou a oblou Mléčné dráhy se táhne od horizontu k horizontu. Pod ní skupina bílých antén nadšeně pozoruje nebe. Žluté svtlo naznačuje technikům, jestli je bezpečné se k anténě přiblížit.Dalekohledy jsou součástí obrovského interferometru ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který se skládá z 66 antén. Antény pracují dohromady, mohou se vzdálit až na 16 kilometrů a neuvěřitelně detailně zkoumají vesmír. ALMA pozoruje ve "světle", které je lidským očím neviditelné - na vlnových délkách okolo milimetru, mezi infračerveným a radiovým zářením. Toto záření přichází z nejchladnějších a nejvzdálenějších míst ve vesmíru, jakou jsou velká oblaka plynu a prachu v mezihvězdném prostředí a vzdálené galaxie, což umožňuje teleskopu ALMA zkoumat, jak se vyvíjejí hvězdy a planety.Milimetrové vlnové délky dokáží vidět předtím nepozorovatelné objekty, ale pozorování v ...

20. července 2020: Na tomto nádherném snímku z chilské pouště Atacama zapadá Slunce za třemi (ze čtyř) hlavních dalekohledů ESO VLT (Very Large Telescope). Vynikající pozorovací podmínky této observatoře jsou dány její polohou. V nadmořské výšce 2600 m n.m. je observatoře ESO Paranal jedním z nejsušších míst na Zemi - a má neuvěřitelně čistou oblohu.Jen pár minut po západu Slunce se už hvězdy začínají objevovat na bezmračné obloze. Vidět je jasná hvězda Sirius, zatímco známé souhvězdí Orion svítí přímo nad dalekohledem v popředí. S prohlubující se temnotou se na obloze ukazují další a další objekty, až jsou nakonec pozorovací podmínky vhodné pro špičkovou observatoř.

13. července 2020: Kometu ze vzdálených oblastí Sluneční soustavy pojmenovaná NEOWISE vyfotografovali dva pracovníci ESO - kteří jsou také nadšenými astrofotografy - 8. července 2020 na obloze nad vědeckým centrem ESO Supernova a ústředím ESO v Garchingu (Německo). Tato vzácná příležitost byla doplněna jiným nočním jevem, a to ne úplně běžnými nočními svítícími oblaky (oblaka vypadají trochu jako vodní vlnky na obloze).Kometa NEOWISE (oficiálně C/2020 F3) byla poprvé objevena sondou NASA NEOWISE v březnu tohoto roku. S časem by se měla zeslabovat, ale do konce července by měla být pozorovatelná očima. Nejblíž k Zemi se dostane 23. července (vzdálenost bude o něco málo víc než 100 milionů kilometrů).Zářivý kometární ohon je způsoben teplem Slunce, díky kterému dochází k odpařování vrchních vrstev ledové komety. Nejbliže ke Slunci se NEOWISE dostala 3. června 2020. Stále je tu riziko, že se díky slunečnímu žáru kometa rozpadne. Pokud vydrží, poputuje zpátky do ledových končin Sluneční soustavy a ...

6. července 2020: Tento krásný obrázek, pořízený přístrojem FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph) na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope), ukazuje pole plné hvězd různého stáří a v různých vzdálenostech. Jasně odlišné červené a modré odstíny jsou výsledkem použitých filtrů, které vybírají přesně určené vlnové délky světla. Fotografie pořízené různými filtry se dají kombinovat, aby vznikly barevné obrázy. Každému filtru se přiřadí speciální barva a jednotlivé záběry se pak zkombinují. Výsledkem je obrázek, jehož barvy reprezentují různé vlnové délky.Tento kousek oblohy se nachází v souhvězdí Jižního kříže (Crux), což je extrémně jasná část Mléčné dráhy. Snímek byl pořízen jako součást programu ESO Cosmic Gems, popularizační aktivity, která je zaměřena na pořízování obrázku zajímavých či vizuálně atraktivních objektů pomocí dalekohledů ESO. Program využívá čas na dalekohledech, který je nevhodný pro vědecká pozorování. Všechna pořízená data se nicméně pro věu využít mohou a jsou astronomům dostupná ve vědeckém archívu ESO.

29. června 2020: Druhého července 2019 se na observatoři ESO La Silla odehrál zřídkavý astronomický úkaz - úplné zatmění Slunce. Observatoř La Silla byla inaugurována v roce 1969 a díky ní se ESO zařadilo do první linie astronomického výzkumu. Loňské padesáté výročí observatoře oslavilo neustálý vědecký přínos La Silly a odehrálo se i ve stínu úplného zatmění Slunce (čili umbry).Na tomto krásném obrázku je úplné sluneční zatmění, velice vzácný jev, který toho dne trval méně než dvě minuty. Během úplného slunečního zatmění zkříží Slunce a Měsíc své dráhy a dokonale se překryjí, což je možné jenom proto, že obě tělesa jsou na obloze stejně velká.Na okamžik, kdy se kolem Měsíce objeví svítící sluneční korona, se objeví několik jasných hvězd. Je to úžasný zážitek - a na La Sille se znovu odehraje v roce 2231.

22. června 2020: Slunce brzkého rána osvětluje hotel ESO Residencia, kde přespávají astronomové a technici během práce na observatoři ESO Paranal v Chile. K dalekohledům na Paranalu patří VLT (Very Large Telescope), VST (VLT Survey Telescope) - ty jsou vidět na pozadí - a VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy).Vzhledem k suché pouštnímu prostředí, které je všude okolo, je Residencia občas nazývána "oázou v poušti". Scenérie je tak úchvatná, že si budova zahrála roku 2008 v bondovce Quantum of Solace. Pohledy ze západní strany Residenci směrem k Tichému oceánu jsou úžasné a samotná architektura je uchvacující.O hosty, kteří pobývají v Residencii, je dobře postaráno: více než sto pokojů, restaurace, bazén a dokonce i sauna. Pak je tu také umělá zahrada sloužící jako únik extrémním suchem, silným větrem, intenzivním slunečním žárem a obrovskými teplotním výkyvy, které patří k nejdrsnějším pozemským klimatům.Největší a nejambicioznější projekt ESO, dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), se staví ...

15. června 2020: Observatoř ESO La Silla se pyšní vysokým počtem bezmračných nocí ročně. Miliardy hvězd, které tvoří Mléčnou dráhu, jsou tu běžným úkazem. Uvnitř kopule na obrázku je jeden ze tří 60cm dalekohledů projektu ExTrA, který začal pozorovat ke konci roku 2017.Tato malá skupinka dalekohledů se hlavně zajímá o detekci vzdálených exoplanet, které přecházejí před jasnými a blízkými rudými trpaslíky. Projekt se snaží najít co nejvíc transitujících exoplanet - včetně planet velikosti Země v obyvatelné zóně - a určit jejich strukturu a složení. Poté budou největší dalekohledy na světě pozorovat a zkoumat atmosféru těchto exoplanet.

8. června 2020: V roce 2016 cestovala skupina světových astrofotografů na observatoř ESO Paranal v Chile. A s jakým záměrem? Vytvořit nádherné snímky vesmíru v UHD rozlišení a ve formátu vhodném pro planetária. Během několika týdnu vytvořili UHD fotografie, časosběrné snímky, 360stupňová panoramata a mnoho dalšího.Jeden z těchto záběrů je na obrázku týdne ESO, který ukazuje Paranal, domov dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope). Pozorovatel v pravé části snímku, který ukazuje na nádherný oblouk Mléčné dráhy nad hlavou, je fotovyslanec ESO Babak Tafreshi, jeden ze zmíněných členů expedice. Dalekohledy VLT jsou vidět v levé části fotografie (čtyři hranatější hlavní dalekohledy a tři ze čtyř kulatější pomocných dalekohledů).Záběry, které pořídila UHD expedice ESO 2016 se používají v planetáriu a návštěvnickém centru ESO Supernova, které bylo otevřeno v květnu 2018. ESO Supernova je spolupráce mezi ESO a Ústavem teoretických studií v Heidelbergu, a budova je darem německé nadace Klause Tschiry.OdkazyAlternativní projekce obrázkuRozšířená verze (360 x ...

1. června 2020: Jeden z nejfascinujícnějších výsledků moderní astronomie je poznatek, že vesmír je plný světů mimo Sluneční soustavu - tzv. exoplanet. Stále více pozorování ukazuje, že většina hvěd má planety, které kolem nich obíhají. Jeden z těchto systémů je vidět na dnešním majestátním obrázku týdne.Antény na obrázku patří k 66 anténám, tvořícím radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) na náhorní planině Chajnantor v Chile. Dvě jasné hvězdy svítí přímo nad centrální anténou. Jasnější z nich je trojnásobný systém Alfa Centauri. Exoplanetu Proxima b nedávno objevily dalekohledy (ESO a další) uvnitř obyvatelné zóny kolem jedné složky z těchto tří hvězd (Proxima Centauri). Alfa Centauri je systém nejbližší Zemi a Proxima b je nejbližší známou exoplanetou.A ještě jeden jiný svět je vidět na obloze - tentokrát o něco blíž domovu. Nahoře na snímku jsou dva načervenalé objekty těsně vedle hlavního pásu Mléčné dráhy. Ten vlevo je Antares - červený veleobr v souhvězdí Štíra (Scorpius) ...

25. května 2020: Pod nádhernou jižní oblohou pózuje Babak A. Tafreshi, jeden z fotovyslanců ESO. Babak stojí na skále patřící k sopečnému komplexu Miñiques. Ve stejné oblasti (Antofagasta v chilské poušti Atacama) stojí i observatoř ESO Paranal, odkud pozoruje dalekohled VLT (Very Large Telescope).Každý ze čtyř hlavních dalekohledů VLT dokáže rozlišit objekty asi čtyř miliardkrát slabší než je vidět prostým okem, takže má dalekohled pestřejší výhled než lidé (může pozorovat i exotické jevy jako záblesky gama, extrasolární planety a supermasivní černé díry). Ale obloha nad Atacamou je jedna z nejčistších a nejtmavších na světě, takže není divu, že ji Babak obdivuje.Namodralý útvar nad Babakovou hlavou je Velké Magellanovo mračno (LMC, Large Magellanic Cloud), trpasličí galaxie, která obíhá kolem Mléčné dráhy. Je součástí Místní skupiny a třetí nejbližší galaxie (leží ve vzdálenosti asi 163 000 světelných let). LMC se obvykle klasifikuje jako nepravidelná galaxie, ale dnes si astronomové myslí, že původně to byla spirální ...

18. května 2020: Obrázek ukazuje dvojici interagujících galaxií známou jako Arp 271. Jednotlivé galaxie se jmenují NGC 5426 a NGC 5427, obě to jsou spirální galaxie a obě mají podobnou velikost.Někteří astronomové si myslí, že tyto galaxie splývají a vytvoří jeden objekt. Díky interakci vznikne během příštích několika milionů let mnoho nových hvězd (některé už jsou vidět uvnitř plynného "mostu", který obě galaxie spojuje. Tento typ srážky a interakce se může přihodit i naší Galaxii, která se pravděpodobně střetne se sousední galaxií v Andromedě za asi pět miliard let.Systém Arp 271 leží asi 120 milionů světelných let od nás a byl objeven německo-britským astronomem Williamem Herschelem v roce 1785. Herschel byl velice plodný vědec, objevit také infračervené záření a planetu Uran.Odkaz:Dřívější záběr stejného páru: http://www.eso.org/public/images/potw1035a/.

11. května 2020: Některé autoportéty jsou lepší než jiné - a tento obrázek fotovyslance ESO Petra Horálka je určitě jeden z těch přitažlivějších! Fotograf je osvětlen jasem Mléčné dráhy a vůči pozadí nebeské oblohy vypadá úplně malinký.Petr stojí na jednom z nejsušších a nejvyšších míst na Zemi, nezi polem antén, které tvoří radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). ALMA stojí na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5000 m v chilské poušti Atacama. Antény pozorují vesmír na vlnových délkách mezi infračervenou a radiovou oblastí, kde jsou hlavním zdrojem chladné a vzdálené objekty, a studuje stavební kameny hvězd, planetárních systémů, galaxií a samotného života. ALMA dohlédne až na samotný okraj pozorovatelného vesmíru a umožňuje astronomům objevovat a chápat, jak náš vesmír vznikl.Tmavá, čistá a suchá obloha nad Chile dělá z této země jedno z nejlepších míst na Zemi k pozorování vesmíru. Profesionální astronomové využívají ty nejúžasnější přístroje, které tam stojí, ale pohled na oblohu ...

4. května 2020: Příchod dne na observatoř ESO La Silla vrhá světlo na krásy vesmíru mimo naši malou planetu. Mléčná dráha je natažena nad hlavou jako zástava s prachovými mračny na pozadí miliard hvězd. Střed Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce (Sagittarius) je v místech s největších množstvím mezihvězdného prachu, ve středových oblastech Galaxie také začínají majestátní spirální ramena. V úplném centru sídlí supermasivní černá díra (Sagittarius A*), která vytváří spoustu energie pohlcováním objektů ve svém okolí.Dalekohledy ESO výrazně pomohly s poznáním této obrovské černé díry. Téměř třicet let dlouhé zkoumání využilo několik z významných dalekohledů ESO, například měření pohybu hvězd obíhajících střed Mléčné dráhy se prováědělo na jednom ze čtyř hlavních 8.2m dalekohledů VLT (Yepun) na observatoři Paranal a na 3.5m dalekohledu NTT na La Sille. Díky těmto pozorováním jsme se o středu Mléčné dráhy hodně dozvěděli, např. jeho vzdálenost od Země, a určili jeho hmotnost na nějaké čtyři miliony hmotností Slunce.To není ...