Yepun přidávající hvězdy na nebe

Úkolem moderních instrumentů určených k pozorování světa mimo naši Sluneční soustavu a nejvzdálenějších hvězd a galaxií ve Vesmíru je mimo jiné poskytovat křišťálově čisté snímky pozorovaných objektů. Aby toho dosáhl, disponuje hlavní dalekohled Yepun, tvořící se třemi kolegy VLT (Very Large Telescope) v Chile, adaptivní optikou se čtyřmi sodíkovými lasery mířícími do nebes. Když paprsek dosáhne výšky okolo 90 kilometrů v atmosféře, excituje sodíkové atomy, čímž je rozzáří a vytvoří na nebi umělé hvězdy.

Umělé hvězdy se mihotají, stejně jako ty pravé, turbulencemi atmosféry. Sledováním tohoto mihotání se dají turbulence vykompenzovat díky deformovatelnému sekundárnímu zrcadlu, jež může měnit tvar v řádu milisekund.

Říkáte si, proč potřebujeme vytvářet umělé hvězdy, když jich Mléčná dráha má několik miliard, a jak to souvisí s čistotou snímků Vesmíru? Adaptivní optika vyžaduje poměrně jasnou referenční hvězdu, která je na nebi zdánlivě blízko pozorovanému objektu, což není vždy možné a je potřeba použít laser. 

Mimochodem, věděli jste, že sodík lze najít také v lampách pouličního osvětlení? Jsou to dvě rezonanční čáry sodíku, jež tvoří charakteristické oranžové světlo, jak je vidět i na snímku VLT.