Obrázek týdne

14. března 2022: Na novém Obrázku týdne se nachází krásná galaxie NGC 4254, známá také jako Messier 99. Je příkladem spirální galaxie s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy) s jejími výraznými a dobře zřetelnými spirálními rameny, jež se ovíjí kolem jejího středu. Messier 99 se nachází 49 milionů světelných let od Země v souhvězdí Vlasy Bereniky. Takto detailně ji zachytil instrument MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO/VLT. Snímek vznikl kombinací pozorování na různých vlnových délkách, odhalujíce oblaka plynu ionizovaného mladými hvězdami. Červené barvě odpovídá vodík, modré kyslík a oranžové síra. Snímek byl pořízen jako součást projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým rozlišením ve vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Tato pozorování vedou k pochopení životního cyklu tvorby hvězd v galaxiích.

7. března 2022: Ve vzdálenosti přibližně 500 milionů světelných let v souhvězdí Sochaře se nachází podivně vyhlížející galaxie známá jako Kolo od vozu. Kdysi bývala obyčejnou spirální galaxií, dokud se před několika miliony let čelně nesrazila s menší blízkou galaxií, čímž získala svůj charakteristický vzhled. Tím ale zajímavosti o tomto objektu nekončí. V levém dolním rohu pravého obrázku si můžete povšimnout další z nich - jde o supernovu, kterou v prosinci 2021 zachytil dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope). Jak galaxie vypadala před jejím výbuchem je vidět na levém obrázku z roku 2014 z instrumentu MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer), jenž je součástí dalekohledu ESO/VLT. Tato událost, nesoucí název SN2021afdx, je supernovou typu II, jež nastává na konci života hmotných hvězd. Supernova může zářit více než celá hostitelská galaxie a je pozorovatelná měsíce či dokonce roky, což je ale z astronomického hlediska mrknutí oka. Supernovy jsou jedním z důvodů, proč astronomové říkají, že jsme ...

28. února 2022: Cesta na observatoř La Silla, vinoucí se nedaleko 1.54m Dánského dalekohledu a 3.6m dalekohledu, nám nabízí úchvatný noční pohled na Mléčnou dráhu doprovázenou oběma Magellanovými oblaky. ESO/3.6m dalekohled, tyčící se na vrcholku ve středu tohoto snímku, je domovem instrumentu HARPS, který je určený k hledání planet mimo naší Sluneční soustavu metodou radiální rychlosti. Ta spočívá v přesném měření posunu spektrálních čar centrální hvězdy, který je způsoben gravitačním přitahováním obíhající planety. Věže vlevo jsou podpůrné struktury teleskopů BlackGEM, které v době pořízení snímku ještě nebyly nainstalovány. Cílem soustavy teleskopů BlackGEM bude pátrání po optických protějšcích největších zdrojů gravitačních vln, konkrétně splývajících neutronových hvězd a černých děr. Napravo můžeme vidět Velký a Malý Magellanův oblak - dvě nepravidelné trpasličí galaxie obíhající Mléčnou dráhu ve vzdálenosti přibližně 160 000 a 200 000 světelných let. V kultuře chilských indiánů Mapučů se těmto dvěma sousedním galaxiím říkalo lafken, labken nebo künchalabkem (laguny), a také rünanko ...

21. února 2022: Sluneční paprsky lemující siluetu vrcholku Cerro Armazones a Venuše - Jitřenka- nad obzorem vítají nový den. Na obrázku vidíme krásný příklad krepuskulárních paprsků, které se tvoří, když objekty jako mraky či hory částečně stíní dopadající sluneční světlo. Tento jev obvykle provází východ a západ Slunce, kdy se nachází na horizontu nebo těsně pod ním. Vrcholek hory Cerro Armazones byl částečně zarovnán tak, aby se mohl stát domovem nové vlajkové lodi Evropské jižní observatoře, teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), na jehož konstrukci se intenzivně pracuje. S hlavním zrcadlem o průměru 39 metrů se ELT stane největším dalekohledem svého druhu na světě schopným zachytit 100milionkrát více světla než lidské oko. To umožní astronomům najít nové planety, na kterých by potenciálně mohl být život, posvítit si na povahu hvězd a černých děr a odkrýt mnoho dalších tajemství Vesmíru. Tento snímek byl pořízen z Paranalu, kde ESO provozuje další observatoře, jako VLT, VISTA či ...

14. února 2022: Mezi Marsem a Jupiterem se nachází pozůstatky rané Sluneční soustavy jménem Hlavní pás planetek. Pás je plný neobvyklých planetek, jejichž původ sahá až k samotným stavebním kamenům terestrických planet. Mezi nejzajímavější z nich patří Elektra, zde na snímku z instrumentu SPHERE na teleskopu ESO/VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile. Donedávna byly známy pouze dva měsíce obíhající Elektru, jejichž oběžné dráhy vidíte na snímku oranžově a zeleně. Nyní ale tým astronomů, pod vedením Anthonyho Berdeua z thajského Národního ústavu astronomického výzkumu, objevil nový satelit obíhající planetku, jehož oběžná dráha je znázorněna modře. Tento objev udělal Elektru prvním známým čtyřčlenným systémem planetek. Třetí měsíc Elektry, dříve pojmenovaný S/2014 (130) 2, se nachází blíže své domovské planetce než ostatní dva, v průměrné vzdálenosti pouhých 350 km, a je 15000krát slabší než samotná planetka. Tým použil veřejně dostupná data z vědeckého archivu ESO a novou techniku zpracování dat, která mu umožnila ...

7. února 2022: 70 milionů světelných let od Země, v souhvězdí Jeřába, se skrývá galaxie NGC 7582 - spirální galaxie se supermasivní černou dírou ve svém středu. Tyto snímky byly pořízeny v rámci studie využívající instrument MUSE na teleskopu ESO/VLT, jež má za cíl odhalit vliv aktivní černé díry na tvorbu hvězd v její hostitelské galaxii. Zmíněná galaxie disponuje aktivním galaktickým jádrem (anglicky active galactic nucleus - AGN), které si můžete představit jako extrémně výkonný motor poháněný supermasivní černou dírou, pohlcující materiál v jejím bezprostředním okolí. Hmota se během tohoto procesu zahřívá a vyzařuje do okolí obrovské množství energie a větru. Jaký efekt to ale má na galaxii jako celek? Zodpovědět tuto otázku se pokouší nedávná studie vedená Stéphanií Juneau z NOIRLab ve Spojených státech amerických, jež se zabývá rozložením různých ionizovaných prvků v galaxii. Na obrázku vpravo vidíte modře kyslík, zeleně dusík a červeně vodík. Červeně zářící oblasti jsou regiony aktivní tvorby ...

31. ledna 2022: Konstrukce “největšího oka upřeného k nebi”, teleskopu ESO/ELT (Extremely Large Telescope), šlape jako po drátkách. Po citelném zdržení způsobené pandemií covidu-19, včetně ročního kompletního uzavření stavby, práce znovu započaly v polovině loňského roku. Jak je vidět na tomto snímku z ledna 2022, základy pro obří 39metrový teleskop již stojí, a jsme tak o krok blíže k odhalení některých z nejstřeženějších tajemství Vesmíru. Postupně se začíná rýsovat i silueta spektakulární kopule teleskopu. Tato ohromná stavba bude zhruba 80 metrů vysoká a 88 metrů široká, zhruba jako plocha fotbalového hřiště. Vlevo je vidět lešení a část bednění budoucí plošiny kopule. Plošina bude obklopena kruhovou pomocnou budovou, jejíž betonové základy jsou téměř hotovy. V ní budou umístěny různé elektrické, tepelné a hydraulické stroje potřebné k provozu ELT. Celá struktura bude usazena na tlumičích, které jsou již nainstalovány, aby ji chránily proti zemětřesením a jiným vibracím. Při bližším pohledu před kopuli, vedle budoucího vchodu, ...

24. ledna 2022: Ve vzdálenosti přibližně 60 milionů světelných let, v souhvězdí Panny, začínají splývat galaxie NGC4567 a NGC4568, kterým se pro jejich vzezření přezdívá Motýlí galaxie. Snímek zachytil instrument FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2), který je součástí teleskopu VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v chilských Andách. Srážky galaxií nejsou ve Vesmíru nic neobvyklého. Ač bychom si mohli myslet, že jsou dramatické a katastrofální, opak je pravdou - jsou překvapivě klidné, jako tanec hvězd, plynu a prachu, zinscenovaný gravitací. Tento osud možná čeká i Mléčnou dráhu, o které se vědci domnívají, že podstoupí podobnou interakci se sousední galaxií v Andromedě. Instrumentu FORS2 se často přezdívá “švýcarský nůž Paranalu”, pro jeho neuvěřitelnou všestrannost. Je také jedním z našich nejvíce poptávaných instrumentů. Kromě snímků jako je tento umí zachytit spektrum až několika desítek objektů najednou nebo studovat polarizované světlo. Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems (Vesmírné skvosty), ...

17. ledna 2022: Na tomto éterickém Obrázku týdne vidíme ESO/VST (VLT Survey Telescope) držící stráž pod rozesetými hvězdami Mléčné dráhy. VST, jenž nedávno oslavil desáté narozeniny, se nachází na observatoři Paranal, společně se svým jmenovcem VLT (Very Large Telescope). VST však slouží úplně jinému účelu. Namísto detailního zkoumání malých oblastí oblohy mapuje a třídí nebeské objekty, od blízkých hvězd až po vzdálené galaxie. Observatoř Paranal v chilské poušti Atacama je ideálním místem pro pozemskou astronomii. Nabízí přes 300 jasných nocí ročně a její umístnění, daleko od světelného znečištění, skýtá tak tmavé nebe, že je možné zachytit Mléčnou dráhu v takovém detailu jako na tomto obrázku.

10. ledna 2022: Tento obrázek týdne vypadá k nakousnutí! Nejde ale o nějakou karamelovou pochoutku, jak by se mohlo zdát, ale o galaxii NGC 1300 nacházející se asi 61 milionů světelných let od Země v souhvězdí Eridanu. NGC 1300 je spirální galaxie s příčkou tvořenou hvězdami a prachem, která snímek téměř vodorovně půlí, a centrálním prstencem s intenzivní tvorbou hvězd. Snímek je kombinací pozorování provedených v různých barvách světla odpovídajících různým vlnovým délkám. Zlatě zářící oblasti jsou mračna molekulárního plynu, jenž je stavebním materiálem pro vznik hvězd. Tato data pochází z teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), na němž má podíl i Evropská jižní observatoř. Modravé oblasti v pozadí odhalují rozložení trochu starších, již zformovaných hvězd, zachycených instrumentem MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na ESO/VLT (Very Large Telescope). Všechny tyto snímky byly pořízeny jako součást projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS). Cílem projektu je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým ...

3. ledna 2022: Horní polovině obrázku nepopiratelně vévodí velký jasný objekt zářící nad teleskopem ESO/VLT (Very Large Telescope) na vrcholku Paranal v chilské poušti Atacama. Když se ale podíváte zblízka, zjistíte, že se nejedná o jeden, nýbrž o dva objekty blízko u sebe. Jedná se o konjunkci Jupiteru a Saturnu. Jupiter a Saturn jsou největší planety Sluneční soustavy. Zatímco Saturn je 95krát těžší než Země, Jupiter téměř 320krát. Nejsou kamenné jako Země či Mars, jsou tvořeny převážně vodíkem. Obě mají desítky měsíců, z nichž některé pravděpodobně nevznikly spolu s planetami, které obíhají, ale byly zachyceny v pozdějších fázích vývoje jejich silnými gravitačními poli. Konjunkce nastává, když se dva nebeské objekty zdánlivě setkají. Jde ale o efekt perspektivy pozorovatele. Při pohledu odjinud než ze Země by se tytéž objekty na stejném místě nenacházely. To platí i pro souhvězdí, jejichž povědomé tvary by z jiných koutů galaxie vypadaly úplně jinak.

27. prosince 2021: Ze své kopule na hoře Paranal v chilské poušti Atacama si teleskop ESO/VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) užívá výhled nejen na nádhernou jižní oblohu, ale také na nedaleký vrcholek, na kterém sídlí dalekohled ESO/VLT. Vyvinut konsorciem 18 amerických univerzit, VISTA je největší teleskop určený na mapování oblohy v infračerveném světle. Většinu jeho pozorovacího času zabírá šest veřejných přehlídek. Cílem je pátrání po objektech jako hnědé trpaslíky, proměnné hvězdy či staré kvasary, ale také výzkum v oblastech temné hmoty a galaktických struktur či podíl na tvorbě 3D mapy pěti procent pozorovatelného Vesmíru. Proč je důležité pozorovat v infračerveném spektru? Jedním z důvodů je, že díky tomu může VISTA obdivovat chladnou stránku Vesmíru - chladné objekty jsou totiž často jasnější na těchto vlnových délkách - ale také proto, abychom si mohli prohlédnout ty nejvzdálenější nebeská tělesa. Jsou totiž tak vzdálená, že se kvůli expanzi Vesmíru viditelné světlo, které emitovala, ...

20. prosince 2021: S blížícím se koncem roku 2021 Vám i Vašim rodinám přejeme vše nejlepší! Stejně jako jeho předchůdce, i tento rok byl pro většinu z nás výzvou. Tady v ESO jsme neúnavně pracovali, abychom mohli dál objevovat Vesmír a sdílet s Vámi jeho zázraky, ale zároveň jsme chránili naše zaměstnance. Jménem všech v ESO Vám přejeme hodně zdraví a příjemný začátek roku 2022!

13. prosince 2021: Pozor, aby vás nový Obrázek týdne nezhypnotizoval! Připomínajíce vír nebo optický klam, tyto hvězdné dráhy vás vtáhnou hluboko do nádherné chilské hornaté krajiny pouště Atacama, kde se nachází observatoř La Silla. Každá kruhová stopa reprezentuje dráhu jedné hvězdy na obloze. Tvar dráhy je dán rotací Země způsobující zdánlivý pohyb hvězd, který pomalu vykresluje dokonalé kružnice se středem v jižním nebeském pólu. Fotografie jako tato tudíž vyžaduje dlouhou dobu expozice, která zachytí časový průběh. La Silla se nachází 2400 metrů nad mořem a nabízí perfektní pozorovací podmínky pro tyto snímky - disponuje totiž více než 300 nocemi s čistou oblohou ročně! ESO tu provozuje dva nejproduktivnější dalekohledy čtyřmetrové třídy na světě: 3.6metrový teleskop s instrumentem HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), jenž je nejpokročilejším nástrojem pro hledání exoplanet, a 3.58metrový NTT (New Technology Telescope) - první teleskop disponující hlavním zrcadlem ovládaným počítačem.

6. prosince 2021: Rodinný portrét teleskopů sídlících na observatoři La Silla Evropské jižní observatoře byl pořízen v roce 2019 během krásného západu slunce na okraji chilské pouště Atacama. V popředí snímku se tyčí jeden z nových členů lasillské rodiny, soustava optických teleskopů BlackGEM, která se brzy zapojí do pátrání po nejenergetičtějších a nejdramatičtějších událostech ve Vesmíru, jako je splynutí neutronových hvězd nebo černých děr. Soustava byla vyvinuta univerzitou Radboud, odkud je vzdáleně ovládaná, dále Nizozemskou výzkumnou školou astronomie (NOVA) a univerzitou Leuven. Exotické události, po nichž BlackGEM pátrá, způsobují pohyb prostoročasu, kterému říkáme gravitační vlny. Společně s detektory gravitačních vln jako LIGO a VIRGO bude BlackGEM přesně určovat zdroje zodpovědné za vznik vln ve viditelném spektru. To umožní větším teleskopům, například ESO/VLT, provést návazná pozorování. Astronomové tak nahlédnou pod pokličku nejextrémnějším událostem ve Vesmíru a poodkryjí další z jeho záhad.

29. listopadu 2021: Stejně jako do sebe občas omylem narážejí lidé na přeplněných ulicích, mohou do sebe narážet i galaxie ve Vesmíru. Následky jsou ovšem mnohem dramatičtější. Když se srazí dvě galaxie, splynou v jedinou, novou a větší galaxii. Příkladem může být galaxie NGC 7727 na tomto snímku z dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope) v Chile. NGC 7727 se nachází 89 milionů světelných let od Země v souhvězdí Vodnáře a pravděpodobně vznikla následkem srážky dvou galaxií přibližně před miliardou let. Stopy této vesmírné srážky jsou evidentní z podivného nepravidelného tvaru galaxie a z proudů hvězd v jejich vnějších oblastech. Snímek byl pořízen ve viditelném spektru jako součást projektu VST-ATLAS survey, jehož cílem je zmapovat část jižní oblohy tak velkou, že by se do ní vešlo 19000 Měsíců v úplňku. Astronomové věří, že si studiem galaxií v této oblasti mohou posvítit na povahu temné energie, záhadné síly prostupující Vesmírem a způsobující jeho zrychlené rozpínání.

22. listopadu 2021: Z kopule jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů tvořících ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile vychází silné lasery. Paprsky dosahují vrstvy atmosféry ve výšce 90 kilometrů nad zemským povrchem, která je bohatá na atomy sodíku. Lasery sodík rozsvítí, čímž na obloze vytvoří umělé hvězdy. Ale proč? Zemská atmosféra zkresluje světlo přicházející z vesmírných těles, čímž snižuje ostrost astronomických pozorování. Ze stejného důvodu se hvězdy při pohledu ze Země mihotají. K odstranění tohoto efektu vyvinuli astronomové technologii zvanou adaptivní optika, při které je pružné zrcadlo deformováno několiksetkrát za sekundu k potlačení turbulencí atmosféry. Pro výpočet potřebných korekcí však musí mít adaptivní optika k dispozici referenční hvězdu poblíž pozorovaného objektu. Takové hvězdy ale někdy nejsou na ideálním místě, což vedlo astronomy k nápadu využít lasery a vytvořit si umělé přesně tam, kde je zrovna potřeba. Zajímavostí je, že atomy sodíku jsou pozůstatky po meteoroidech, které na konci své cesty Sluneční soustavou shořely v ...

15. listopadu 2021: Jasné světlo uprostřed snímku, zářící pod tmavým nachovým pásem Mléčné dráhy, je ve skutečnosti král planet Sluneční soustavy. Jupiter lemují dva vrcholky pouště Atacama, které jsou domovem teleskopů Evropské jižní observatoře - VLT nalevo a VISTA napravo. Jupiter je největší planetou Sluneční soustavy a třetím nejjasnějším objektem noční oblohy, hned po Měsíci a Venuši. Nese přiléhavé jméno boha nebes a hromů. Jedním z nevýraznějších rysů Jupiteru, tvořeného zejména vodíkem a héliem, je Velká červená skvrna na jeho povrchu, jež je největší bouří ve Sluneční soustavě. Jupiter byl pozorován 8.2metrovým dalekohledem VLT při více než jedné příležitosti. Instrument VISIR zachytil působivý infračervený snímek ve vysokém rozlišení, který je klíčem k pochopení toků energie a hmoty skrze jeho atmosféru. Spektrograf CRIRES, přístroj rozkládající světlo na jednotlivé barvy, zmapoval oblast v Jupiterově horní atmosféře, která je 200 ºC chladnější než její okolí. Pomocí prototypu instrumentu MAD, sloužícího ke korekci turbulencí atmosféry, byly pořízeny ...

8. listopadu 2021: V levé horní části snímku vidíme pár překrývajících se spirálních galaxií, NGC 3314a a b, zachycené při svém vesmírném tanci teleskopem ESO/VTS (VLT Survey Telescope). Ale nenechte se zmást perspektivou. Ve skutečnosti spolu galaxie totiž vůbec neinteragují. Obě se sice nachází v souhvězdí Hydry ve vzdálenosti 117 až 140 milionů světelných let, ale fyzicky spolu nesouvisí a jejich zdánlivý překryv je jen důsledkem pozorování ze Země. Jedinečné uspořádání těchto dvou galaxií dává astronomům možnost měřit mnoho jejich vlastností, například jak prach pohlcuje světlo hvězd, a tím získat vhled do jejich složení a vývoje. Snímek však ukrývá i další tajemství, které odhalíte, zadíváte-li se na pravou spodní část obrázku. Nachází se tam nepatrný žlutavý flíček, známka ultra-difúzní galaxie (UDG). Tyto galaxie jsou velikostí srovnatelné s Mléčnou dráhou, ale obsahují 100 – 1000krát méně hvězd. Jsou proto extrémně slabé a postrádají hvězdotvorný plyn, což jim dává tento charakteristický vzhled. Tato ultra-difúzní galaxie ...

1. listopadu 2021: Teleskopy SPECULOOS (The Search for habitable Planets EClipsing ULtra-cOOl Stars) nacházející se na observatoři ESO/Paranal v chilské poušti Atacama obvykle pátrají po nových planetách, nicméně na tomto snímku jsou zachyceny, jakoby samy celou planetu pokrývaly.Snímek vznikl fotografickou technikou zvanou stereografická projekce, pomocí níž se sférický obraz (jako například 360° panorama) promítne do roviny.Cílem projektu SPECULOOS je detekovat terestrické planety při průletu mezi Zemí a jejich malou chladnou domovskou hvězdou ve slunečním okolí, při kterém se dá pozorovat velmi drobný ale pravidelný pokles jasnosti domovské hvězdy. Exoplanety objevené touto tzv. tranzitní metodou je možné podrobně zkoumat, včetně přesných měření jejich poloměru a hmotnosti, analýzy jejich atmosfér a možnosti, že se na planetě nachází život.SPECULOOS, jehož jméno inspirovaly sladkosti oblíbené v Belgii, Nizozemsku a Německu, se skládá ze čtyř dalekohledů, z nichž každý disponuje metrovým primárním zrcadlem a kamerami vysoce citlivými v blízké infračervené části spektra.Na pozadí "planety SPECULOOS" najdeme lasery dalekohledu ...