Obrázek týdne

1. prosince 2014: Obrázek ukazuje oblast v Mléčné dráze, která leží v souhvězdí Štíra (Scorpius), poblíž rovníku Galaxie. V oblasti se nachází hustý oblak prachu a plynu, který souvisí s molekulárním oblakem IRAS 16562-3959, a který je vidět v centru obrázku jako oranžová šmouha přes početnou skupinu hvězd. Oblaka, jako je tenhle, jsou líhně nových hvězd. V centru oblaku, za závojem plynu a prachu, je tak tak vidět jasný objekt pojmenovaný G345.4938+01.4677. Je to velmi mladá hvězda, která se právě tvoří během gravitačního kolapsu oblaku. Mladá hvězda je velmi jasná a hmotná - přibližně 15x hmotnější než Slunce - a před nedávnem byla zkoumána dalekohledem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Skupina astronomů s překvapením zjistila, že objekt G345.4938+01.4677 obsahuje také rozsáhlý plynoprachový disk kolem tvořící se hvězdy a ze kterého proudí materiál pryč do okolí. Podle teorií by kolem hvězd jako G345.4938+01.4677 neměly existovat ani disky, ani proudy, protože silné záření z velmi ...

24. listopadu 2014: Studiem rudých obrů se astronomové dozvídají o budoucnosti našeho Slunce - a taky o způsobu, jakým předchozí generace hvězd šíří po vesmíru prvky nutné pro život. Jedním z nejznámějších rudých obrů na obloze je Mira A, součást binárního systému Mira, který leží ve vzdálenosti asi 400 světelných let od Země. Na obrázku dalekohled ALMA odhaluje tajný život Miry.Mira A je stará hvězda, která už začíná odhazovat produkty své životní práce do vesmíru k recyklaci. Společník Miry A, známý jako Mira B, obíhá ve vzdálenosti dvakrát větší než je vzdálenost Slunce a Neptunu.O Miře A se ví, že má pomalý vítr, který jemně tvaruje okolní materiál. ALMA nyní potvrdila, že Miřin společník je úplně odlišný druh hvězdy, s velmi odlišným větrem. Mira B je horký hustý bílý trpaslík se silným a rychlým hvězdným větrem.Nová pozorování ukazují, jak větry ze dvou hvězd vytvářejí fascinující, krásnou a komplikovanou mlhovinu. Pozoruhodná bublina tvaru srdce ...

17. listopadu 2014: Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to vypadá uvnitř velkého dalekohledu ESO (VLT)? Tak už si s tím nemusíte lámate hlavu. Tento snímek ukazuje vnitřní strukturu jednoho z hlavních dalekohledů VLT - přesněji UT3, který je známý také jako Melipal.Co vidíme v záři Měsíce, je hlavní ocelová konstrukce podpírající optické vybavení jednotky VLT. Hlavní zrcadlo, jehož průměr je 8.2 metru a které váží více než 23 tun, vyžaduje pevný a solidní rám, díky kterému se zrcadlo může natáčet, ale stále zachovává vysoké optické rozlišení. Tato pohyblivá ocelová konstrukce sama váží přes 430 tun, tolik, jako plně naložený Jumbo Jet.Konstrukce, optika a elektronika jsou umístěny uvnitř další ocelové stavby, která poskytuje ochranu před drsným klimatem pouště Atacama.Jméno Melipal pochází z mapučského termínu pro souhvězdí Jižní kříž. Všechny čtyři hlavní dalekohledy VLT mají mapučská jména související se známými a významnými astronomickými objekty: Antu, Kueyen, Melipal a Yepun, neboli Slunce, Měsíc, Jižní kříž ...

10. listopadu 2014: Tento týden se začalo s odstraňováním dočasných úředních budov v prostorách ředitelství ESO v Garchingu (Německo). Obrázek ukazuje jejich rozmontovávání a zachycuje tak jak začátek jedné epochy, tak konec jiné.Zaměstnanci ESO, kteří v dočasných budovách pracovali - viz letecký pohled pořízený dříve tohoto roku - se letos přesunuli do rozšířené budovy ředitelství. Odstranění dočasných buněk znamená konec přechodové epochy.Znamená ale také začátek výstavby planetária a vědeckého centra ESO Supernova. Během několika měsíců na místě, kde kdysi stávaly dočasné úřední budovy, začne stavba nejnovější budovy ESO. ESO Supernova se má podle plánů otevřít v roce 2017 a nabídne návštěvníkům moderní, interaktivní astronomickou výstavu a jedno z nejpokročilejších planetárií na světě.Odstranění dočasných budov bylo také nafilmováno z dronu letícího nad stavbou.Odkazy:Video: Místo pro ESO Supernovu

3. listopadu 2014: Dýmově černá silueta na tomto novém obrázku je součástí velkého řídkého oblaku částečně ionizovaného vodíku - HII oblasti - známé jako Gum 15. Na širokoúhlých záběrech mlhovina vypadá jako výrazný načervenalý až nafialovělý shluk posázený hvězdami a protínaný neprůhlednými prachovými čarami. Tento obrázek se soustředí na jednu prachovou čáru v centru mlhoviny.Tyto tmavé části oblohy mají zdánlivě méně hvězd, protože prachové čáry zakrývají jasné svítící oblasti plynu. Hvězdy, které se v tmavých čarách občas objeví, se ve skutečnosti nacházejí mezi námi a mlhovinou Gum 15, i když vytvářejí iluzi, že se skrz okno díváme na vzdálenější nebe.Gum 15 je tvarován silnými větry, které vanou z hvězd uvnitř a okolo mlhoviny. Oblak se nachází mezi několika velkými hvězdnými asociacemi, včetně hvězdokupy ESO 313-13. O nejjasnějším členu této hvězdokupy - hvězdě HD 74804 - se předpokládá, že ionizovala vodíkový oblak Gum 15. Ionizovaný vodík vytváří červeň, která proniká obrázkem.Obrázek byl pořízen v ...

27. října 2014: Osamělý laserový paprsek protíná noční oblohu. Vychází z jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů teleskopu VLT (Very Large Telescope) ESO. VLT stojí na observatoři Paranal v Chile. Dvě Magelanova oblaka jsou vidět vlevo od paprsku jako jemné, rozmazané skvrny na hvězdné obloze. Velmi jasná hvězda vpravo od paprsku je Canopus, po Siriovi druhá nejjasnější hvězda noční oblohy.Když pozemské dalekohledy pozorují hvězdy, shromažďují světlo, které muselo projít atmosférou. Vodní páry, znečištění a turbulence, kvůli kterým hvězdy blikají, způsobují také rozmazání obrazů hvězd - a tady nastupuje technika známá jako adaptivní optika.Systémy adaptivní optiky využívají k potlačení negativních projevů atmosféry sofistikovaná deformovatelná zrcadla. Laser svítí do nebe a ve výšce asi 90 kilometrů nad zemí vytváří umělou hvězdu. Astronomové potom změří, jak tato umělá hvězda bliká, a podle ní upraví zrcadlo. Dalekohledy, které používají adaptivní optiku, dokáží na některých vlnových délkách vytvořit obrázky, které jsou ostřejší než dalekohledy umístěné v kosmu.Podobný systém bude ...

20. října 2014: Fotografie ze Dne otevřených dveří na Evropské jižní observatoři ukazuje děti a dospělé poslouchající dobrodružství Pedra, vesmírného kamenu. Byla to jedna ze šestnácti aktivit, které byly 11. října 2014 dostupné v centrále ESO v Garchingu (Německo).Dohromady s dalšími zařízeními, které sídlí ve vědeckém kampusu v Garchingu, pozvalo ESO návštěvníky, aby na vlastní kůži poznali práci světového centra pozemské astronomie.Ještě před otevřením dveří v 11:00 čekali lidi venku, zvědaví na nové budovy ředitelství a na dostupné akce. Celkem 3300 lidí využilo šanci zeptat se zkušeného astronoma, vidět experimenty prováděné naživo, připojit se ke komentovaným prohlídkám novými úředními a technickými budovami, poslouchat přednášky o probíhajícím astronomickém výzkumu a dokonce se účastnit živých rozhovorů s astronomy v chilské poušti Atacama.V rámci aktivit letošního Dne otevřených dveří byly prezentace budoucích projektů ESO, včetně nového planetária a návštěvnického centra ESO Supernova, které bude stát v Garchingu, a od roku 2017 umožní zájemcům navštívit svět ESO ...

13. října 2014: Dnešní barevný obrázek připomíná abstraktní malbu, nebo snad moderní vitrážové okno. Ale ve skutečnosti je to neobvyklý pohled na galaxii pomocí nového zařízení MUSE na velkém dalekohledu (VLT) ESO.Barvy na astronomických obrázcích se obvykle vztahují k opravdovým barvám objektu. Tady ale barvy reprezentují pohyb hvězd tvořících obrovskou eliptickou galaxii Messier 87 (M87), jednu z nejjasnějších galaxií v kupě galaxií v souhvězdí Panny (Virgo Cluster), která leží ve vzdálenosti přibližně 50 milionů světelných let.Červená na obrázku označuje, že hvězdy v této části objektu se od nás, v průměru, vzdalují, zatímco modrá symbolizuje pohyb směrem k nám. Žlutá a zelená jsou něco mezi tím.Nová mapa M87 ze zařízení MUSE ukazuje pohyb galaxie jasněji než dřív. Odhaluje pomalou rotaci tohoto hmotného objektu - levá horní část (modrá) se pohybuje směrem k nám a pravá dolní (červená) se pohybuje od nás. Taky jsou vidět některé neočekávané jevy - např. prohození barev v centru obrázku, ...

6. října 2014: Tento letecký snímek ukazuje model primárního zrcadlo Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT) v měřítku 1:1 na observatoři nedaleko Asiaga v Itálii (Asiago Astrophysical Observatory).Z italské observatoře, založené roku 1942, se srovnáním s obrovitým E-ELT stal trpaslík ... ve skutečnosti by se pod otisk zrcadla E-ELT vešlá celá budova hvězdárny v Asiagu a ještě by kousek zrcadla zbyl - docela velký kousek!Na okraji modelového zrcadla se shromáždily děti, které umisťovaly 800 1.4m lepenkových hexagonů, ze kterých byl model zrcadla E-ELT vytvořen.

29. září 2014: Na vrcholku hory Paranal v chilské poušti Atacama se dva ze čtyř hlavních dalekohledů VLT (Very Large Telescope) poklidně vyhřívají ve světle hvězd (tedy hvězdí) a pozorují Mléčnou dráhu, která se rozprostírá nad observatoří ESO Paranal.Na obrázku je několik zajímavých objektů. Z těch nejvýraznějších jsou tu dvě Magelanova oblaka - malé (SMC, Small Magellanic Cloud) a velké (LMC, Large Magellanic Cloud), která jasně září mezi dalekohledy. Naopak, tmavá mlhovina Uhelný pytel je vidět jako tmavá šmouha přes Mléčnou dráhu a připomíná obrovský kosmický otisk palce nad levým dalekohledem.Magelanova oblaka jsou obě umístěna v Místní skupině galaxií, která obsahuje naši galaxii, Mléčnou dráhu. LMC leží ve vzdálenosti 163 000 světelných let od naší galaxie, SMC 200 000. Mlhovna Uhelný pytel je v porovnání s těmito čísly jenom co by kamenem dohodil. Je vzdálená přibližně 600 světelných let a je to nejviditelnější tmavá mlhovina na nebi.Mlhovina Uhelný pytel byla rozpoznána mnoha starými ...

22. září 2014: SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope), s průměrem zrcadla 15 m, byl postaven v roce 1987 a pracoval na observatoři ESO La Silla v Chile až do roku 2003, kdy byl vyřazen z provozu.V době své výstavby byl SEST jediným radioteleskopem na jižní polokouli, který byl navržen pro pozorování submilimetrového vesmíru, a vydláždil cestu budoucím přístrojům, jako je APEX (Atacama Pathfinder Experiment) nebo ALMA (Atacama Large Millimeter/submilimeter Array), které jsou oba umístěny na Chajnantoru.Na obrázku vidíme noční oblohu plnou hvězdných stop. Ty jsou důsledkem dlouhé expoziční doby snímku. Světlo hvězd se v různých úhlech odráží od parabolické antény směrem ke kameře. Na pozadí stojí ve své kopuli 3.6m dalekohled ESO a tiše pozoruje vesmír.Tento úchvatný obrázek dalekohledu SEST pořídil fotovyslanec ESO José Joaquín Pérez. Odkazy:Obrázky pořízené dalekohledem SESTObrázky dalekohledu SEST

15. září 2014: Na pozadí Mléčné dráhy vidíme observatoř La Silla. La Silla byla založena v roce 1960 a je první observatoří ESO postavenou v Chile.Na vrcholku v centru obrázku je (vlevo) hranatý dalekohled NTT (New Technology Telescope) a (vpravo) kopule 3.6m dalekohledu ESO. Dalekohled NTT s průměrem primárního zrcadla 3.58 m byl inaugorován v roce 1989 a byl to první dalekohled na světě, jehož zrcadlo bylo kontrolováno počítačem. Hlavní zrcadlo totiž může měnit tvar. Ten je během pozorování aktivně měněn tak, aby byl stále optimální. Tato technologie, známá jako aktivní optika, se dnes používá na všech velkých moderních dalekohledech, včetně velkého dalekohledu ESO (VLT) na Cerro Paranal, a bude také na budoucím evropském extrémně velkém dalekohledu E-ELT.La Silla je domovem několika dalších dalekohledů, včetně submillimetrového dalekohledu SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope) a robotického dalekohledu TAROT, který se používá k sledování rychle proměnných jevů, jako jsou třeba záblesky gamma.Obrázek pořídil fotovyslanec ESO José Joaquín ...

8. září 2014: Jasná zamlžená šmouha ve středu obrázka je kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, či zkráceně 67P/C-G. Není to jen tak nějaká kometa, je cílem satelitu Rosetta (ESA), která se v současnosti nachází hluboko uvnitř komy komety ve vzdálenosti méně než 100 kilometrů od jejího jádra[1]. Když je Rosetta tak blízko ke kometě, jediný způsob, jak pozorovat celou 67P/C-G je pozorování ze Země.Obrázek byl pořízen jedenáctého srpna 2014 pomocí jednoho ze čtyř 8m dalekohledu VLT (ESO) v Chile. Byl vytvořen složením 40 jednotlivých záběrů, každý s expoziční dobou 50 sekund, a následným odstraněním hvězd, aby byla kometa lépe viditelná. Rosetta je uvnitř centrálního pixelu snímku, příliš malá na to, aby ji bylo možno rozlišit.VLT je tvořen čtyřmi jednotlivými hlavními dalekohledy, které mohou pracovat dohromady nebo každý zvlášť, a sledovat noční oblohu. Tenhle snímek pořídilo zařízení FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) na hlavním dalekohledu číslo 1, jinak známém jako Antu, což v domorodé ...

1. září 2014: Tato neobyčejná - až psychedelická - fotografie pochází z pozorování severního nebeského pólu z veřejné observatoře Allgäu v Ottobeurenu (Německo). Zachycen je místní 0.6m zrcadlový dalekohled typu Cassegrain, který byl instalován roku 1996.Zářivý žlutý laserový paprsek, který na snímku s dlouhou expozicí vypadá jako vějíř, je jednotka naváděcích hvězd ESO (Wendelstein laser guide star unit), která se v Allgäu testovala. Je to menší verze jednotky, která byla nainstalována na velkém dalekohledu ESO (VLT, Very Large Telescope) na Paranalu (Chile).Naváděcí (či referenční) hvězda se používá k vytvoření jasného místa na obloze, které se použije jako umělá hvězda. Ta astronomům umožňuje změřit, jak opravdové hvězdy v tu danou dobu a na daném místě blikají (blikání hvězd je normálně ze zemského povrchu vidět). Tato měření se pak používají k odstranění blikání a pomocí procesu známého jako adaptivní optika vedou k přesnějších a zaostřenějším snímkům.OdkazyCassegrainův dalekohledVeřejná observatoř Allgäu

25. srpna 2014: V poušti Atacama v Chile prší jen málokdy. Pouze jednou za několik let - obvykle v souvislosti s abnormálními projevy teplého počasí, jako je třeba jev El Niňo - naprší či nasněží na observatoři ESO La Silla výraznější množství srážek. Poušť je jednou z nejsušších míst na Zemi a díky tomu je to fantastické místo na pozorování noční oblohy. Ačkoli skutečného deště je tam pomálu, díky fotografickým trikům mohou místo kapek padat na přilehlé hory hvězdy, tak jak je to vidět na obrázku pořízeném dvacátého prvního března 2013 Dianou Juncher, PhD studentkou astronomie na Ústavu Nielse Bohra v Dánsku. Diana byla na observatoři La Silla dva týdny v březnu 2013 a v rámci svého výzkumu pozorovala exoplanety ve směru k centru naší galaxie. Během pobytu se jí podařilo vyfotit dráhy hvězd, z místa vzdáleného pouhých dvacet metrů od dánského 1.54m dalekohledu na observatoři ESO La Silla. Obdobné fotografie hvězdných drah ...

18. srpna 2014: Neobvyklá a zřídka viděná soustava jemných bílých mraků se táhne přes oblohu nad observatoří ESO La Silla. Fotografii pořídil jedenáctého června 2012 astronom Alan Fitzsimmons.Suchá, opuštěná krajina s občasnými poryvy větru není asi nejlepší místo, na kterém by se lidé chtěli usadit, ale je to ideální místo pro dalekohledy. Suché, pouštní podmínky pomáhají astronomům vyhnout se obvyklým pozorovacím problémům, jako je turbulence v atmosféře, světelné znečištění, vlhkost a (povětšinou!) mraky, a lépe pozorovat vesmír nad námi. Dokonce i během tohoto neobvykle zamračeného dne se k večeru vyčasilo a pozorování probíhala jako normálně.Dalekohledy, které stojí na La Sille - včetně dvou velkých dalekohledů provozovaných ESO: 3.6m dalekohled ESO a dalekohled NTT (New Technology Telescope) - jsou vybaveny špičkovým zařízením, které jim umožňuje plně využít jedinečné pozorovací podmínky v severním Chile.Na 3.6m dalekohledu ESO je v současnosti namontován přístroj určený pro hledání extrasolárním planet: HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher). Dalekohled ...

11. srpna 2014: V současnosti spravuje ESO tři observatoře v poušti Atacama v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na pozadí snímku je Paranal, hlavní observatoř ESO a domov velkého dalekohledu ESO (VLT).V příštích letech bude tato trojice doplněna čtvrtou observatoří: Cerro Armazones, kde bude umístěna Evropský velmi velký dalekohled (European Extremely Large Telescope, E-ELT). Se zrcadlem o průměru 39 m se E-ELT, po dostavení okolo roku 2024, stane největším dalekohledem světa.Cerro Armazones je s Paranelem spojeno jenom prašnou cestou. Jak ale ukazuje obrázek, stavba opravdové silnice probíhá. Chilská společnost ICAFAL Ingeniería y Construcción S.A. (ICAFAL) začala s výstavbou v březnu (viz zpráva ann14019) a během 16 měsíců by měla dokončit 7 m širokou asfaltovou silnici. A stejně jako razí novou cestu chilskou krajinou, bude ICAFAL srovnávat vršek Cerro Armazones, aby vznikla použitelná pozorovací plošina pro E-ELT.

4. srpna 2014: V nadmořské výšce 5000 m, vysoko na náhorní planině Chajnantor v Chile, se antény observatoře ALMA dívají na nebe a pátrají ve Vesmíru po našich vesmírných počátcích. Náhorní planina Chajnantor je jednou z nejvýše umístěných observatoří na Zemi.Mezi tisícovkami hvězd jsou na pravé straně snímku vidět jako malé svítící skvrnky Malý a Velký Magellanův oblak. Tyto obláčkovité útvary jsou galaxie, dvě z nejbližších galaktických sousedů naší galaxie, Mléčné dráhy.Hlavní úkol dalekohledu ALMA je pozorovat nejchladnější a nejstarší útvary ve vesmíru, tzv. "chladný vesmír". Soustava antén měří záření vysílané na milimetrových a submilimetrových vlnových délkách, které leží mezi infračervenou a radiovou oblastí elektromagnetického spektra. ALMA se skládá ze 66 pohyblivých antén, které se mohou přemisťovat a seskupovat v rámci observatoře, aby to co nejlépe vyhovovalo požadavkům vědců. ALMA je největší existující astronomický experiment.Krásný obrázek krajiny s dalekohledem ALMA byl pořízen fotovyslancem ESO Stéphanem Guisardem, optickým inženýrem na velkém dalekohledu (VLT) Evropské ...

28. července 2014: Nedaleko ESO observatoře ALMA se za autobusem táhne oblak prachu, tak jak autobus postupuje chilskou pouští Atacama. Autobus veze na osmidenní směnu zaměstnance do operačního centra observatoře ALMA. Na pozadí vidíme dvě sopky, jejichž sněhem pokryté vrcholky zakrývají mraky.Tyto dvě neaktivní sopky, stojící na hranici mezi Bolívií a Chile, byly vytvořeny v různých geologických epochách, třebaže jsou od sebe vzdáleny jen malý kousek. Licancabur, sopka nalevo, je mnohem mladší než její menší soused Juriques.Licancabur je známá pro svůj téměř symetrický tvar a proto, že se v ní ukrývá jedno z nejvýše položených jezer na světě. V nadmořské výšce 5916 m je jezero v kaldeře Licancaburu domovem exotické flóry a fauny a je předmětem studia života v extrémních podmínkách. Říká se, že oblast Licancaburu je jednou z nejlepších analogií podmínek na Marsu, a že studiem života v této oblasti můžeme lépe pochopit, jak by se mohl život vyvíjet na jiných planetách.Obrázek ...

21. července 2014: Panoramatický snímek hlavního zařízení ESO v severním Chile pořídil fotovyslanec ESO Gabriel Brammer. Velký dalekohled ESO (VLT) na observatoři Paranal se připravuje k práci a rýsuje se na pozadí jasného nebe s Mléčnou dráhou nad hlavou.K vytvoření tohoto snímku zkombinoval Brammer několik záběrů s dlouhou expozicí, aby zachytil slabé světlo Mléčné dráhy, která obkružuje ohromné kopule hlavních dalekohledů VLT. Každý z těchto obrů je 25 m vysoký a je pojmenován po významném nebeském objektu. Jména jsou v místním mapuchském jazyce: Slunce, Měsíc, souhvězdí Jižního kříže, Venuše - Antu, Kueyen, Melipal, Yepun. Vlevo na obrázku je vidět menší pomocný dalekohled v bílé kulaté kopuli, s Malým a Velkým Magelanovým oblakem nad sebou.Kombinace několika záběrů prozrazuje pohyb kopulí dalekohledů. Pohyblivé části mají své bledé "stíny", jak se kopule během noci natáčejí, aby sledovaly na obloze svůj cíl. Plynutí času je také evidentní, jak světlá večerní obloha ustupuje tmavé, hvězdami poseté obloze v ...