Obrázek týdne

11. června 2018: Hodně dalekohledů se skládá ne z jednoho, ale z více dalekohledů či antén. Dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile je dobrý příklad. Skládá se ze čtyř hlavních dalekohledů a čtyř menších pomocných a pohyblivých - tedy celkem osm individuálních jednotek. Ale v porovnání s radioteleskopem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je to úplně nic, protože ALMA těch jednotek má 66.Antény radioteleskopu ALMA jsou impresivní i samy o sobě. Náhorní planina Chajnantor v chilských Andách, kde ALMA stojí, má nadmořskou výšku 5000 m; operační centrum (OSF) je v 2900 m n.m. Protože antény nejsou sestavovány na planině, musel se vynalézt způsob, jak jednotlivé antény přemístit z OSF na Chajnantor. A tak přicházejí na scénu Otto a Lore!Otto a Lore, dva speciální tahače navržené a postavené speciálně pro tuhle práci, jsou ona dvě žlutá vozidla na obrázku. Každé z nich má impresivní vlastnosti: délka 20 metrů, šířka ...

4. června 2018: Observatoř ESO La Silla je fotogenická z každé strany, včetně opravdu neobvyklých úhlů pohledu jako tady.Tento zvláštní panoramatický pohled vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek. "Přemýšlel jsem, jestli je možné zachytit mystické barvy vesmíru bez komplikovaného vybavení," vysvětluje Petr a dodává, že původně byl inspirován jedním posterem k filmu Christophera Nolana Interstellar. "Na La Sille můžete vnímat, a případně i vyrobit, záběry opravdu mezihvězdné - tedy interstellar!"Petr určitě uspěl při zobrazení krás vesmíru. Majestátní pás Mléčné dráhy vytváří svítící most mezi dvěma dalekohledy na La Sille: 3.6m dalekohledem ESO (vlevo) a SESTem (Swedish-ESO Submillimetre Telescope, vpravo). Velký a Malý Magellanův oblak - dvojice blízkých galaxií - spolu sedí "nad" galaktickou rovinou v pravém horním rohu obrázku. Výrazná červená skvrna uprostřed snímku je nádherná Gumova mlhovina, obzvláště jasná tečka vlevo dole je planeta Jupiter.

28. května 2018: Na snímku týdne ESO je střed galaxie NGC 5643. Tato galaxie leží ve vzdálenosti asi 55 milionů světelných let od Země v souhvězdí Vlka (Lupus) a je to tzv. Seyfertova galaxie. Seyfertovy galaxie mají velmí svítivá centra - předpokládá se, že jsou napájeny materiálem, který padá do supermasivní černé díry - která občas bývají obklopena a zakryta oblaky prachu a mezigalaktického materiálu.Z toho plyne, že může být docela těžké pozorovat aktivní centrum Seyfertovy galaxie. U NGC 5643 k tomu přistupuje další komplikace: je hodně natočena (má vysokou inklinaci), takže je obtížné pozorovat její vnitřní pochody. Vědci ale použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a archivní data z přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) a vytvořili tento pohled na NGC 5643 - hezky kompletní s energetickým výtryskem ionizovaného plynu, který proudí do okolí.Tento impresivní výtrysk je dvoustranný, na obou stranách galaxie, a je tvořen ...

21. května 2018: Na snímku z přístroje VIMOS na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) jsou dvě spirální galaxie, spojené dohromady jako při nějakém zvláštním tanečním vystoupení. Dvě interagující galaxie - NGC 5426 a NGC 5427 - dohromady vytvářejí zajímavý astronomický objekt s názvem Arp 271, jehož pozorování bylo posledním obrázkem VIMOSu před tím, než byl přístroj 24. března 2018 vyřazen z provozu.VIMOS - celým jménem VIsible Multi-Object Spectrograph - pracoval na VLT impozantních 16 let. Během této doby pomáhal vědců odhalovat divoké počáteční fáze vývoje hmotných galaxií, pozorovat úžasné interakce tří galaxií a zkoumat otázky vzdáleného vesmíru týkající se např. důvodů, proč nejhmotnější galaxie tolik vyrostly. Místo, aby se soustředil na jeden objekt, dokázal VIMOS posbírat detailní informace o stovkách galaxií naráz. Tento citlivý přístroj pozoroval spektra desítek tisíc galaxií a zjišťoval, jak se formují, rostou a vyvíjejí.Na pozadí vzdálených galaxií je vidět, jak namodralý plyn, prach a mladé hvězdy propojují mezeru mezi ...

14. května 2018: Mihotající se hvězdičky jsou mnohem bližší srdci básníků a romantiků než astronomů. I v téměř nedotčených podmínkách v Chile, domově skupiny vynikajících dalekohledů ESO, hvězdy na nočním nebi blikají díky turbulenci v zemské atmosféře a kvůli tomu je náš pohled poněkud rozmazaný.Čtyři laserové paprsky na obrázku jsou navrženy speciálně proto, aby bojovaly proti turbulenci. Patří k zařízení "4 Laser Guide Star Facility", které je součástí přístoje "Adaptive Optics Facility" pracujícího na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Každý z paprsků je asi 4000 výkonnější než běžné laserové ukazovátko. Každý vytváří umělou naváděcí hvězdu tak, že vysoko v atmosféře Země excituje sodíkové atomy a tak je nutí zářit.Vytváření umělých hvězd umožňuje astronomům měřit velikost zkreslení obrazu atmosférou a vhodným nastavením přístrojů zkreslení korigovat a dosáhnout v pozorované oblasti ostrého obrazu. A díky tomu může dalekohled VLT pozorovat vesmír v jemných detailech a s neuvěřitelnou přesností. Tento krásný obrázek vytvořil fotovyslanec ESO Gerhard ...

7. května 2018: Díky astronomicky nečekané náhodě došlo na obloze nad planetáriem a návštěvnickým centrem Supernova, necelý týden po její inauguraci, k výbuchu hvězdy zvané nova. Obrázek trpasličí novy V392 Persei byl pořízen fotovyslancem ESO Petrem Horálkem druhého května 2018. Ukazuje širokoúhlý pohled na večerní oblohu nad ESO Supernovou směrem k západoseverozápadu.Poloha novy nad Supernovou je naznačena na širokoúhlém snímku výřezem, který zobrazuje zvětšený pohled na oblast pomocí stejné kamery, ale s použitím jiného objektivu. Na tomto snímku je nova lehce identifikovatelná díky své typické oranžové barvě.Trpasličí nova je důsledkem akrece hmoty na bílého trpaslíka z menší hvězdy v těsné dvojhvězdě. Materiál z disku je na povrchu bílého trpaslíka stlačen, zahřát a nakonec se vznítí ve velmi silné (a jasné) explozi. Případ novy V392 Persei je ve ovšem vzácnější případ výbuchu novy. Doposud se stalo jenom jednou v historii, že byl pozorován přechod trpasličí novy do normální, plně vyvinuté a mnohem jasnější novy. ...

30. dubna 2018: Na pozadí hvězdného moře se objevuje zlověstný úsměv: alespoň tak to vypadá v malé části gigantické barevné mozaiky centrální části Mléčné dráhy. Mozaika se skládá z tisíců neuvěřitelně podrobných snímků pořízených dalekohledem ESO VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) a vypovídá o hvězdách v srdci Galaxie více než dřívější snímky.VISTA má extrémně citlivou infračervenou kameru, díky které dokáže vidět skrz většinu prachu, který v optické oblasti blokuje výhled na centrální části Mléčné dráhy. Co na obrázku vidíme, je tak hustá oblast prachu a plynu - mlhovina - že ani kamera dalekohledu VISTA jí neprokoukne. Nachází se poblíž mlhoviny Laguna (ta na snímku není vidět) a vypadá to, jakoby se trošku zlomyslně bavila tím, že nám cloní světlo hvězd v pozadí.Celý obrázek obsahuje téměř devět miliard pixelů a je součástí přehlídky VVV (Vista Variables in the Via Lactea). Jedná se o projekt mapování výdutě (bulge) a disku Mléčné dráhy ...

23. dubna 2018: Tento neobvyklý snímek ukazuje tři z dalekohledů na observatoři ESO La Silla v Chile: 2.2m dalekohled MPG/ESO vlevo, v dálce za ním 3.6m dalekohled a vpravo dánský 1.54m dalekohled, který se zdánlivě naklání nad svými kolegy.Samozřejmě, je to velmi zkreslený pohled na dalekohledy! Fotografie, kterou pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, má zdůraznit nádherné útvary nočního nebe klenoucího se nad observatoří. Obloha nad La Sillou patří k nejnádhernějším a nejčistším na světě. Tento snímek s dlouhou expozicí má za úkol zachytit zdánlivý pohyb hvězd. Během času kreslí hvězdy na oblohu světelné čáry - tzv. hvězdné dráhy - které jsou vlastně kružnice způsobené rotací Země, nikoli vlastními pohyby hvězd.Dráhy hvězd jsou centrovány na bod na obloze, kterému se říká nebeský pól. Ten se na snímku schovává za dánským 1.54m dalekohledem. Nebeský pól je bod na obloze, kterým zdánlivě prochází osa rotace planety. Při samotném vytváření snímku byly postupně nafoceny polohy hvězd v ...

16. dubna 2018: Krásný snímek z observatoře ESO Paranal poodhaluje zvláštní noční scénu nad dalekohled VLT, nejznámějším přístrojem observatoře. Dalekohled uprostřed snímku je jedním ze čtyř hlavních dalekohledů VLT. VLT se skládá z těchto hlavních dalekohledů (UT) a pak ze čtyř dalších, pomocných dalekohledů (AT).Ať už je VLT jakkoli impresivní, na tomto snímku triumfuje obloha nad ním, obzvláště barevný pás naší domovské galaxie, Mléčné dráhy, který se táhne přes obrázek a vytváří nebeskou duhu.Část oblohy je zbarvena do zelena, což je dáno jevem zvaným záření atmosféry (airglow). Vlevo od UT jsou vidět dva mlhavá Magelanova oblaka. Napravo od středu je souhvězdí Orion, jehož jasné hvězdy se dají použít pro hledání dalších souhvězdí a asterismů. Pomocí imaginární čáry vedené přes Orionův pás se dostaneme k rudému Aldebaranu v souhvězdí Býka (Taurus). Dál podél této myšlené čáry, směrem k horizontu, je hvězdokupa Plejády, která hraje důležitou roli v mnoha kulturách a civilizacích. Nad Orionem jsou ...

9. dubna 2018: Světlo, které pozorují dalekohledy na observatoři ESO La Silla v severním Chile, pochází z různých objektů a taky z různých vzdáleností, obvykle dosti ohromných. Krásné Ultra High Definition panoráma La Silly, vytvořené fotovyslancem ESO Babakem A. Tafreshi, zachytilo světlo z celé řady vesmírných objektů.Dva nejvýznamnější světelné zdroje na snímku jsou Velký a Malý Magellanův oblak (dvě mlžinky uprostřed fotografie). Tyto dvě galaxie leží 160 000 a 200 000 světelných let od nás.Nejbližším nebeským objektem hvězdné scenérie je Mars, který září poblíž otevřené kopule 1.54m dánského dalekohledu v popředí. V době pořízení fotografie byl Mars od Země vzdálen 93 milionů kilometrů. Venuše, ve vzdálenosti 120 milionů kilometrů, září nad 2.2m dalekohledem MPG/ESO vlevo. Rovina Mléčné dráhy, která obsahuje miliardy hvězd, se táhne nad dalekohledy NTT (New Technology Telescope) a 3.6m dalekohledem ESO (oba v pozadí).La Silla byla první observatoří ESO a slouží v chilské poušti Atacama od šedesátých let dvacátého století. ...

2. dubna 2018: Dvě galaxie těsně před splynutím jsou zachyceny na obrázku dalekohled ESO VST (VLT Survey Telescope). Interakce mezi tímto párem vytvořila vzácný úkaz známý jako světelná ozvěna (light echo), při kterém se světlo odráží od materiálu v galaxiích. Je to podobné akustické ozvěně, při které odražený zvuk přichází k posluchači se zpožděním oproti přímému zvuku. Toto je první případ světelného echa pozorovaného mezi dvěma galaxiemi.Větší galaxie, trochu dožluta, je ShaSS 073 a je to aktivní galaxie s extrémně svítivým jádrem. Její méně hmotná společnice, modrá, se jmenuje ShaSS 622. Spolu vytvářejí systém s názvem (ano, uhádli jste) ShaSS 622-073. Svítivé jádro galaxie ShaSS 073 excituje oblast plynu v disku své modré společnice: bombarduje materiál svým zářením a nutí ji svítit, tak jak toto světlo absorbuje a následně vyzařuje. Svítící oblast má rozměr přes 1,8 miliard čtverečných světelných let.Při studiu této interakce astronomové zjistili, že svítivost velké centrální galaxie je asi dvacetkrát ...

26. března 2018: Tento týden si prohlédneme několik dalekohledů na observatoři ESO La Silla v severním Chile. Hvězdou snímku je dánský 1.54m dalekohled, který stojí uprostřed obrázku pod baldachýnem Mléčné dráhy.Tento spolehlivý dalekohled funguje od roku 1979 a pomohl astronomům k mnoha vesmírných objevům, od divoce splývajících neutronových hvězd až k detekci planet okolo jiných hvězd. Nyní se na něm sledují dosvity gama záblesků, jedněch z nejenergetičtějších událostí ve Vesmíru.Obrázek, který vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek, ukazuje srdce Mléčné dráhy, Velký i Malý Magellanův oblak, souhvězdí Orionu, Jižní kříž - no a taky světla ze vzdálených lidských sídel. Všechny dohromady vytvářejí obraz složený ze všech možných barev. Směrem ke vzdálenému horizontu se obloha zabarvuje do červena a zelena - to je způsobeno jevem zvaným záření atmosféry (airglow).

19. března 2018: Skvělý záběr z observatoře ESO La Silla v Chile byl pořízen fotovyslancem ESO Yurim Beletskym a odhaluje spousty astronomických lahůdek.Hlavní rovina naší galaxie se, perspektivou poněkud ohnutá, táhne přes obrázek a je ozdobena jasnými skvrnami plynu a tmavými, propletenými pásy prachu. Nahoře vlevo je, byť poněkud obtížně rozeznatelné, vidět souhvězdí Orionu.Četná narůžovělá oblaka, vytvořena jemnou září ionizovaného vodíku, se zdánlivě táhnou pryč od pásu Mléčné dráhy. Jejich přítomnost znamená přítomnost horkých mladých hvězd. Jednou z těchto oblastí je Barnardova smyčka, která obklopuje známou mlhovinu v Orionu a je vidět poblíž pásu Oriona.Pod barevným nočním nebem stojí 2.2m dalekohled MPG/ESO. V souačsné době se hodně zabývá pozorováním optických dosvitů záblesků gama, jedněch z nejenergetičtějších explozí ve Vesmíru. Dalekohled se taky používá k snímkování blízkého vesmíru kamerou WFI (Wide Field Imager).

12. března 2018: Stovky hvězd vážně shlížejí dolů na Cerro Paranal, zatímco vycházející Slunce protepluje horizont červenými a žlutými odstíny.Cerro Paranal je domovem dalekohledu VLT ESO (Very Large Telescope). A snímek ukazuje tento dalekohled v celé jeho kráse. V levé části obrázku jsou vidět všechny čtyři hlavní 8.2m dalekohledy, pěkně seřazené a připravené zkoumat Vesmír.Dva menší pomocné 1.8m dalekohledy (Auxiliary Telescopes) se nachází na pravé straně snímku. Celkem jsou na VLT čtyři a všechny se pohybují po kolejích a dají se přemístit podle potřeby. Nejnovější přírůstek na Paranalu - 2.6m přehlídkový dalekohled VST (VLT Survey Telescope) - stojí vzadu, těsně za nejpravějším hlavním dalekohledem. Nad a mezi dvěma nejlevějšími hlavními dalekohledy je vidět, jako jasná skvrnka na nebi, galaxie v Andromedě, jedna z nejbližších sousedek Mléčné dráhy.Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Alexandru Tudorică.

5. března 2018: Všechny observatoře ESO jsou umístěny v Chile, ale ústředí organizace - a taky její nejnovější přídavek - stojí v Garchingu, malém městě blízko Mnichova v Německu. Na obrázku je neobvyklý pohled na nového člena rodiny ESO - planetárium a návštěvnické centrum ESO Supernova.Oficiální inaugurace Supernovy proběhne 26. dubna a veřejnosti se otevře 28. dubna. Srdcem Supernovy je moderní planetárium, díky kterému si budou posluchači moci vychutnat přesný, inspirující a pohlcující pohled na Vesmír. V budově je také astronomické centrum a výstavní plocha. A aby to bylo ještě zajímavější, během roku 2018 bude návštěva i všechny aktivity v Supernově zdarma.Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek. Zahnutá ramena ústředí ESO se natahují k jedinečné budově Supernovy a nad nimi obloha září oranžovými a růžovými odstíny. Naši fotovyslanci využívají tmavou oblohu nad observatořemi ESO k vytváření krásných pohledů na vesmír, které potom sdílíme s veřejností např. pomocí Obrázků týdne.

26. února 2018: Uvnitř oblasti tvorby hvězd v souhvězdí Ophiuchus (Hadonoš), asi 410 světelných let od Slunce, se pomalu začíná formovat fascinující protoplanetární disk se jménem AS 209. Obrázek vytvořený radioteleskopem ALMA, odhaluje zvláštní systém prstenců a mezer v prachu, který obklopuje mladou hvězdu.Protoplanetární disky jsou husté rotující útvary složené z plynu a prachu, které obklopují nově vytvořené hvězdy. Z jejich materiálu mohou jednoho dne vzniknout planety, měsíce a další drobnější tělesa. Systém na obrázku je velmi mladý, méně než milion let, ale už jsou v disku vytvořeny dvě jasné mezery.Vnější mezera je velmi výrazná, široká a prakticky bez prachu, což vede astronomy k domněnce, že tam obíhá obří planeta, možná až o hmotnosti, jakou má Saturn. Dráha této planety je od centrální hvězdy vzdálená 800 světelných minut, tedy třikrát dál, než je vzdálenost mezi Sluncem a Neptunem. Jak si planeta čistí svou dráhu, prach se shromažďuje na vnější části orbity a ještě ...

19. února 2018: Obrázek, který pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, ukazuje planetu Venuši jasně zářící nad observatoří ESO Paranal v Chile. Zobrazený dalekohled je pomocný dalekohled VLT (AT1), který už je otevřený a během soumraku se připravuje na pozorování nočního nebe. To se zatím halí do odstínů modré a oranžové.Velký dalekohled ESO (VLT, Very Large Telescope) sestává ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů a čtyř 1.8m pomocných dalekohledů. Pomocné dalekohledy (jako ten na obrázku) se používají při kombinování světla v rámci VLTI (VLT Interferometr). Tím, že se kombinuje světlo z různých dalekohledů, které jsou umístěny na různých místech pozorovací plošiny, umožňuje VLTI vidět detaily až 25krát menší než při pozorování s jednotlivými dalekohledy.Světelné paprsky jsou potom kombinovány pomocí komplexního systému zrcadel v podzemních tunelech, kde se musí dráhy udržovat s přesností větší než 1/1000 mm na sto metrů. Tato neuvěřitelná technologie znamená, že VLTI dokáže vytvářet obrázky s úhlovým rozlišením tisícin úhlové sekundy. Což ...

12. února 2018: Tento zvláštní obrázek ukazuje vzdáleného pulsujícího rudého obra R Sculptoris. R Sculptoris leží asi 1200 světelných let v souhvězdí Sochaře (Sculptor) a je zástupcem tzv. hvězd na asymptotické větvi obrů s vysokým obsahem uhlíku (anglicky je to elegantnější: carbon-rich asymptotic giant brach - AGB - star). To znamená, že se blíží konci existence. V této fázi hvězdy s malou a střední hmotností chladnou, vytvářejí rozsáhlé atmosféry a ztrácejí hodně hmoty - připravují úžasné planetární mlhoviny.Zatímco základní procesy při ztrátě hmoty jsou celkem známé, astronomové stále zkoumají, jakým způsobem začínají poblíž povrchu hvězdy. Množství hmoty, které hvězda ztratí, má pro její vývoj ohromné důsledky: mění její budoucnost a ovlivňuje typ planetární mlhoviny. Protože AGB hvězdy vytvářejí na konci života planetární mlhoviny, do Vesmíru se přes ně dostane obrovské množství různých prvků - 50 procent těžších než železo - které potom putují do nových hvězd, planet, jejich měsíců a eventuálně také do ...

5. února 2018: Tento neobvyklý obrázek ukazuje následky katastrofické srážky dvou galaxií, která se odehrála asi před miliardou let. A k čemu to vedlo? Jedna velmi zvláštní galaxie se jménem NGC 7252 a s ještě pozoruhodnější přezdívkou "Atomy pro mír".Uvnitř pozůstatku po splynutí dvou galaxií leží fascinující minispirála - rotující disk zářícího plynu, ve kterém se tvoří spousta hvězd. Pomocí přístroje VIMOS na dalekohledu ESO/VLT byli astronomové schopni měřit pohyb v tomto disku. Červené oblasti označují plyn, který se pohybuje od nás, modré oblasti se naopak pohybují k nám. Z celku je vidět rotující disk a dva výtrysky horkého plynu severozápadně a jihovýchodně od středu. Minulé studie naznačovaly, že centrální spirála rotuje v opačném směru než zbytek galaxie, ale když srovnáme pohyb hvězd s pohybem plynu ionizovaném nově vytvořenými hvězdami minispirály, zjistímě, že ve skutečnosti rotují stejným směrem.Takovouto detailní mapu je možné vytvořit pomocí tzv. IFU (Integral Field Unit) na přístroji VIMOS, což ...

29. ledna 2018: Asi budete muset trochu zašilhat, nebo si ho nevšimnete! V samém středu obrázku, který pořídil VIMOS na dalekohledu ESO/VLT, se ukrývá tak tak viditelný a poněkud rozmazaný modrý tvar. Je to galaxie známá pod označením nepravidelná trpasličí galaxie ve Střelci (Sagittarius Dwarf Irregular Galaxy).Galaxie byla objevena v roce 1977 pomocí 1m Schmidtova dalekohledu na observatoři ESO La Silla. Má nepravidelný tvar - proto ten název - a je vzdálena asi 3 miliony světelných let ve směru souhvězdí Střelce (Sagittarius). Je to nejvzdálenější člen Místní skupiny galaxií, jejíž součástí je i Mléčná dráha.Na rozdíl od normálních galaxií (myšleno, galaxií jako je Mléčná dráha), jsou trpasličí galaxie menší a obsahují poměrně malé množství hvězd. Gravitační působení blízkých galaxií mohou často narušit sférický či diskovitý tvar těchto křehkých galaxií. A možná je zodpovědné je poněkud obdélníkovitý tvar této speciální trpasličí galaxie. Uznání: M. Bellazzini a spol.