Snímek týdne 2024

30. prosince 2024: Tento Obrázek týdne ukazuje hříbky, které rostou na vrcholku ESO observatoře La Silla v Chile, jak se koupou v tlumeném světle západu slunce. Počkat... ale vždyť to nejsou hříbky, ale teleskopy! Nalevo stojí 1,54m Dánský dalekohled a napravo tři teleskopy ze sestavy teleskopů BlackGEM. Dánský dalekohled má za sebou více než 40 let plných astronomických výzkumů. Jako první pozoroval viditelné světlo spojené s rychlými energetickými událostmi známými jako gama záblesky, čímž ukázal, že tyto exploze pravděpodobně vznikají v důsledku srážek dvou neutronových hvězd. Dalekohled je spravován výzkumnými týmy z Dánska a České republiky. Jeho těžkou práci můžete sledovat každou noc přes speciální webkameru. Tento dalekohled se ale nezaměřuje pouze na vysokoenergetické události - na druhou stranu BlackGEM, který byl vyvinutý v Nizozemsku a Belgii, k tomu byl přímo navržen. Když se objekty jako neutronové hvězdy srazí, vytvoří vlny v prostoročase, stejně jako se tvoří vlnky na jezeře. Jakmile detektory gravitačních ...

23. prosince 2024: Jak dlouho vydržíte postávat venku a pozorovat vesmír, když sněží? Není nutné to zkoušet na vlastní kůži, protože anténám ALMA, na tomto Obrázku týdne, se vyrovnat nemůžete. Na náhorní plošině Chajnantor v Chile, ESO společně s mezinárodními partnery spravuje Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). Teploty zde mohou během zimních nocí padat až k -20 °C, antény ALMA však tyto mrazivé podmínky netrápí. V porovnání s optickými dalekohledy jsou radioteleskopy pěkně drsné. Jejich šedé, metalické reflektory jsou vystavovány ostrému větru a kolísavým teplotám. Aby zrcadlo nebo talíř dalekohledu správně odrážely světlo, které shromažďují, musí být nedokonalosti na jejich povrchu menší, než je vlnová délka světla. Zrcadla optických dalekohledů musí být perfektně hladká, protože pozorují na krátkých vlnových délkách, jako je například viditelné světlo, tedy na kratších než jeden mikrometr. ALMA ale pozoruje na delších - milimetrových vlnových délkách, takže bytelné kovové panely skvěle postačí. ALMA antény navíc šlapou jako hodinky, protože ...

16. prosince 2024: Jak se nám rok 2024 chýlí ke konci, chceme Vám popřát astronomicky dobré svátky a vše nejlepší do nového roku. Velkolepé snímky hvězd zevnitř i zvenčí naší Galaxie, nová nahlédnutí do černých děr, nové exoplanety… rok 2024 byl plný úžasných objevů. V minulém roce největší projekt ESO - Extremely Large Telescope (ELT) - překonal hranici 60 % svého celkového dokončení. Mnoho jeho částí bylo dokončeno právě tento rok včetně zrcadla M5 a otvorů pro segmenty hlavního zrcadla, senzory, akční členy a laserové zdroje, a mnoho dalších důležitých přístrojových vymožeností. Nový rok ale také znamená nová předsevzetí. Otevíráme brány inovativním nápadům pro další ESO pozemní projekty skrze náš program Expanding Horizons. Tyto nápady budou utvářet budoucnost ESO a astronomie v následujících dekádách. Přejeme Vám krásné svátky a báječný začátek roku 2025!

9. prosince 2024: Vidíte hravou lišku, schovávající se hyenu, nebo... hlavu slepice? Toto mračno, nacházející se v souhvězdí Kentaura je součástí obrovské mlhoviny Běžící slepice. Někteří lidé vidí hlavu slepice, někteří naopak její zadek. Ale i když vědci rádi dávají mlhovinám vtipná jména, často tím příliš nepřispívají do jasné komunikace na mezinárodní poli astronomie. To je také důvod, proč je tato mlhovina formálně známá pod dvěma jmény, které znějí... méně osobitě. V roce 1955 australský astronom Colin Stanley Gum udělal soupis 84 emisních mlhovin na jižní obloze - Gumův katalog. Mlhovina na Obrázku týdne je známá, docela suše, jako Gum 40. Dlouho před Gumem, v roce 1888, ale dánský astronom John Louis Emil Dreyer sestavil ambiciózní New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars (NGC) s rejstříkem 7840 astronomických objektů, jako jsou galaxie, hvězdokupy a emisní mlhoviny. Dreyer později k jeho práci přidal dva další katalogy - Index Catalogues (IC), čímž popsal ...

2. prosince 2024: Na tomto Obrázku týdne vidíme Yepun, čtvrtou jednotku teleskopu ESO Very Large Telescope (VLT) v Chile, jak uždibuje z barevné galaktické roviny Mléčné dráhy. Z čeho se ale naše Mléčná dráha vůbec skládá? Recept se skládá z větší části z hvězd, planet a velkého množství plynu a prachu. Smíchejte to vše dohromady, spojte gravitací, přidejte požehnanou dávku temné hmoty et voilà - máte galaxii! Stejně jako sušenky i galaxie mohou nabývat různých tvarů a velikostí. Naše domovská Galaxie je středně velká a tvarem připomíná disk se spirálními rameny s vnějším halem okolo. Jelikož je ale naše Sluneční soustava usazená v jednom s galaktických ramen, nějakých 25 000 světelných let od středu, můžeme při pohledu na nebe z Galaxie vidět pouze zlomek. Galaktické jádro je zahaleno v hustých vrstvách kosmického prachu. Z prachu potom "vykukuje" černá díra zvaná Sagittarius A*, kterou vědci dokázali poprvé zachytit na fotografii v roce 2022. Astronomové ...

25. listopadu 2024: Jasně stojící oproti modré chilské obloze je na tomto Obrázku týdne vyobrazená centrální věž ESO Extremely Large Telescope (ELT). Velikostí podobná třípatrové budově vypadá věž impozantně už sama o sobě, nicméně je pouze malou součástí superstruktury, která jednou bude ELT. Tato kostra bude podporovat tři z pěti zrcadel ELT, každé o jiném tvaru a velikosti: M3 (na spodku věže), M4 (na vrcholu) a M5 (ve středu). Dohromady budou směrovat světlo zachycené teleskopem do všech jeho přístrojů, které nakonec pořídí snímky a data. Na tomto videu můžete vidět, jak světlo cestuje teleskopem. M4, na vrcholku věže, bude největším adaptivním optickým zrcadlem, jaké bylo kdy postaveno. Jeho povrch se bude moci deformovat - až 1000krát za sekundu - aby opravil turbulence v atmosféře a možné vibrace způsobené otáčením sktruktury teleskopu nebo vlivem silného větru. Toto je zásadní pro pořízení ostrých snímků, které vědci potřebují pro svůj výzkum. M5, ve středu, bude přesměrovávat ...

18. listopadu 2024: Vypadá to jako science fiction? Inu věda to je, ale rozhodně ne fikce. Na tomto Obrázku týdne lasery ESO Very Large Telescope (VLT) vytvářejí na chilském nebi umělé hvězdy. Je to jeden z chytrých způsobů, jakým inženýři přelstili úhlavního nepřítele pozemních pozorování - zemskou atmosféru. Když hvězdy zdánlivě blikají, je to způsobeno turbulencemi v naší atmosféře. To zkresluje signály přicházející z vesmíru, což nakonec vede k rozmazaným snímkům. Proto jsou také teleskopy ESO umístěny vysoko ve vyprahlé poušti - tenčí vrstva atmosféry znamená méně zkreslení. Moderní teleskopy používají k vyrovnání tohoto efektu a vylepšení jejich rozlišení adaptivní optiku. A právě v tuto chvíli přicházejí na řadu lasery. Ty ve výšce 90 km vysoko na obloze pomocí rozzářených atomů sodíku ve svrchní vrstvě atmosféry vytvářejí umělé hvězdy. Během pozorování jsou potom tyto pomocné hvězdy používány jako referenční body a počítačem řízené zrcadlo se potom až 1000krát za sekundu deformuje, aby opravilo ...

11. listopadu 2024: Zeptejte se někoho, aby Vám popsal poušť a dotyčný Vám poví o písčité, okrově žluté krajině. A většinou by tento popis byl naprosto přesný, ne však vždy - což můžeme vidět na tomto Obrázku týdne. Po většinu roku bílé antény Atacama Large Millimitre/Submillimetre Array (ALMA), spravovány ESO a jejími mezinárodními partnery, vystupují z načervenalého pozadí pouště Atacama. Nicméně jednou za čas se krajina změní a antény se zamaskují ve sněhově bílém panorama. Atacama se nachází mezi Andami a chilským Pobřežním pohořím - pásy vysokých hor, které brání poušť před vlhkými větry, čímž z ní dělají nejsušší místo na Zemi. Tyto podmínky dělají z prostoru, na němž je umístěna ALMA perfektní místo pro astronomická pozorování. Ale i přes to zde občas prší nebo sněží. Během zimních měsíců června až září mohou teploty klesat až ke -20 °C a srážky padají ve formě sněhu. ALMA však nepřestává pracovat. Antény zůstávají provozuschopné, potřebují ...

4. listopadu 2024: Zpátky v roce 1989 časopis Sky & Telescope oznámil "Zatím vůbec nejlepší dalekohled". O více než tři dekády později je 3.58-metre New Technology Telescope (NTT) stále aktivním členem ESO rodiny teleskopů na observatoři La Silla. Na tomto Obrázku týdne stojí jeho typické lesklé brnění na stráži nad vyprahlou krajinou chilské pouště Atacama. Mnoho z jeho technologického vývoje se stalo průlomovým natolik, aby byly později vychytávky využity pro ESO Very Large Telescope (VLT) a i budoucí ESO Extremely Large Telescope (ELT). Hlavní průlom NTT spočíval v jeho systému aktivní optiky. Zrcadla teleskopu možná pro naše oči vypadají perfektně hladká, ve skutečnosti ale podléhají změnám teplot, tlaku větru nebo váze samotného zrcadla. Avšak zrcadlo NTT bylo jiné - bylo položené na vrcholku podporného mechanismu, který upravoval tyto deformace během pozorování, zatímco sledoval referenční hvězdu. Toto také umožnilo NTT pořídit snímky téměř 3krát ostřejší než od ESO 3.6-metre telescope, jenž se také nachází ...

28. října 2024: Ve spirální galaxii NGC 1386, jež je vzdálená 53 milionů světelných let daleko v souhvězdí Eridanu, se odehrává něco zvláštního. Tento Obrázek týdne kombinuje data pořízená z VLT Survey Telescope (VST), umístěného na ESO observatoři Paranal v Chile, a z Atacama Large Millimetre/Submillimetre Array (ALMA), spravované ESO a jejími mezinárodními partnery. Když astronomové pozorovali centrální oblast této galaxie, našli nově formující se hvězdy... dost podivným způsobem. Hvězdy se často formují uvnitř hvězdokup - skupin tisíců hvězd pocházejících z obrovských mračen molekulárního plynu. Modrý prstenec ve středu této galaxie, který vidíme díky VST, je plný hvězdokup mladých hvězd. Nová studie vedená Almudenou Prietovou, astronomkou z Instituto de Astrofísica de Canarias ve Španělsku, použila data pořízená z ESO Very Large Telescope (VLT) a NASA/ESA Hubblova vesmírného dalekohledu, aby se zaměřila na tento prstenec ve větším detailu. Data ukazují, že se všechny tamější hvězdokupy zformovaly před 4 miliony lety, téměř současně. Je to ...

21. října 2024: Planeta Země má nového majestátního návštěvníka. Minulý týden byla nad ESO Supernova Planetarium & Visitor Centre ke spatření kometa C/2023 A3, známá také jako Tsuchinshan-ATLAS, pocházející ze vzdáleného Oortova oblaku - gigantického shluku ledových objektů, který obklopuje Sluneční soustavu. Jak se dostala blíže ke Slunci a ohřála se, vytvořila okolo sebe ohon z prachu a plynu, který pozorovali lidé po celém světě včetně ředitelství ESO v Garching bei München v Německu. Kometa byla poprvé detekována na počátku roku 2023 dvěma na sobě nezávislými institucemi: observatoří Tsuchinshan v Číně a teleskopem z Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (tzv. ATLAS), který se nachází v Jižní Africe. Od té doby se kometa nestále přibližovala - nejblíže ke Slunci se dostala v září 2024. Její jasnost vyvrcholila na počátku října, nyní již pomalu tmavne, jak se vydává na svou cestu domů. Tento objekt je jedním z nejjasnějších komet za poslední dvě dekády. Tento Obrázek ...

14. října 2024: I přes to, že sám o sobě vypadá úchvatně, je tento Obrázek týdne pouze malým kouskem z 1,5miliard-pixelového snímku mlhoviny Běžící slepice. Zobrazuje hřebínek na její hlavě - tedy alespoň pro některé lidi ano, protože se zdá, že každý tu slepici vidí jinak! Data pro tento gigantický snímek byla pořízena VLT Survey Telescope (VST), zařízením Italské národního institutu pro astrofyziku, jenž hostuje a spravuje ESO. Protentokrát se však zaměříme na GUM 39, jak se této mlhovině oficiálně říká. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Kentaura ve vzdálenosti asi 6500 světelných let od Země. Okolí mlhoviny zdobí jakoby ohňostroj oranžové, bílé a modré hvězdy. Růžová záře, kterou můžeme vidět, jsou výpary vodíkového plynu, které jsou ozářeny silnou radiací novorozených hvězd. Mlhovinu také protínají tmavé pruhy kosmického prachu, které blokují světlo za nimi. Takovéto mlhoviny se také nazývají hvězdné porodnice, protože jak se tato hustá oblaka molekulárního plynu hroutí pod vlivem gravitace, ...

7. října 2024: Na tomto Obrázku týdne vidíme osamocenou anténu, jak stydlivě ukazuje na Měsíc. Nejedná se však o opuštěný teleskop, ale pouze o jednu z 66 antén, které dohromady tvoří působivou ALMU (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jež je spravována ESO a jejími mezinárodními partnery. Lidé se koukali na Měsíc tak dlouhou, jak jen lidská paměť dohlédne, nicméně naše oči zachycují pouze omezený rozsah vlnových délek - viditelné světlo. ALMA je však jiná - vidí světlo na vlnových délkách 1000krát delších. Když se v roce 2008 ALMA poprvé zaměřila na Měsíc, uviděla náš jediný přirozený satelit v novém světle - a to doslova! Rádiové vlny zachycené ALMou nejenže ukázaly šedý a drsný měsíční povrch, který ostatně dobře známe, ale také jeho povrchovou teplotu, mnohem teplejší v oblastech přivrácených ke Slunci. Od té doby se ALMA kouká na jiné, mnohem vzdálenější měsíce obíhající okolo jiných planet. Zkříží se snad cesty ALMy a naše milovaného ...

30. září 2024: Kolik vicuñas vidíte na tomto Obrázku týdne?* Vicuñas (česky Vikuňa) - příbuzné lamám a alpakám - se toulají chilskými Andami. Zde na náhorní plošině Chajnantor ve výšce 5000 metrů nad mořem se cítí jako doma a to i vedle svých sousedů Atacama Large Millimetre/submillimetre Array (ALMA), teleskopu, jenž je sám o sobě uměleckým dílem, a kterým je zároveň ESO partnerem. ALMA se skládá z 66 antén, které dokážou být nadzvednuty a poté přesunuty pomocí tmavě-žlutého transportéru, který také můžete vidět na obrázku. Antény ALMA jsou zde umístěny z dobrého důvodu - extrémně suché prostředí na plošině Chajnantor hluboko v poušti Atacama je perfektní pro pozorování nejchladnějších objektů ve vesmíru. Na rozdíl od hvězd, jenž jsou horké, jasné a jednoduše spatřitelné, tyto chladné objekty - jako jsou mračna, ze kterých se formují hvězdy - jsou často velmi slabé ve viditelném světle. ALMA je pozoruje na vlnových délkách okolo jednoho milimetru (tedy ...

23. září 2024: Stejně jako Slunce i ESO Extremely Large Telescope (ELT) vychází na Cerro Armazones v Chile. Na tomto Obrázku (nebo spíše Časosběru týdne) máme možnost si užít úchvatný východ slunce nad největším optickým teleskopem na světě. Vidíte ty tmavé fleky na povrchu Slunce? V těchto velkých oblastech, klidně i o velikosti planety, je teplota nižší než na zbytku povrchu. Dokáží vydržet v rozmezí od pár dní do několika měsíců. Počet slunečních skvrn závisí na aktivitě Slunce, jež roste a zase klesá v pravidelném cyklu 11 let. Vrchol je očekáván v roce 2025. Když tady Slunce osvětluje staveniště ELT, téměř to vypadá jako stínové divadlo. Ocelová kupole, která bude teleskop obklopovat a ochraňovat tak před drsným prostředím pouště, už pomalu dostává svůj tvar. Porovnejte si to se snímkem pořízeným minulý rok a uvidíte, jak velký pokrok byl proveden na obložení kupole. Až bude dokončena, bude konstrukci pokrývat přes 600 gigantických kusů tepelně ...

16. září 2024: Cítíte se ztraceni, když se podíváte na tento Obrázek týdne? Prozkoumávat plynné mračno, známé jako IC2948, znamená hledat si cestu napříč nespočtem rodících se hvězd v této obrovské hvězdné školce. A přesto se jedná pouze o výstřižek z mnohem většího objektu - Running Chicken Nebula (tedy mlhovina Běžící slepice). Tato mlhovina zabírá na noční obloze oblast jako 25 úplňků, ale i tak na obrázku vidíme oblast, která nezabírá ani třetinu úplňku. Pořízení tak detailní výstřižku mlhoviny bylo možné díky 1,5miliardpixelového snímku pořízeného VLT Survey Telescope (VST), jež hostuje a provozuje ESO. Nacházející se v souhvězdí Kentaura (lat. Centaurus) je mlhovina Běžící slepice labyrintem plynu, prachu a mladých hvězd, jejichž vysoce intenzivní radiace odvrhuje okolní materiál. Plynné mračno IC2948 je nejjasnější částí mlhoviny. Zde můžeme najít vkrádající se tmavá oblaka ve tvaru otevřených dlaní, které jako by se natahovaly k okolním hvězdám. Poprvé objeveno před více než stoletím, nám toto plynné ...

9. září 2024: Tento Obrázek týdne ukazuje výstřižek z kupy galaxií (normálně obsahující stovky galaxií) v souhvězdí Hydry. Každá z nich je něčím zvláštní a má svou vlastní historii - dnes se však podíváme na příběh skrývající se za děravou galaxií NGC 3312, největší spirální galaxií v této kupě. Tato spirální galaxie, přesně ve středu obrázku, téměř vypadá, jako by byla rozmazaná přes celou obrazovku a rozlévala svůj obsah do okolního prostoru. Toto je NGC 3312, oběť astrofyzikální loupeže vlivem vnějšího dynamického tlaku, tzv. ram pressure stripping (RPS). To nastává, když se galaxie pohybuje hustou tekutinou, jako je třeba horký plyn nacházející se mezi galaxiemi v kupě. Tento horký plyn se táhne proti chladnějšímu plynu na vnější části galaxie, čímž jej "stahuje" s sebou směrem do okolního vesmíru. Tento studený plyn je surový materiál, ze kterého se tvoří hvězdy, což znamená, že galaxie ztrácející plyn tímto způsobem riskují postupně se zmenšující se hvězdou ...

2. září 2024: Na tomto Obrázku týdne pomalu zapadá Měsíc za ESO Very Large Telescope (VLT) na Paranalu v Chile. Snímek byl pořízen 19. srpna 2024 astronomem a fotografem Yurim Beletskym během jevu, jenž je někdy také označován jako "superměsíc". Jak laický název naznačuje, jedná se o úplněk, který nastává, když je Měsíc nejblíže k Zemi. Kvůli eliptické orbitě se vzdálenost Měsíce od Země mění v čase. Nejbližší bod se nazývá perigeum, což je také důvod proč by astronomové označili tuto událost za superúplněk. Když toto nastane, zdá se Měsíc větší než v jeho průměrné vzdálenosti - ale pouze o 14 %, což není zase tak moc. Takže jak člověk vůbec pořídí takovýto snímek, kde Měsíc vypadá tak velký, že zmenšuje velmi velké budovy vedle něj? Ze všeho nejdříve se ujistěte, že s sebou máte velký teleobjektiv s působivým přiblížením. Pro záběr, jako je tento, se také budete potřebovat postavit několik kilometrů daleko ...

26. srpna 2024: Již po téměř 50 let hrdě stojí ve výšce 2400 metrů nad hladinou moře ESO 3,6m teleskop na observatoři La Silla. La Silla, ležící na okraji pouště Atacama v Chile, je prvním místem, kde v 60. letech začalo ESO stavět teleskopy. ESO 3,6m teleskop, jenž je umístěn ve velké kupoli nalevo, uviděl své první světlo v roce 1976 a od té doby prohledává oblohu. Během té doby již viděl přes tisíc velkolepých západů slunce, podobným těm, jaký můžeme vidět na tomto Obrázku týdne. V roce 1999 prošel teleskop důkladnou proměnou, aby se zajistilo, že zůstane v dobrém stavu pro špičkový výzkum. Dodatečné úpravy poté byly provedeny v prvních letech 21. století. Rozhodně byste však neměli tento starý přístroj podceňovat, protože je dnes domovem nejúspěšnějšího hledače nízkohmotných exoplanet na Zemi! Během let byl teleskop domovem pro různé přístroje a zařízení, pouze jeden z nich zde však přetrvává dodnes - the High ...

19. srpna 2024: Zářivé červené oblaka, které vidíme na tomto Obrázku týdne, ukazují husté oblasti v mlhovině RCW 106, kde se rodí nové hvězdy. Ale pouze 1 % tohoto plynu nakonec opravdu vytvoří hvězdy a astronomové nevědí, proč je to procento tak malé. Víme, že k formaci hvězd dojde, když se oblasti těchto velkých mračen chladného plynu dokáží shluknout a nakonec se zhroutit do nový hvězd, což nastává při kritické hustotě. Jakmile však překročí tuto hustotu, produkují ještě hustší oblasti ještě více hvězd a mohlo by to pomoci vysvětlit záhadu 1 %? Nové výsledky z Atacama Pathfinder Experiment (APEX), odsouhlaseny k publikaci v Astronomy & Astrophysics (odkaz bude dostupný od 20. srpna), naznačují, že to nemusí být pravda - hustší oblasti nejsou výkonnější v produkci hvězd. To je možná vysvětleno tím, jak se tyto hustší mraky rozpadají na vláknité struktury a jádra, ze kterých se budou tvořit hvězdy. Nicméně i to ale ponechává ...