Tisková zpráva

1. října 2014: Tento překrásný snímek zachycuje jednu z nejbohatších známých otevřených hvězdokup M 11, která je rovněž známa pod označením NGC 6705 nebo také jako hvězdokupa Divoká kachna (Wild Duck Cluster). Záběr byl pořízen dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager) a pracuje na observatoři La Silla v Chile.

17. září 2014: Po desetiletí se vědci domnívali, že obvyklým produktem interakce a slévání galaxií jsou eliptické galaxie. Nyní se však vědcům využívajícím teleskop ALMA a řadu dalších radioteleskopů podařilo objevit přímé důkazy, že při kolizi galaxií mohou poměrně často vznikat rovněž diskové galaxie. Tento překvapivý výsledek by mohl pomoci vysvětlit, proč je ve vesmíru tak velké množství spirálních galaxií podobných té naší.

10. září 2014: Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile zachycuje bohatou kolekci hvězd patřících kulové hvězdokupě M 54. Hvězdokupa na první pohled vypadá stejně jako mnoho jiných, ale má své tajemství. M 54 nepatří k naší Galaxii, ale je součástí trpasličí satelitní galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius Dwarf Galaxy). Její neobvyklý původ astronomům umožnil použít dalekohled VLT k ověření, zda i ve hvězdách jiných galaxií existuje anomálie nízkého obsahu lithia podobně jako v naší Galaxii.

3. září 2014: Objekt s katalogovým označením Lupus 4 je oblak plynu a prachu připomínající vzhledem pavouka. Na tomto novém působivém snímku zastiňuje hvězdy v pozadí stejně jako mrak za bezměsíčné noci daleko od rušivých světel civilizace. Přestože je v současnosti temný, husté shluky hmoty v nitru oblaků jako je Lupus 4 představují místa vzniku nových hvězd. Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven CCD kamerou WFI (Wide Field Imager).

26. srpna 2014: Mezinárodní tým astronomů pořídil dosud nejlepší záběr kolize dvou galaxií, ke které došlo v době, kdy bylo stáří vesmíru poloviční než dnes. K výzkumu použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a řadu dalších pozemních i kosmických dalekohledů. Díky využití ‚lupy galaktických rozměrů‘ (gravitační čočky) se vědcům podařilo zaznamenat dosud nespatřené detaily. Provedený výzkum galaxie H-ATLAS J142935.3-002836 prokázal, že tento složitý a vzdálený objekt svým vzhledem připomíná dobře známé nedaleké kolidující galaxie Antény.

20. srpna 2014: Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO a kamery WFI (Wide Field Imager), které pracují na observatoři La Silla v Chile. Zachycuje pozoruhodné oblasti s probíhajícím vznikem hvězd, které jsou pozorovatelné v Mléčné dráze na jižní polokouli. Levé části snímku dominuje hvězdokupa NGC 3603 ležící 20 tisíc světelných let od nás ve spirálním rameni Galaxie, které se na obloze promítá do souhvězdí Kýlu a Střelce (Carina-Sagittarius). Vpravo pak vidíme seskupení zářících oblaků plynu známé jako NGC 3576, které je od nás vzdáleno jen asi 10 tisíc světelných let.

6. srpna 2014: Dalekohled VST (VLT Survey Telescope) pracující na observatoři ESO/Paranal pořídil detailní záběr galaxie M 33. Tato blízká spirální galaxie je druhým nejbližším velkým sousedem naší Galaxie. M 33 je doslova přeplněna jasnými hvězdokupami i oblaky plynu a prachu. Nový snímek patří vůbec k těm nejpodrobnějším širokoúhlým záběrům tohoto objektu, jaké byly dosud pořízeny. Obzvlášť působivě zachycuje mnohé rudě zářící plynové oblaky ve spirálních ramenech této galaxie.

30. července 2014: Astronomové využívající dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili u obou složek mladé dvojhvězdy podivné skloněné prachové disky s probíhající tvorbou planet. Pořízená data představují dosud nejlepší záběry protoplanetárních disků ve dvojhvězdném systému. Nové výsledky rovněž pomáhají vysvětlit, proč mnohé exoplenaty – na rozdíl od planet ve Sluneční soustavě – mají protáhlé dráhy s velkým sklonem. Výsledky výzkumu byly zveřejněny 31. července 2014 ve vědeckém časopise Nature.

23. července 2014: Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.

9. července 2014: Tým astronomů sledoval v přímém přenosu vznik hvězdného prachu – jako následek výbuchu supernovy. Poprvé se jim tak podařilo ukázat, že tvorba kosmického prachu probíhá ve dvou fázích – začíná krátce po samotné explozi, ale trvá po mnoho následujících let. K analýze světla přicházejícího ze supernovy SN 2010jl ve fázi slábnutí astronomové použili dalekohled ESO/VLT, který pracuje v severním Chile. Výsledky byly publikovány ve vědeckém časopise Nature 9. července 2014.

2. července 2014: Málo známý oblak plynu a prachu nazývaný Gum 15 je místem zrození a zároveň domovem horkých mladých hvězd. Je krásné a hrozivé zároveň, jak tyto hvězdy formují vzhled mateřské mlhoviny a také, jak postupně dospívají, způsobí i její zánik.

19. června 2014: Dne 19. června 2014 se uskutečnil slavnostní ceremoniál u příležitosti dalšího významného milníku při stavbě dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Špička přes 3000 metrů vysoké hory Cerro Armazones byla odstřelena v rámci srovnávání vrcholu při přípravě konstrukčních prací na největším dalekohledu světa pro viditelnou a infračervenou oblast.

11. června 2014: Pozorování provedená pomocí soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) umožnila poprvé přímo zmapovat molekulární plyn a prach v galaxiích, kde došlo k zábleskům záření gama. Gama záblesky jsou považovány za nejmohutnější exploze ve vesmíru. V jejich okolí bylo překvapivě objeveno mnohem menší množství plynu, než se očekávalo, a naopak vyšší množství prachu. Obálky prachu mohou v některých případech snížit množství energie odcházející z gama záblesku na určitých vlnových délkách, čímž klesne jejich pozorovaná jasnost. Práce byla zveřejněna v odborném časopise Nature 12. června 2014. Jedná se o první publikované výsledky pozorování efektů spojených se zábleskem gama pomocí ALMA, které dokumentují potenciál tohoto zařízení při jejich zkoumání.

4. června 2014: Na dalekohled ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v Chile, byl nainstalován nový přístroj SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch instrument). Toto výkonné zařízení je určeno ke hledání a výzkumu exoplanet. K tomuto účelu využívá kombinaci řady nejmodernějších technologií. Nabízí výrazně vyšší výkon ve srovnání se současnými přístroji a již během prvních dní pozorování byla s jeho pomocí získána řada působivých záběrů prachových disků kolem blízkých hvězd i jiných objektů. Přístroj SPHERE vyvinulo a postavilo konsorcium mnoha evropských institucí pod vedením Institut de Planétologie et d'Astrophysique de Grenoble (Francie) a ve spolupráci s ESO. Očekává se, že SPHERE přinese revoluci do výzkumu exoplanet a disků kolem hvězd.

21. května 2014: Tento nový snímek plný barev z 2.2 metrového dalekohledu MPG/ESO pracujícího na observatoři La Silla v Chile nám ukazuje otevřenou hvězdokupu NGC 3590. Hvězdy jasně září na popředí dramatické scenérie temných skvrn prachu a barevných oblaků zářícího plynu. Toto malé hvězdné seskupení poskytuje astronomům vodítko, jak se tvoří a vyvíjí hvězdy a také poskytuje informace nutné k poznání struktury spirálních ramen naší Galaxie.

14. května 2014: Magnetary jsou podivné super-husté pozůstatky explozí supernov. Jsou to nejsilnější známé magnety ve vesmíru – milionkrát silnější než jakýkoliv magnet na Zemi. Členové týmu evropských astronomů využívající dalekohled ESO/VLT se domnívají, že se jim poprvé podařilo nalézt souputníka magnetaru. Objev by mohl vysvětlit pětatřicet let starou záhadu vzniku těchto objektů a přinést také odpovědět na otázku, proč tato konkrétní hvězda nezkolabovala do černé díry, jak by astronomové očekávali.

30. dubna 2014: Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT umožnila astronomům poprvé v historii určit rychlost rotace exoplanety. Ukázalo se, že den na planetě Beta Pictrois b trvá pouze 8 hodin a je tedy mnohem kratší než u kterékoliv z planet ve Sluneční soustavě. Rovník této planety se pohybuje rychlostí téměř 100 tisíc kilometrů za hodinu. Tento nový poznatek dále rozšiřuje platnost vztahu mezi hmotností a rychlostí rotace planet, který známe ze Sluneční soustavy, i na exoplanety. Podobná metoda astronomům v budoucnu umožní detailní mapování exoplanet pomocí dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope).

16. dubna 2014: Tento nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla odhaluje oblak vodíku nesoucí označení Gum 41. Uprostřed této málo známé mlhoviny produkují mladé, horké a jasné hvězdy množství záření s vysokou energií, které nutí okolní vodík zářit charakteristickým odstínem červené barvy.

9. dubna 2014: Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT v Chile pořídili tento působivý záběr, který zachycuje planetární mlhovinu PN A66 33 známou rovněž pod označením Abell 33. Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězd odvržením vnějších obálek plynu. Abell 33 je neobvykle symetrická a na obloze vypadá jako dokonalý kruh. Tato nádherná modrá bublina se náhodou promítá do místa, kde ze Země na obloze vidíme i bližší jasnou hvězdu. Společně pak připomínají diamantový zásnubní prsten.

2. dubna 2014: Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.

26. března 2014: Pozorování provedená na mnoha místech jižní Ameriky včetně observatoře La Silla v Chile přinesla překvapivý objev. Vzdálená planetka Chariklo má systém dvou prstenců. Jedná se o teprve pátý objekt ve Sluneční soustavě (a o zdaleka nejmenší těleso), u kterého byl prstenec objeven. Původ tohoto útvaru je však záhadou. Mohlo by se jednat o pozůstatek kolize, při které na oběžné dráze kolem planetky vznikl disk trosek. Výsledky byly zveřejněny ve vědeckém časopise Nature 26. března 2014.

12. března 2014: Pomocí interferometru ESO/VLTI (Very Large Telescope Interferometer) se vědcům podařilo odhalit dosud největší žlutou hvězdu a jednu z deseti největších dosud objevených stálic. Ukázalo se, že tento hyperobr má průměr více než 1300krát větší než Slunce. Navíc je součástí dvojhvězdného systému, ve kterém složky obíhají tak blízko sebe, že jsou ve vzájemném kontaktu. Pozorování shromážděná za uplynulých 60 let, některá získaná i amatérskými pozorovateli, také naznačují, že se tento výjimečný a pozoruhodný objekt poměrně rychle mění. Podařilo se jej tedy zachytit během významné ale krátké vývojové fáze jeho života.

6. března 2014: Astronomové využívající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v severním Chile oznámili nečekaný objev oblaku oxidu uhelnatého v prachovém disku kolem hvězdy Beta Pictoris. Jedná se o překvapivé pozorování, neboť se předpokládá, že molekuly tohoto plynu velmi rychle zanikají působením záření hvězdy. Musí tedy existovat nějaký proces, kterým se obsah oxidu uhelnatého neustále doplňuje – pravděpodobně jde o časté kolize malých ledových objektů jako jsou kometární jádra. Nové výsledky byly zveřejněny ve vědeckém časopise Science.

5. března 2014: Na dalekohled ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v severním Chile, vědci připojili nový výkonný přístroj označovaný zkratkou MUSE. Během první fáze velmi úspěšných testovacích pozorování se MUSE zaměřil na vzdálené galaxie, jasné hvězdy a další zkušební cíle.

19. února 2014: Nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla v Chile zachycuje jasnou hvězdokupu M 7. Od rovníku a z jižní polokoule je možné tento objekt pohodlně pozorovat i pouhým okem ‚na konci ocasu nebeského Štíra‘. Jedná se o jednu z nejnápadnějších otevřených hvězdokup na obloze. Díky tomu patří také k velmi často zkoumaným astronomickým objektům.

5. února 2014: Vědci použili dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope) k získání prvního přímého důkazu, že planetky opravdu mohu mít značně různorodou vnitřní strukturu. Na základě mimořádně přesných měření astronomové ukázali, že části planetky Itokawa mají odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury planetky poskytuje informace nejen o jejím vzniku, ale také může pomoci porozumět dějům, které se odehrávají, když se dvě planetky srazí. A to je důležité při procesu formování planet.

29. ledna 2014: Mezinárodní tým astronomů využil dalekohled ESO/VLT k vytvoření vůbec první mapy počasí hnědého trpaslíka. V atmosféře nejbližšího známého objektu tohoto typu, který je znám pod jménem Luhman 16B (formálně WISE J104915.57-531906.1B), se podle vědců vyskytují tmavé a světlé útvary. Zkoumané těleso je součástí nedávno objeveného páru hnědých trpaslíků, který je od Slunce vzdálen jen 6 světelných let. Výsledky byly zveřejněny 30. ledna 2014 ve vědeckém časopise Nature.

22. ledna 2014: Přehlídkový dalekohled VST (VLT Survey Telescope) pracující na observatoři ESO Paranal v Chile pořídil detailní snímek mlhoviny Laguna. V tomto mohutném oblaku plynu a prachu vznikají hvězdokupy s intenzivně zářícími mladými hvězdami. Uvedený snímek představuje pouze drobný kousek oblohy snímaný v rámci jedné z jedenácti přehlídek oblohy, které v současnosti probíhají pomocí dalekohledů ESO. Tyto přehlídky společně vytvářejí rozsáhlý cenný archiv veřejně přístupných dat, který je k dispozici astronomické komunitě celého světa.

15. ledna 2014: Astronomové objevili trojici planet obíhající kolem hvězd ve hvězdokupě M 67. Při pozorování využili služeb řady přístrojů, především nejlepšího světového lovce exoplanet – spektrografu HARPS, který pracuje na observatoři ESO/La Silla v Chile. Přestože dnes vědci znají přes tisíc potvrzených exoplanet – planet mimo Sluneční soustavu obíhajících kolem cizích hvězd, pouze několik jich bylo objeveno ve hvězdokupách. Jedna z nově nalezených exoplanet obíhá kolem velmi vzácného typu hvězdy, která je ve všech směrech téměř identickým dvojníkem našeho Slunce.

6. ledna 2014: Pozorování provedená pomocí teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) vůbec poprvé v historii zachytila čerstvě zformované prachové částice v pozůstatcích po explozi nedávné supernovy. Pokud se dostatečné množství tohoto prachu postupně přesune do mezihvězdného prostoru, mohlo by to vysvětlit, jak mnohé galaxie získaly svůj prachem zastřený vzhled.

5. prosince 2013: Dne 4. prosince 2013 se v ředitelství ESO v Garchingu u Mnichova (Německo) konala oficiální inaugurační ceremonie u příležitosti otevření budovy nového administrativního křídla. Slavnosti se zúčastnili členové nejvyššího orgánu ESO Council, zástupci místní samosprávy, zástupci architektonické firmy Auer+Weber+Assoziierte, i hlavního dodavatele BAM Deutschland AG a členové vedení ESO.

3. prosince 2013: ESO dostane darem planetárium a návštěvnické centrum, které vyroste v areálu ředitelství ESO v Garchingu u Mnichova (Německo). Nové zařízení bude velkolepou výkladní skříní astronomie určenou široké veřejnosti. Projekt se stane skutečností díky nadaci Klause Tschira, která nabídla uhrazení veškerých stavebních nákladů.

27. listopadu 2013: Velký Magellanův oblak patří k nejbližším sousedním galaxiím. Astronomové nedávno využili výkonný dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) k zaznamenání jednoho méně známého zákoutí této galaxie. Snímek zachycuje oblak plynu a prachu, ve kterém vznikají nové horké hvězdy a ty formují okolní plyn do neobvyklých tvarů. Na záběru jsou však patrné rovněž následky hvězdné smrti – vláknité struktury, které vznikly následkem exploze supernovy.

13. listopadu 2013: Astronomové ESO pořídili dosud nejlepší snímek podivného oblaku kolem hvězdokupy NGC 3572. Tento nový záběr ukazuje, jakým způsobem hvězdný vítr vycházející ze skupiny mladých hvězd přetvořil oblaka plynu a prachu do podoby bublin, oblouků a podivných útvarů známých jako sloní choboty. Nejjasnější hvězdy této hvězdokupy jsou mnohem hmotnější než Slunce a zakončí svůj krátký život explozí supernovy.

6. listopadu 2013: ESO dnes slaví 50 let úspěšné spolupráce s Chile. Toto partnerství umožnilo evropské i chilské astronomii posunout hranice vědy, technologií a lidského poznání.

28. října 2013: Na slavnosti, která se uskutečnila 27. října 2013 na observatoři ESO/Paranal v chilské poušti Atacama, předal chilský prezident Sebastián Piñera zástupcům ESO podepsané formální dokumenty stvrzující, že chilská vláda poskytne ESO pozemky v oblasti Cerro Armazones. Cerro Armazones je hora vysoká 3060 m, která se v budoucnu stane domovem dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Nachází se asi 20 kilometrů od observatoře na hoře Cerro Paranal, kde sídlí dalekohledy komplexu ESO/VLT (Very Large Telescope).

16. října 2013: Dva mezinárodní týmy astronomů využily možnosti pole radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a sledovaly výtrysky (jety) vycházející z mohutných černých děr v centrech galaxií. Jejich cílem bylo odhalit, jakým způsobem výtrysky ovlivňují své okolí. Přitom se jim podařilo získat dosud nejlepší záběr oblaků molekulárního plynu nedaleko klidné černé díry a zachytit nečekaný náznak spodní části mohutného jetu.

9. října 2013: Dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pořídil pozoruhodně detailní snímek mlhoviny IC 2220, která je známá pod přezdívkou 'Toby Jug'. Jedná se o oblak plynu a prachu obklopující hvězdu ve vývojovém stadiu rudého obra. Zachyceny jsou charakteristické obloukovité struktury této mlhoviny, které opravdu trochu připomínají džbánek s uchem (anglicky jug).

1. října 2013: Poslední parabolická anténa pro projekt radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) byla předána observatoři. Vyrobilo ji evropské konsorcium AEM a jedná se zároveň o poslední 25. anténu vyrobenou v Evropě. Výroba těchto zařízení byla dosud největším realizovaným kontraktem ESO.

25. září 2013: Na radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder Experiment) byl úspěšně nainstalován nový přístroj označovaný zkratkou ArTeMiS. APEX je parabolická anténa o průměru 12 m umístěná ve velké nadmořské výšce pouště Atacama. Teleskop pracuje v pásmu milimetrového a sub-milimetrového záření, které tvoří předěl mezi infračerveným a klasickým rádiovým oborem. Pro astronomy je tento přístroj unikátním prostředkem umožňujícím pohlédnout hlouběji do vesmíru. Pomocí nové kamery se již podařilo získat působivý snímek mlhoviny Kočičí tlapka.

18. září 2013: Změť zářících oblaků plynu na tomto snímku je hvězdná porodnice IC 4628 známá rovněž jako mlhovina Kreveta. Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile. Docela dobře by se mohlo jednat o nejostřejší záběr tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen. Zachycuje shluky mladých horkých hvězd roztroušené mezi oblaky mlhovin.

12. září 2013: Dva týmy astronomů vytvořily na základě dat získaných pomocí dalekohledů ESO zatím nejlepší trojrozměrnou mapu centrální části naší Galaxie. Astronomové objevili, že vnitřní nejhustější části galaktické výduti mají tvar burského ořechu, na který z určitého úhlu pohledu navazuje řidší útvar připomínající písmeno X. Toto podivné uspořádání se podařilo zmapovat díky veřejně dostupným datům z přehlídkového teleskopu ESO/VISTA a detailnímu měření pohybů stovek velmi slabých hvězd v centrální výduti Galaxie.

4. září 2013: Astronomové použili dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope) a kosmický teleskop HST (NASA/ESA, Hubble Space Telescope) k přehlídce více než stovky planetárních mlhovin v centrální výduti naší Galaxie. Objevili, že bipolární mlhoviny (s tvarem připomínajícím motýla) jsou v galaxii doslova záhadně uspořádány. A to je vzhledem k jejich různé minulosti a odlišným vlastnostem překvapivý výsledek.

28. srpna 2013: Mezinárodní tým pod vedením brazilských astronomů použil dalekohled ESO/VLT k identifikaci a studiu nejstaršího známého hvězdného dvojníka Slunce. Hvězda s označením HIP 102152 se nachází ve vzdálenosti 250 světelných let a podobá se Slunci jako žádná jiná dobře známá hvězda. Až na to, že je asi o 4 miliardy let starší. Její stáří nám poskytuje unikátní možnost již dnes zkoumat chování Slunce v pozdním věku. Tato nová pozorování zároveň poskytla první jasný důkaz o spojitosti mezi stářím hvězdy a obsahem lithia. Zdá se rovněž, že kolem hvězdy HIP 102152 by mohly obíhat kamenné exoplanety.

20. srpna 2013: Astronomové využívající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pořídili působivý detailní záběr hmoty tryskající z nově zrozené hvězdy. Na základě pozorování záření molekul oxidu uhelnatého poblíž objektu označovaného Herbig-Haro 46/47 objevili, že výtrysky, které z něj vycházejí, jsou mnohem mohutnější, než se předpokládalo. Velmi podrobné nové záběry rovněž odhalily dosud neznámý jet (výtrysk) mířící naprosto nečekaným směrem.

7. srpna 2013: Dalekohled ESO/VLT zkoumal působivou oblast hvězdotvorby ve Velkém Magellanově oblaku, jedné ze satelitních galaxií naší Galaxie. Na tomto detailním záběru je zachycena dvojice nápadných zářivých oblaků plynu: načervenalý NGC 2014 a jeho namodralý soused NGC 2020. Přestože se navzájem výrazně liší, oba oblaky jsou formovány mohutným hvězdným větrem extrémně horkých mladých hvězd, které jsou zároveň zodpovědné za jejich záři.

24. července 2013: Nová pozorování provedená teleskopem ALMA v Chile poskytla astronomům dosud nejlepší pohled na to, jak prudká tvorba hvězd může vyfoukat plyn z galaxie a zkomplikovat tak vznik dalších generací stálic – na jejich vznik a růst není dostatek hmoty. Působivé grafické znázornění zachycuje mimořádně silný odtok molekulárního plynu, který je díky průběhu překotné hvězdotvorby vyfukován z centra nedaleké galaxie v souhvězdí Sochaře. Tyto nové výsledky pomohou vysvětlit nečekaně nízký počet velmi hmotných galaxií ve vesmíru. Výzkum byl zveřejněn 25. července v odborném časopise Nature.

18. července 2013: Ve vzdáleném mladém planetárním systému byla vůbec poprvé zaznamenána sněžná čára, hranice, za kterou se daná sloučenina vyskytuje jen ve formě ledu. Tato sněžná čára byla pozorována v okolí hvězdy slunečního typu TW Hydrae. Objev by nám mohl přinést nové informace o vzniku planet a komet, o podmínkách které určují jejich složení a tedy i historii Sluneční soustavy. Výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Science Express.

17. července 2013: Nová pozorování provedená dalekohledem ESO/VLT poprvé v historii zachycují oblak plynu, který je cupován silami supermasivní černé díry sídlící v centru naší Galaxie. Původní oblak je nyní výrazně protažen. Jeho čelní část již prošla nejbližším bodem dráhy a odlétá pryč od černé díry rychlostí převyšující 10 milionů km za hodinu. Druhá polovina oblaku se však zatím stále k černé díře blíží.

10. července 2013: Nová pozorování provedená pomocí teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter array) poskytla astronomům dosud nejlepší pohled do nitra temného oblaku, který skrývá zárodek obří hvězdy. Zárodečný oblak o hmotnosti pětsetkrát převyšující Slunce je dosud nejhmotnější, jaký byl v naší Galaxii pozorován, a navíc se stále zvětšuje. Rodící se hvězda v jeho nitru hladově hltá hmotu proudící dovnitř. Předpokládá se, že se zde vytvoří velmi jasná stálice stokrát hmotnější než Slunce.

4. července 2013: Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT zachytili vzdálenou galaxii, která hladově nasává plyn ze svého okolí. Plyn proudí směrem do galaxie a vytváří tok, který jednak poskytuje hmotu pro formování hvězd a za druhé pohání rotaci galaxie. Jedná se o dosud nejlepší přímé důkazy podporující teorii, která tvrdí, že galaxie nasávají a pohlcují okolní materiál, aby mohly dále růst a tvořit nové hvězdy. Výsledky byly publikovány 5. června 2013 v odborném časopise Science.

1. července 2013: Dokumentární film 'Skrytý vesmír' (Hidden Universe) vstupuje do velkoformátových a 3D kin IMAX na celém světě. Premiéry se odehrály 28. června 2013 ve Vědeckém centru Great Lakes (Great Lakes Science Center, Cleveland, Ohio, USA) a o den později v Planetáriu Tychona Brahe v Kodani (Tycho Brahe Planetarium in Copenhagen, Dánsko). Film zachycuje unikátní dalekohledy v časosběrných videích s vysokým rozlišením, okouzlující scenérii oblohy a trojrozměrné animace vývoje vesmíru.

25. června 2013: Na základě rozsáhlé analýzy nových i starších dat se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo odhalit, že kolem hvězdy Gliese 667C obíhá nejméně šest planet. Tři z nich jsou typu ‚superZemě‘ a nacházejí se v ‚obyvatelné zóně‘ kolem mateřské hvězdy. Na jejich povrchu by se tedy mohla vyskytovat tekutá voda a jedná se proto o přímé kandidáty na možný výskyt života. Tento planetární systém je prvním s plně obsazenou zónou života, který známe. Značná část použitých měření byla získána pomocí spektrografu HARPS, který pracuje na observatoři La Silla v Chile ve spojení s dalekohledem o průměru primárního zrcadla 3,6 m.

20. června 2013: Interferometr ESO/VLTI pořídil dosud nejdetailnější pozorování prachu obklopujícího mohutnou černou díru v centru aktivní galaxie. Na základě těchto pozorování vědci objevili, že oproti očekávání prach nevytváří kolem černé díry jen toroidální útvar podobný duši pneumatiky, ale vyskytuje se nad i pod rovinou tohoto toroidu. Zdá se, že chladný prach proudí směrem od černé díry. Jedná se o překvapivý objev, jehož vysvětlení je pro současné teorie obtížné. Ukazuje nám však, jak se černá díra vyvíjí a jakým způsobem probíhá její interakce s okolím.

12. června 2013: Astronomové využívající švýcarský Eulerův dalekohled o průměru primárního zrcadla 1,2 m, který pracuje na observatoři ESO/La Silla, nalezli zcela nový typ proměnných hvězd. Objev se podařil na základě detekce velmi jemných změn jasnosti stálic ve sledované hvězdokupě. Pozorování odhalila dosud neznámé vlastnosti některých hvězd, které odporují současným teoriím. Vyvstává tak otázka původu těchto změn jasnosti.

6. června 2013: Astronomové využívající nový teleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) zachytili oblast kolem mladé hvězdy, kde se prachové částice mohou shlukovat a zvětšovat. Je to poprvé, kdy se podařilo takovou prachovou past pozorovat a také modelovat. Vyřešila se tak letitá záhada, jakým způsobem v disku dochází k růstu prachových částic až do té míry, že se následně mohou zformovat do podoby komet, planet a dalších velkých kamenných objektů. Výsledky byly publikovány 7. června 2013 v odborném časopise Science.

3. června 2013: Tým astronomů využívající dalekohled ESO/VLT zachytil na snímku jasné hvězdy slabý objekt, který kolem ní obíhá. Hmotnost objektu byla odhadnuta na 4-5násobek hmotnosti Jupitera. Mohlo by se tedy jednat o dosud nejlehčí planetu mimo Sluneční soustavu pozorovanou metodou přímého zobrazení. Objev představuje významný příspěvek k našemu chápání vzniku a vývoje planetárních soustav.

29. května 2013: Astronomové předpokládají, že hvězdy podobné Slunci v závěrečné fázi svého života odfouknou větší část své atmosféry do okolního prostoru. Nová pozorování mohutné kulové hvězdokupy provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT však oproti všem očekáváním ukázala, že většina ze zkoumaných hvězd se do této fáze vývoje nikdy nedostala. Mezinárodní tým astronomů objevil, že silným indikátorem způsobu zániku hvězdy je obsah sodíku.

23. května 2013: Tímto novým snímkem slaví ESO 15 let činnosti dalekohledu VLT (Very Large Telescope) – nejvyspělejšího astronomického dalekohledu pro viditelnou oblast spektra na světě. Snímek zachycuje husté shluky prachu, které vynikají na růžovém pozadí zářícího oblaku plynu s katalogovým označením IC 2944. Tyto neprůhledné kaňky připomínají kapky inkoustu a za jejich podivný tvar je zodpovědné intenzivní vyzařování nedalekých velmi jasných mladých hvězd.

15. května 2013: Nový působivý snímek kosmických oblaků v souhvězdí Orion odhaluje strukturu připomínající ohnivý pás. Oranžové tóny reprezentují slabé okem nepozorovatelné infračervené vyzařování prachových zrn ukrytých v chladném mezihvězdném plynu. Pozorování provedl dalekohled APEX (Atacama Pathfinder Experiment), který v Chile provozuje ESO.

2. května 2013: Dánský dalekohled o průměru 1,54 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, pořídil tento působivý záběr objektu s katalogovým označením NGC 6559. Jedná se o ukázkový příklad chaosu, který zavládne, když se v oblaku mezihvězdného plynu začnou formovat nové hvězdy.

25. dubna 2013: Astronomové použili dalekohled ESO/VLT v kombinaci s radioteleskopy po celém světě, aby prozkoumali velmi neobvyklou dvojici objektů. Hvězdný pár tvoří dosud nejhmotnější známá neutronová hvězda a bílý trpaslík, který kolem ní obíhá. Tento podivný systém umožňuje testovat předpovědi Einsteinovy teorie gravitace – obecné teorie relativity – způsobem, jaký dosud nebyl možný. Zatím provedená pozorování přesně odpovídají předpovědím obecné relativity a naopak jsou v rozporu s některými alternativními teoriemi. Výsledky byly publikovány v odborném vědeckém časopise Science.

17. dubna 2013: Tým astronomů použil dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) k upřesnění polohy více než stovky galaxií s nejproduktivnější hvězdotvorbou v mladém vesmíru. Výkon přístroje ALMA je mimořádný. Během několika hodin pozorování zachytil stejné množství těchto galaxií, jaké bylo podobnými teleskopy na celém světě sledováno za posledních deset let.

10. dubna 2013: Tento pozoruhodný nový snímek pořídil dalekohled ESO/VLT. Zachycuje zářivě zelenou planetární mlhovinu IC 1295. Mlhovina obklopuje slabou umírající hvězdu ležící asi 3 300 světelných let od nás a na obloze byste ji nalezli v souhvězdí Štítu. Jedná se o nejdetailnější snímek tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen.

27. března 2013: Tato hrstka jasných modrých stálic je hvězdokupa NGC 2547. Jedná se o zcela nedávno zformovanou skupinu hvězd v jižním souhvězdí Plachet. Snímek by pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile.

20. března 2013: Na obloze najdete v souhvězdí Eridanus spirální galaxii NGC 1637, která se nachází asi 35 milionů světelných let od Země. V roce 1999 narušila jinak neměnný vzhled této galaxie poměrně jasná supernova. Astronomové studující dozvuky této exploze na observatoři Paranal v Chile pomocí dalekohledu ESO/VLT pořídili působivý snímek, na kterém je tato poměrně blízká galaxie zachycena v neobvyklých detailech. A vy si ji teď můžete prohlédnout.

15. března 2013: Dne 14. března 2013 zavítal na observatoř Paranal v rámci své oficiální návštěvy v Chile dánský korunní princ Frederik se svou manželkou, princeznou Mary. V doprovodu generálního ředitele ESO Tima de Zeeuw měl korunní pár možnost prohlédnout si toto unikátní astronomické zařízení.

13. března 2013: Pozorování provedená na observatoři ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazují, že nejintenzivnější fáze zrodu hvězd ve vesmíru se odehrála mnohem dříve, než se původně myslelo. Výsledky byly publikovány v souboru článků uveřejněných v prestižních odborných časopisech Nature a Astrophysical Journal. Výzkum je ukázkou toho, jaké nové objevy můžeme očekávat od mezinárodní observatoře ALMA, jejíž slavnostní inaugurace se odehrála 13. března 2013.

13. března 2013: Dnes, 13. března 2013, se v odlehlé části Chilských And uskutečnila oficiální inaugurační ceremonie nového dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Tato událost je oslavou dokončení všech hlavních systémů tohoto obřího přístroje a formálního přechodu od konstrukční fáze k plně operativní observatoři. Projekt ALMA je realizován v partnerství Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spoluprácí s Chilskou republikou.

6. března 2013: Na základě téměř desetiletého pečlivého pozorování Velkého Magellanova oblaku se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo určit vzdálenost táto sousední galaxie s dosud nejvyšší dosaženou přesností. Nová měření pomohou upřesnit hodnotu Hubbleovy konstanty, která vyjadřuje aktuální rychlost expanze vesmíru. To je nezbytný krok směrem k pochopení povahy tajemné temné energie, která expanzi vesmíru urychluje. Tým použil dalekohledy na observatoři ESO/La Silla v Chile a další teleskopy po celé planetě. Výsledky byly publikovány 7. března 2013 v odborném časopise Nature.

28. února 2013: Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT získali výsledky, které jsou pravděpodobně prvním přímým pozorováním formující se planety stále ještě zahalené v hustém disku plynu a prachu. Pokud se tato pozorování podaří potvrdit, umožní tento objev lépe pochopit proces formování planet a astronomům poskytne příležitost testovat současné teorie srovnáním předpovědí s pozorovatelným cílem.

20. února 2013: Nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VISTA zachycuje kosmickou krajinu plnou zářících oblaků plynu a cárů prachu obklopujících mladé horké hvězdy. Na tomto infračerveném záběru je v překvapivých nových detailech zachycena hvězdná porodnice známá pod označením NGC 6357. Snímek byl pořízen v rámci přehlídky Mléčné dráhy prováděné v současnosti pomocí dalekohledu VISTA, jejímž úkolem je mapování struktury Galaxie a vysvětlení jejího původu.

14. února 2013: Pomocí dalekohledu VLT vědci uskutečnili nová velmi detailní pozorování pozůstatku po výbuchu supernovy z roku 1006, která je přivedla na stopu původu kosmického záření. Pozorování poprvé naznačují přítomnost rychle se pohybujících částic v pozůstatcích po explozi supernovy, a právě tyto částice by mohly být původcem kosmického záření. Výsledky byly publikovány 14. února 2013 v odborném časopise Science.

13. února 2013: Tento nový snímek, pořízený pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) v ohnisku dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje jasnou hvězdokupu NGC 6520 a jejího souseda – podivný tmavý oblak Barnard 86 (který někomu může připomínat gekona). Tato dvojice objektů se promítá na pozadí milionů zářících hvězd jedné z nejjasnějších částí Mléčné dráhy – oblast je hvězdami tak přehuštěna, že na celém snímku snad není ani kousek tmavé oblohy.

6. února 2013: Tento nový snímek z produkce ESO zachycuje část prachoplynného oblaku, který je znám jako mlhovina Racek. Záběr odhaluje působivou směsici temných i zářících oblaků vlnících se mezi jasnými hvězdami a odstíny červené barvy na snímku modelují křídla tohoto nebeského ptáka. Záběr byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) a dalekohleem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile.

28. ledna 2013: V posledních několika dnech navštívila observatoř ESO/Paranal řada delegací zástupců evropských států. Do jižní Ameriky zavítali představitelé na společný summit Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) a Evropské unie (EU). Setkání se uskutečnilo ve dnech 22. – 28. ledna 2013 a stalo se největší akcí svého druhu, jakou kdy Chile organizovala. ESO se na přípravě summitu podílela významnou měrou a byla to pro ni mimořádná příležitost, jak před zraky zástupců členských států prezentovat svou práci a zařízení.

23. ledna 2013: Snímek pořízený teleskopem APEX (Atacama Pathfinder Experiment) v Chile přináší nový pohled na oblaka kosmického prachu v oblasti souhvězdí Orion. Zatímco ve viditelném světle tyto útvary vypadají temné, kamera LABOCA dalekohledu APEX je schopná zachytit tepelné záření částic prachu a odhalit tak skrytá místa zrodu nových hvězd. Jeden z těchto tmavých oblaků je však trochu jiný, než ostatní.

16. ledna 2013: Tento podmanivý obrázek zachycuje temný oblak hmoty, ve kterém se rodí nové hvězdy, a malou skupinu jasných stálic, které se již ze svých zárodečných obalů vynořily. Snímek byl pořízen na observatoři La Silla v Chile pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m. Jedná se o dosud nejlepší záběr tohoto málo známého objektu ve viditelném světle.

10. ledna 2013: Nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VISTA zachycuje kulovou hvězdokupu 47 Tucanae v překvapivých detailech. Hvězdokupa obsahuje miliony hvězd a v jejím středu se uhnízdilo mnoho exotických stálic s neobvyklými vlastnostmi. Studium objektů v kulových hvězdokupách nám umožní pochopit, jak tyto podivné struktury vznikly a jak fungují. Díky velikosti i citlivosti dalekohledu VISTA a kvalitním pozorovacím podmínkám na observatoři Paranal v Chile, kde tento teleskop pracuje, je uvedený snímek velmi ostrý a zachycuje mnoho slabých hvězd.

2. ledna 2013: Astronomové využívající dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) mohli poprvé spatřit jedno z významných stadií zrodu obřích planet. Skrze mezeru v disku hmoty kolem mladé hvězdy protékají mohutné proudy plynu. Jedná se o první přímé pozorování tohoto procesu. Jeho příčinou jsou pravděpodobně obří planety, které plyn nasávají během svého růstu. Výsledky byly zveřejněny 2. ledna 2013 v časopise Nature.

21. prosince 2012: Na odlehlém stanovišti ve vysoké nadmořské výšce v chilských Andách byl nedávno instalován a otestován jeden z nejvýkonnějších superpočítačů na světě. Podařilo se tak docílit jednoho z významných milníků na cestě ke kompletaci teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který patří k nejkomplikovanějším pozemním astronomickým přístrojům v historii. Jednoúčelový superpočítač ALMA korelátor obsahuje přes 134 milionů procesorů a provede 17 biliard operací za sekundu. To je srovnatelné s nejrychlejšími univerzálními superpočítači, které jsou dnes k dispozici.

19. prosince 2012: Někteří lidé mají dobrou formu ještě v 90 letech, zatímco jiní vypadají sešle už po padesátce. Víme, že to, jak rychle lidé stárnou, je jen málo spjato se skutečným věkem – mnohem více je to dáno především jejich životním stylem. Nová studie provedená s pomocí MPG/ESO 2,2 metrového dalekohledu observatoře ESO na La Silla a Hubbleova dalekohledu NASA/ESA objevila, že stejně je tomu tak i v případě hvězdokup.

12. prosince 2012: Na observatoři Paranal v Chile byl ve spojení s dalekohledem ESO/VLT otestován nový výkonný přístroj označovaný zkratkou KMOS. Jedná se o unikátní zařízení, které dokáže najednou sledovat v infračerveném oboru 24 různých objektů v zorném poli a zároveň zkoumat strukturu každého z nich. Přístroj umožní mnohem rychleji než dosud získávat klíčové informace, které pomohou pochopit, jakým způsobem rostly a vyvíjely se galaxie v raném vesmíru. KMOS byl postaven konsorciem universit a institucí ze Spojeného království (UK) a Německa ve spolupráci s ESO.

6. prosince 2012: U příležitosti inaugurace dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) byl 6. prosince 2012 v Neapoli (Itálie) zveřejněn působivý nový snímek mlhoviny Carina pořízený tímto přístrojem. S obsluhou dalekohledu při fotografování tohoto objektu pomáhal 5. června 2012 během své návštěvy observatoře Paranal prezident Chilské republiky Sebastián Piñera.

5. prosince 2012: Na základě pozorování provedených pomocí dalekohledů ESO/VLT, Gemini South a CFHT (Canada-France-Hawaii Telescope) byla objevena nová třída galaxií. Díky svému neobvyklému vzhledu dostaly tyto objekty přezdívku ‚zelené fazole‘ (green bean galaxy). Patří k nejvzácnějším objektům ve vesmíru a září intenzivním světlem, které emituje okolí jejich monstrózní centrální černé díry.

30. listopadu 2012: Astronomové využívající přístroj ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili, že vnější oblasti prachového disku kolem hnědého trpaslíka obsahují až milimetrová pevná zrnka. Jsou tedy podobná těm, která nalézáme v hustších discích kolem mladých hvězd. Překvapivý objev je tvrdým oříškem pro současné teorie vzniku kamenných planet o velikosti Země a naznačuje, že tyto objekty by mohly být ve vesmíru ještě početnější, než se dříve myslelo.

28. listopadu 2012: Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT objevili kvasar, ze kterého odtéká hmota přinejmenším pětkrát vyšší rychlostí ve srovnání s kterýmkoliv jiným dosud pozorovaným kvasarem. Kvasary jsou extrémně jasná jádra mladých galaxií, kterým dodává energii mohutná černá díra. Mnohé z nich pumpují do svých mateřských galaxií velké množství materiálu a tato výměna hmoty hraje klíčovou úlohu v jejich vývoji. Až doposud však pozorované přenosy hmoty u jednotlivých kvasarů nabyly dostatečně mohutné, jak předpovídá teorie.

21. listopadu 2012: Astronomové využili trojici dalekohledů na observatořích ESO v Chile ke sledování neobvyklého úkazu – zákrytu vzdálené hvězdy trpasličí planetou Makamake. Tato pozorování poprvé umožnila hledat u tohoto objektu známky atmosféry. Makemake je zmrzlý svět s oběžnou dráhou ležící daleko ve vnější části Sluneční soustavy. Předpokládalo se, že by mohla mít atmosféru, podobně jako Pluto (eso0908). Jak se však ukázalo, není to pravda. Vědcům se rovněž podařilo poprvé určit hustotu Makemake. Výsledky byly publikovány 22. listopadu v odborném časopise Nature.

14. listopadu 2012: Astronomové používající dalekohledy ESO/VLT a Canada-France-Hawaii Telescope identifikovali těleso, které je s největší pravděpodobností planetou cestující vesmírem bez své mateřské hvězdy. Jedná se o dosud nejnadějnějšího kandidáta a zároveň nejbližší objekt tohoto typu. Nachází se pouze asi 100 světelných let od Sluneční soustavy. Relativní blízkost objektu a nepřítomnost blízké jasné hvězdy umožnily týmu zkoumat detailně jeho atmosféru. Astronomové tak dostali příležitost vyzkoušet si, jak budou studovat exoplanety u cizích hvězd pomocí příští generace přístrojů.

8. listopadu 2012: Astronomové pracující s dalekohledem ESO/VLT objevili v centru jedné z nejpozoruhodnějších planetárních mlhovin dvojici vzájemně se obíhajících hvězd. Tento výsledek potvrzuje dlouho diskutovanou teorii popisující jevy, které vedou ke vzniku symetrických struktur hmoty vyvrhované do okolí. Výsledky byly publikovány 9. listopadu 2012 v odborném časopise Science.

31. října 2012: Tento pestrobarevný snímek zachycující kulovou hvězdokupu označenou NGC 6362 byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m. V kombinaci s novým záběrem centrální části této hvězdokupy pořízeným Hubblovým vesmírným teleskopem (NASA/ESA) poskytuje snímek opravdu úžasný pohled na tento nepříliš známý objekt. Kulové hvězdokupy jsou většinou složeny z desítek tisíc velmi starých hvězd, ale mohou obsahovat také hvězdy, které vypadají překvapivě mladé.

24. října 2012: Na základě mohutného devíti gigapixelového snímku složeného ze záběrů získaných pomocí přehlídkového dalekohledu pro infračervenou oblast ESO/VISTA (Paranal, Chile) vytvořil mezinárodní tým astronomů katalog více jak 84 milionů hvězd nacházejících se v centrální části naší Galaxie. Tento obří datový soubor obsahuje desetkrát více hvězd než předchozí katalogy a představuje významný krok k pochopení struktury naší domovské Galaxie. Uvedený snímek poskytuje zvětšovatelný pohled na její v centrální část. Obrázek je tak velký, že vytištěný ve standartním rozlišení by měřil 9x7 m.

16. října 2012: Evropští astronomové objevili planetu o hmotnosti Země, která obíhá v Zemi nejbližším hvězdném systému Alfa Centauri. Jedná se rovněž o nejlehčí planetu, jaká byla dosud objevena u hvězdy podobné Slunci. Planetu se podařilo detekovat pomocí přístroje HARPS, který pracuje ve spojení s dalekohledem o průměru primárního zrcadla 3,6 m na observatoři La Silla v Chile. Výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Nature 17. října 2012.

12. října 2012: Dne 11. října 2012 se v Císařském sále Mnichovského paláce (Německo) uskutečnil slavnostní galavečer u příležitosti oslav 50. výročí založení Evropské jižní observatoře. Při této příležitosti se zástupci členských států ESO a Chile (mezi nimi sedm ministrů a dva velvyslanci) i samotné observatoře podepsali na povrch prototypu segmentu primárního zrcadla pro dalekohled E-ELT (European Extremely Large Telescope).

10. října 2012: Astronomové pracující s dalekohledem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili neočekávanou spirální strukturu obklopující starou hvězdu R Sculptoris. Je to vůbec poprvé, co se podařilo najít podobný útvar spojený s vnější sférickou obálkou u hvězdy ve fázi rudého obra. Poprvé mají astronomové také možnost získat informace o takovéto spirále ve třech rozměrech. Neobvyklý útvar pravděpodobně vznikl působením neviditelného průvodce, který kolem rudého obra obíhá. Tato práce je jedna z prvních, která byla zveřejněna na základě dat získaných přístrojem ALMA ve fázi počátečního vědeckého využití (Early Science phase). Článek byl zveřejněn v odborném časopise Nature.

5. října 2012: Dnes, 5. října 2012, slaví Evropská jižní observatoř ESO 50 let od podepsání své zakládající smlouvy. Za uplynulé půlstoletí se tato organizace stala nejproduktivnější pozemní astronomickou observatoří na světě. Dnes ráno poprvé v historii pozorovaly přístroje ESO objekt vybraný širokou veřejností. Vítěz soutěže konané u příležitosti tohoto výročí tak mohl zamířit dalekohled VLT na cíl, směrem k mlhovině Thorova helma. Tato pozorování byla živě přenášena přes internet. Aby společně oslavili toto výročí, organizuje ESO a její partneři celou řadu aktivit ve všech 15 členských státech.

26. září 2012: Jeden z nejnovějších snímků pořízených na observatoři La Silla (ESO) zachycuje část hvězdných jeslí označovaných jako mlhovina Racek (Seagull Nebula). Tento oblak plynu s oficiálním označením Sharpless 2-292 připomíná hlavu racka. Září tak jasně díky intenzivnímu vyzařování velmi mladé žhavé hvězdy ukryté v jeho srdci. Detailní snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.

12. září 2012: Na novém snímku pořízeném na observatoři ESO/La Silla v Chile je zachycena mlhovina NGC 2736, která je též známa pod pojmenováním Tužka. Tento neobvyklý oblak zářícího plynu je součástí mohutného prstence zbytků, které po sobě zanechala exploze supernovy před 11 000 lety. Detailní pohled byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager ) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.

5. září 2012: Nový snímek pořízený na observatoři La Silla v Chile zachycuje úchvatnou hvězdokupu M 4 (Messier 4). Tento kulový útvar tvořený desítkami tisíc starých hvězd patří k nejbližším a zároveň nejvíce zkoumaným kulovým hvězdokupám. Nedávné práce odhalily, že jedna z hvězd patřících k této hvězdokupě má poněkud zvláštní neočekávané vlastnosti. Zdá se, jako by znala tajemství věčného mládí.

29. srpna 2012: Tým astronomů využívající zařízení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevil molekuly cukru v oblaku plynu obklopujícím mladou hvězdu slunečního typu. Je to poprvé, co byl cukr nalezen ve vesmíru poblíž takové hvězdy. Objev ukazuje, že stavební kameny života se nacházejí ve správný čas na správném místě, aby se mohly stát součástí planet vznikajících kolem hvězd.