Tisková zpráva

Dramatický zrod hvězd

aneb spoušť ve hvězdných jesličkách

16. března 2011

Tento nově zveřejněný snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT poskytuje detailní pohled na dynamické efekty, které v plynu a prachu zárodečné mlhoviny způsobují právě zrozené hvězdy. Ačkoliv hvězdy samotné vidět nejsou, materiál, který vyvrhují, se sráží s okolním plynem a prachem a vytváří až surrealistickou krajinu zářících oblouků, fleků a pruhů.

Oblast zrodu nových hvězd, známá pod označením NGC 6729, patří k nejbližším a nejlépe prostudovaným hvězdným porodnicím. Tento detailní záběr získaný dalekohledem ESO/VLT poskytuje pohled na malou část tohoto zajímavého zákoutí (širokoúhlý záběr naleznete například ve zprávě eso1027). Data k tomuto snímku vybral z archivu ESO účastník soutěže Hidden Treasures [1] Sergey Stepanenko a jím zpracovaný záběr se umístil na třetím místě.

Formování hvězd probíhá hluboko v molekulárních oblacích. Nejranější stadia vývoje tedy nelze pozorovat ve viditelném světle obyčejnými dalekohledy, neboť hvězdy jsou zahaleny neprůhlednou prachovou clonou. Ty nejmladší hvězdy bychom však na tomto snímku nalezli v levém horním rohu. Přestože nejsou přímo vidět, spoušť, kterou po sobě zanechaly ve svém okolí, dominuje celému záběru. Výtrysky materiálu putující od hvězdných novorozenců rychlostmi až 1 milion km/h se srážejí s okolním plynem a vytvářejí rázové vlny. Plyn je nucen zářit a vytváří nezvykle zbarvené oblouky a skvrny známé jako Herbig-Harovy nebo chcete–li HH objekty [2].   
 
Na tomto pohledu jsou HH objekty seskupeny podél dvojice linií, které pravděpodobně vyznačují směr, odkud proudí materiál. První linie se táhne od horního levého rohu ke středu spodního okraje snímku, kde končí v jasném téměř kruhovém útvaru plném zářících kaněk a oblouků. Druhá linie začíná poblíž levého horního okraje snímku a táhne se směrem ke středu pravé strany obrázku. Struktura vlevo nahoře, která svým zahnutým tvarem připomíná šavli, pravděpodobně není HH objektem, ale vzniká jen díky odrazu světla hvězd od prachových částic.  

Záběr se zvýrazněnými barvami [3] byl pořízen pomocí kamery FORS1 na dalekohledu ESO/VLT. Jednotlivé záběry byly získány přes dvojici různých filtrů, které vymezují záření vodíku (oranžová komponenta obrázku) a záření ionizované síry (modrá složka). Rozdílné barvy v různých částech obrázku reprezentují rozdílné fyzikální podmínky – například tam, kde jasně modře září ionizovaná síra (modré útvary), tam jsou vzájemné rychlosti srážejícího se materiálu relativně nízké – což astronomům pomáhá odhalit, co přesně se v daném místě tohoto dramatického výjevu odehrává. 

Poznámky

[1] Astrofotografická soutěž 'Hidden Treasures 2010' dala amatérským astronomům možnost prohledat ohromné archivy ESO, a to ve snaze nalézt v nich dobře ukryté skvosty, které potřebují jen trochu vyleštit. Účastníci zaslali do soutěže na 100 prací a nejlepší autoři byli odměněni atraktivními cenami včetně kompletně hrazené návštěvy na observatoři Cerro Paranal v Chile s technologicky nejvyspělejším dalekohledem světa VLT, kterou získal absolutní vítěz. Deset vítězných autorů zaslalo do soutěže celkem dvacet nejlépe hodnocených fotografií v soutěži.

[2] Ačkoliv astronomové George Herbig a Guillermo Haro nebyli první, kdo si těchto objektů povšiml, byli to oni, kdo jako první detailně studovali jejich spektra. Na základě těchto pozorování rozeznali, že se nejedná o pouhé chomáče plynu a prachu odrážející světlo či svítící po ozáření ultrafialovým zářením mladých hvězd, ale že jde o úplně nový typ objektů spojeného s tvorbou hvězd.

[3] Jak ionizovaná síra tak vodíkové atomy emitují v této mlhovině červené světlo. Aby bylo možné je od sebe na snímku odlišit, byly emise síry zobrazeny v modrém kanále.

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• odborný článek (Wang a kol.)
• snímky dalekohledu VLT

Kontakty

Richard Hook
ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6655
Mobil: +49 151 1537 3591
Email: rhook@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1109. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.