Nový laserově ostrý zrak pro zařízení na Paranalu

Na tomto Obrázku týdne, pořízeném na ústředí ESO v Německu, vidíte první z devíti nových laserů, které jsou momentálně stavěny pro dvě zařízení na ESO observatoři Paranal v chilské poušti Atacama. Proč ale teleskopy potřebují lasery? Ke střílení mimozemšťanů určitě ne...

Lasery jsou součástí adaptivního optického systému dalekohledů. Jelikož jsou observatoře ESO postaveny pro pozemní pozorování, turbulence v atmosféře dokáží rozmazat naše vidění vesmíru, s adaptivní optikou se ale dokážeme tohoto rozmazání zbavit v reálném čase. Laser pomocí excitace (vybuzení) atomů sodíku v atmosféře na vyšší energetickou hladinu vytvoří umělou hvězdu asi ve výšce 90 kilometrů. Počítač potom změří, jak atmosféra zkresluje světlo této hvězdy a pootočí tvarměnící zrcadlo v dalekohledu, aby rozostření vyrušil. Výsledkem jsou pak ostřejší snímky.

Světlo samotné je generováno ve zdroji laseru - velkém šedém boxu nahoře. Kromě toho potom vstoupí do projekčního systému laseru, který se skládá z několika různých etap. Nejprve osvícená oblast pod zdrojem laseru udělá diagnostiku a korekci paprsku. Poté takový černý komínek rozšíří paprsek světla do průměru 30 cm a namíří jej na nebe. Tato trubka také obsahuje zrcadlo, které se používá k nasměrování laseru tam, kde jej astronomové potřebují. Každý paprsek má výkon 22 wattů, což je dostatek k tomu vygenerovat jasnou umělou hvězdu, která se dá použít pro adaptivní optiku.

Projekční systémy laseru jsou budovány v Nizozemsku TNO a Demconem a první exemplář již nyní úspěšně prošel kontrolou inženýry ESO. Tři z těchto laserů jsou součástí modernizace GRAVITY+ na ESO Very Large Telescope Interferometer (VLTI). Zbývajících šest laserů bude nainstalováno na ESO Extremely Large Telescope (ELT), který je momentálně ve výstavbě nedaleko od VLTI.