Pod sněhovou přikrývkou

Jak dlouho vydržíte postávat venku a pozorovat vesmír, když sněží? Není nutné to zkoušet na vlastní kůži, protože anténám ALMA, na tomto Obrázku týdne, se vyrovnat nemůžete. Na náhorní plošině Chajnantor v Chile, ESO společně s mezinárodními partnery spravuje Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). Teploty zde mohou během zimních nocí padat až k -20 °C, antény ALMA však tyto mrazivé podmínky netrápí.

V porovnání s optickými dalekohledy jsou radioteleskopy pěkně drsné. Jejich šedé, metalické reflektory jsou vystavovány ostrému větru a kolísavým teplotám. Aby zrcadlo nebo talíř dalekohledu správně odrážely světlo, které shromažďují, musí být nedokonalosti na jejich povrchu menší, než je vlnová délka světla. Zrcadla optických dalekohledů musí být perfektně hladká, protože pozorují na krátkých vlnových délkách, jako je například viditelné světlo, tedy na kratších než jeden mikrometr. ALMA ale pozoruje na delších - milimetrových vlnových délkách, takže bytelné kovové panely skvěle postačí. 

ALMA antény navíc šlapou jako hodinky, protože radioteleskopy nepotřebují temné nebe, aby mohly zachytit signály z vesmíru. Den co den, zde ze sněhu koukají antény do chladných, skrytých míst vesmíru.