Detailní pohled na Velký a Malý Magelanův oblak

Každá z tisícovky skvrnek na tomto novém obrázku představuje vzdálenou hvězdu, a svítící modré díry odhalují pohledy na naše sousední galaxie, Velký a Malý Magelanův oblak. Ačkoli obrázek vypadá, jako by byl dílem velkého dalekohledu, byl ve skutečnosti pořízen přenosným zařízením sestávajícím ze CCD kamery SBIG STL-11000M a Canonu s objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Byl publikován ve vědeckém článku spolu s nejmodernějšími simulacemi, jako vzrušující příklad toho, jak malá kamera, rychlý objektiv, dlouhá expoziční doba a jedno z nejlepších astronomických míst na světě dokáží odhalit jemné struktury lépe než velký dalekohled.

Tento hluboký (tj. odhalující velmi slabé detaily) obrázek byl pořízen LRGB metodou a poskytuje vhled do procesu vytváření úžasných astrofotografií. Na ty, který se pokouší fotit noční nebe, číhá mnoho překážek, včetně interference z jiných světelných zdrojů než těch fotografovaných a zachycení objektu s dostatečnou hloubkou.

Snaha maximalizovat signál ze zdroje při současné minimalizaci vstupu z jiných zdrojů - tzv. šumu - je úhelným kamenem astrofotografie. Optimalizace poměru signálu k šumu se mnohem snadněji dosahuje v černé a bílé než v barvě. Proto je běžně používaným chytrým trikem použití jasové expozice, která vytváří detailní monochromatické obrázky (jako ten, který tu vidíme). Barevné detaily, pořízené pomocí barevných filtrů, jsou potom přeloženy nebo vloženy, jako tady Magelanovy oblaky.

Odkazy:

Vědecký článek