Naváděcí hvězda

Osamělý laserový paprsek protíná noční oblohu. Vychází z jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů teleskopu VLT (Very Large Telescope) ESO. VLT stojí na observatoři Paranal v Chile. Dvě Magelanova oblaka jsou vidět vlevo od paprsku jako jemné, rozmazané skvrny na hvězdné obloze. Velmi jasná hvězda vpravo od paprsku je Canopus, po Siriovi druhá nejjasnější hvězda noční oblohy.

Když pozemské dalekohledy pozorují hvězdy, shromažďují světlo, které muselo projít atmosférou. Vodní páry, znečištění a turbulence, kvůli kterým hvězdy blikají, způsobují také rozmazání obrazů hvězd - a tady nastupuje technika známá jako adaptivní optika.

Systémy adaptivní optiky využívají k potlačení negativních projevů atmosféry sofistikovaná deformovatelná zrcadla. Laser svítí do nebe a ve výšce asi 90 kilometrů nad zemí vytváří umělou hvězdu. Astronomové potom změří, jak tato umělá hvězda bliká, a podle ní upraví zrcadlo. Dalekohledy, které používají adaptivní optiku, dokáží na některých vlnových délkách vytvořit obrázky, které jsou ostřejší než dalekohledy umístěné v kosmu.

Podobný systém bude instalován na dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). E-ELT bude mít šest laserů, což znamená ještě kvalitnější obrázek na mnohem větším zorném poli - a taky to znamená, že bude více příležitostí udělat takové úžasné fotky, jako je tenhle.

Obrázek byl pořízen čtvrtého března 2013 z pozorovací plošiny dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) fotovyslancem ESO Julienem Girardem, astronomem zaměstnaným v ESO. Byl pořízen kompaktní kamerou, které dnes umožňují noční fotografování.