Snímek týdne 2024

25. března 2024: Tento Obrázek týdne vypadá jako přímo vystřižený z science-fiction filmu odehrávajícího se na mimozemské planetě, ale opak je skutečností - celé se to odehrává tady na Zemi. V krajině náhorní plošiny Chajnantor, asi 5000 metrů vysoko v chilských Andách. Antény jsou součástí Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), teleskopu ESO operujícího společně s mezinárodními partnery. Ale proč je jeden z nich umístěn na gigantickém nákladním autě? ALMA se sestává z 66 vysoce přesných antén: hlavní sestava má 50 antén, z nich každá je 12 metrů široká, přídavná kompaktní sestava je poté ze čtyř 12metrových a dvanácti 7metrových antén. Antény ALMA se dohromady dokáží chovat jako jediný teleskop, antény jež jsou blízko u sebe mají vyšší citlivost na detekci rozšířených zdrojů, zatímco ty od sebe vzdálené dokáží rozpoznat drobné rozdíly. Antény hlavní sestavy mohou být uspořádány do různých konfigurací na 192 plochách napříč celou sítí, kde se maximální vzdálenost mezi nimi může ...

18. března 2024: Obrázek týdne ukazuje úchvatnou noční oblohu nad dalekohledem SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope) na ESO observatoři La Silla v Chile. Až do roku 2003, kdy byl vyřazen z provozu, používal SEST svou 15metrovou hlavní anténu k pozorování chladných plynných mračen, v nichž vznikají hvězdy. Nyní dalekohled, který se nachází ve výšce 2375 metrů, tiše pozoruje krajinu pouště Atacama. Ačkoli SEST stojí na jednom z nejtmavších míst planety, samotná obloha není tak docela černá - spíše naopak! Kromě tisíců hvězd oblohu zdobí odstíny červené a zelené barvy díky jevu, kterému se říká světelné záření atmosféry. V levé dolní části oblohy můžeme vidět část Mléčné dráhy, naší domovské galaxie, a nahoře dva objekty podobné mrakům, které vypadají jako galaktický ohňostroj. Jedná se o Velké a Malé Magellanovo mračno, dvě trpasličí galaxie, které obíhají kolem Mléčné dráhy. Jsou viditelná pouhým okem, díky čemuž je od pradávna znali domorodí obyvatelé jižní polokoule. Připomínali jim rybníky ...

11. března 2024: Astronomové jsou proslulí tím, že pojmenovávají objekty podle podivných konvencí. Ani kometární globule GN 16.43.7.01, kterou vidíme na tomto Obrázku týdne, není výjimkou. Kometární globule nemají kromě vzhledu s kometami nic společného: jsou pojmenovány podle své prachové hlavy a protáhlého tmavého ohonu, jak je vidět na tomto snímku pořízeném přehlídkovým dalekohledem VST na observatoři ESO Paranal v Chile. Protože ani astronomové nechtějí používat krkolomná označení objektů, používají pro ně přiléhavé přezdívky. Tato globule například nese název Temná věž a leží asi 5000 světelných let od Země v jižním souhvězdí Štíra (Scorpius). Tvoří ji husté shluky kolabujícího plynu a prachu, z nichž se budou rodit hvězdy. Podivný tvar tohoto objektu utváří intenzivní záření z hvězdokupy mladých jasných hvězd, která se nachází mimo záběr vlevo nahoře. Toto záření orámovalo kometární globuli charakteristickou růžovou září horké, excitované hmoty.

4. března 2024: Práce kvapná, málo platná? To rozhodně neplatí pro stavbu ESO ELT (Extremely Large Telescope). Tento Obrázek týdne ukazuje časosběrný snímek vrcholku Cerro Armazones v chilské poušti Atacama v průběhu roku 2023, kde kousek po kousku roste kopule ELT. Velké ocelové prvky, částečně sestavené v nedalekém základním táboře, přijíždí na vrchol, kde jsou úhledně umístěny na své místo v kopuli. Ocelová konstrukce tvoří kostru, kolem níž vzniká ochranný izolující plášť. Ta spočívá na betonovém základu odděleném od centrálního pilíře, na kterém bude umístěn dalekohled, aby se snížily vibrace šířící se zemí. Kopule se bude otáčet pomocí 36 vozíků, což teleskopu umožní pozorovat celou oblohu. Nová webkamera uvnitř kopule ukazuje postup prací na azimutální konstrukci, která bude teleskop podpírat, a také na dvou obrovských plošinách, na nichž budou umístěny vědecké přístroje ELT. Jednotlivé záběry vznikly každý den ve stejný čas; zdánlivá poloha Slunce na obloze se mění s ročním obdobím, jak Země ...

26. února 2024: Na tomto Obrázku týdne se zdá, že Měsíc protíná jedna z laserových naváděcích hvězd na dalekohledu UT4 nebo Yepun, jednom ze čtyř 8,2m hlavních dalekohledů ESO VLT (Very Large Telescope). Pozemní dalekohledy v jakékoliv výšce jsou ovlivněny atmosférickým zkreslením světla přicházejícího z vesmíru. Astronomové používají adaptivní optiku, při níž se pružné zrcadlo v reálném čase deformuje, aby tento efekt kompenzovalo, čímž vzniká ostrý obraz. Laser, který vidíte na obrázku, je silný paprsek světla, který excituje atomy sodíku ve výšce 90 km v atmosféře, a tím vytváří zářící umělou hvězdu. Astronomové tuto hvězdu používají k měření rozmazávacího efektu atmosféry a navádění deformovatelných zrcadel. Aby tyto lasery nekřížily dráhu letadlům, spoléhají se na automatický systém, který nepřetržitě sleduje oblohu a okamžitě lasery vypne, kdykoli trajektorie letadla vstoupí do oblasti oblohy, kam jsou lasery namířeny. V každém případě by lasery nedokázaly rozkrojit Měsíc, ani kdyby byl ze sýra!

19. února 2024: Jak je vidět na tomto Obrázku týdne, k jednomu z dalekohledů BlackGEM vede jen pár malých krůčků, přitom ale toto zařízení představuje ohromný skok ve studiu gravitačních vln. BlackGEM, nacházející se na observatoři ESO La Silla v Chile, společně vyvinuly Radboud University, Netherlands Research School for Astronomy a KU Leuven. Tato převážně robotická soustava optických dalekohledů určená k pozorování jižní oblohy byla uvedena do provozu v lednu 2024. Každý teleskop v soustavě míří na jinou část jasné oblohy nad La Sillou, připraven detekovat dozvuky zdrojů gravitačních vln ve viditelném světle. Gravitační vlny vznikají při kataklyzmatických událostech, jako je splynutí neutronových hvězd nebo černých děr. BlackGEM přesně určí, kde se tyto zdroje nacházejí, a poskytne astronomům cíl pro navazující pozorování jinými, většími dalekohledy, které o nich prozradí ještě více. Z jižní polokoule mají astronomové také ničím nerušený výhled na Mléčnou dráhu a naše sousední galaxie, Magellanova oblaka, která jsou zde vidět ...

12. února 2024: Na tomto Obrázku týdne, infračerveném snímku oblasti Sagittarius C poblíž středu Mléčné dráhy, jsou stovky tisíc hvězd. Tento snímek, pořízený dalekohledem ESO VLT (Very Large Telescope) v chilské poušti Atacama, pomáhá astronomům rozluštit záhadu chybějících hvězd. Střed Mléčné dráhy je nejplodnější oblastí tvorby hvězd v celé Galaxii. Z "fosilních" důkazů víme, že se zde v nedávné minulosti zrodilo velké množství hvězd, ze kterých však astronomové vidí pouze zlomek. Je to proto, že pohled do středu Galaxie zastírají oblaka prachu a plynu blokující světlo hvězd. Infračervené přístroje, jako je například kamera HAWK-I na VLT, umožňují astronomům nahlédnout skrz tato mračna a odhalit hvězdnou krajinu za nimi. V své nové studii analyzoval Francisco Nogueras Lara, astronom ESO v Německu, data z VLT z oblasti Sagittarius C, jejíž chemické složení napovídá, že v ní nedávno došlo k tvorbě hvězd. A to se také podařilo prokázat: tato oblast je mnohem bohatší na mladé hvězdy ...

5. února 2024: Proč se při pozorování oblohy omezovat na jen jeden dalekohled? Na náhorní plošině Cerro Paranal, kterou vidíte na tomto Obrázku týdne osvícenou měsíčním svitem, se nachází ESO dalekohled Very Large Telescope Interferometer (VLTI), nezdolný tým čtyř 8,2metrových hlavních dalekohledů (Unit Telescopes, UT) a čtyř dalších 1,8metrových pomocných teleskopů (Auxiliary Telescopes, AT). Interferometr kombinuje světlo z různých teleskopů, které pozorují stejný objekt na obloze, a umožňuje tak astronomům vidět vesmír v neuvěřitelných detailech. VLTI využívá buď kombinaci pomocných nebo hlavních dalekohledů. Jeden z pomocných dalekohledů je vidět vpředu uprostřed. Jsou umístěny na kolejnicích, takže je lze přesouvat na 30 předem definovaných pozic na plošině do různých konfigurací; každé uspořádání umožňuje astronomům pozorovat různé úrovně detailů. Zatímco pomocné dalekohledy jsou navrženy speciálně pro VLTI, hlavní dalekohledy lze použít i samostatně. Jeden z nich je vybaven lasery, které astronomům umožňují získat velmi ostré snímky díky procesu zvanému adaptivní optika. Lasery, silné paprsky světla, ...

29. ledna 2024: Jako slunečnice za Sluncem se bude kopule ESO dalekohledu Extremely Large Telescope (ELT) otáčet za objekty na obloze. Na tomto videu je zachycen první test otáčení kopule na pozadí modré oblohy na hoře Cerro Armazones v chilské poušti Atacama. Při testu se kopule pootočila o 10 metrů každým směrem rychlostí 1 cm/s, ale konečná provozní rychlost bude činit 5 km/h, podobně jako bězná chůze. Zkoušku provedli inženýři společnosti Cimolai, kterou ESO pověřila návrhem a stavbou kopule a konstrukce dalekohledu ELT. Díky lidem, které vidíme pracovat v tomto zrychleném videu, máme srovnání pro obrovské rozměry kopule. Otáčení kopule není nic jednoduchého, protože její kostra v současné době váží asi 2500 tun a po dokončení bude vážit asi 6100 tun. Test byl proveden "ručně" pomocí speciálních hydraulických zařízení, ale nakonec se bude kopule otáčet pomocí motorizovaných vozíků. Přestože by pohyb kopule měl být hladký, což se při tomto testu potvrdilo, kopule je ...

22. ledna 2024: V prosinci 2023 se prvních 18 segmentů hlavního zrcadla ESO dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope) vydalo na 10 000 km dlouhou cestu z Evropy do chilské pouště Atacama. Tento Obrázek týdne zachycuje okamžik pravdy, kdy inženýři ESO v technickém zázemí ELT rozbalili jeden ze segmentů, aby se ujistili, že bezpečně dorazil na observatoř ESO Paranal. Zrcadlové segmenty jsou velké a velmi křehké - každé zrcadlo je pět centimetrů tlusté, 1,5 metru široké a je tvarováno s nanometrovou přesností. Proto byl každý z nich přepraven ve vlastním ochranném kokonu. Každá krabice byla vybavena senzory vlhkosti, teploty a otřesů, které sledovaly vnitřní podmínky během dlouhé cesty. Při nakládání do přepravních vozidel byly krabice vystlány vzduchovými vaky. Po příjezdu do technického zázemí byly segmenty pečlivě zkontrolovány, aby se zajistilo, že během přepravy nedošlo k jejich poškození. S prvními segmenty bezpečně uloženými na Paranalu je ELT stále blíže svému prvnímu světlu. Více než 100 ...

15. ledna 2024: Souhvězdí Plachet na jižní obloze je viditelné pouhým okem, kterému však může uniknout spousta detailů, které se v něm skrývají. Některé z nich si můžete prohlédnout na tomto Obrázku týdne. Jedná se o část pozůstatku supernovy Vela, komplexní sturktury, která vznikla při výbuchu masivní hvězdy před 11 000 lety. Tento snímek je součástí obrovské a detailní mozaiky pořízené přehlídkovým dalekohledem VLT (VST), který je umístěn na ESO observatoři Paranal v chilské poušti. Na snímku se proplétají růžová a oranžová oblaka, která připomínají přízračný stín vesmírného ptáka s širokými oranžovými křídly, dlouhým růžovým tělem a jasnou narůžovělou hvězdou místo oka. Po celém snímku je rozeseto nesčetné množství hvězd. Když masivní hvězdy dosáhnou konce svého života, explodují jako supernovy a odvrhnou své vnější vrstvy. Exploze tvoří rázové vlny, které prochází okolním plynem, stlačují ho a přetvářejí. Vzniká tak složitá struktura vláken, kterou vidíte na obrázku a která díky energii uvolněné při výbuchu ...

8. ledna 2024: Vysoká nadmořská výška a suchý vzduch na náhorní plošině Chajnantor poskytují soustavě ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), kterou provozuje ESO a její mezinárodní partneři, optimální okno pro studium chladného temného vesmíru. Na tomto pozoruhodném Obrázku týdne působí zvlněná, rezavá a vyprahlá krajina náhorní plošiny spíše jako mimozemský svět než jako naše planeta. Naštěstí nás zpět na Zemi přivádí náš souputník - Měsíc v úplňku vycházející při západu Slunce. Během různých fází Měsíc vychází a zapadá v různou denní dobu a v průběhu roku vychází a zapadá na různých místech obzoru. Při východu Měsíce nad obzorem se často zdá, že je větší než obvykle. To je však pouze optický klam, kterému se říká "měsíční iluze". Náš Měsíc je v rámci sluneční soustavy jedinečným tělesem; je jediným přirozeným satelitem Země a je výjimečně velký - jeho velikost činí 25 % velikosti jeho hostitele. Měsíc má tedy na Zemi mimořádný vliv, stabilizuje roční ...

1. ledna 2024: Ohňostroje patří k oslavě začátku nového roku po celém světě, a tak jsme si řekli, že vám na začátek roku 2024 přineseme vlastní ohňostroj s vesmírnou tématikou. Tento Obrázek týdne je časosběrné video noční oblohy nad ESO dalekohledem Very Large Telescope (VLT) na Cerro Paranal v Chile. Když se podíváte pozorně, zahlédnete mimozemský ohňostroj, jinak známý jako meteor. Meteory jsou objekty z vesmíru, které rychle shoří při vstupu do zemské atmosféry. Často se jim říká "padající hvězdy", protože vytvářejí oslnivá představení, když prolétávají naší plynnou atmosférou a zahřívají se v důsledku tření o vzduch. Na tomto zrychleném časosběrném snímku z června loňského roku za sebou meteor zanechal kouřovou stopu, která se pomalu rozptýlila v atmosféře. Podle některých odhadů spadne do zemské atmosféry každý den 44 tun meteorického materiálu, což je šestkrát více než množství pyrotechniky použité při slavné silvestrovské show v přístavu v Sydney. Rok 2023 byl významným milníkem pro ...