Snímek týdne 2017

25. prosince 2017: Kupa galaxií, která je vidět na tomto úžasném obrázku, je velmi hmotná - a ohýbá prostor okolo sebe. Jmenuje se RCS2 J2327 a patří k nejhmotnějších kupám, které se nacházejí na podobných či větších vzdálenostech.Velmi hmotné objekty, jako je třeba RCS2 J2327, mají velký vliv na své okolí tím, že kolem sebe ohýbají prostor. Tomuto jevu se říká gravitační čočkování. Světlo ze vzdálenějších objektů (ležících za čočkujícími objekty) je ohnuto, případně zesíleno. Díky tomu můžeme vidět galaxie, které by jinak byly příliš daleko (a příliš slabé), než abychom je dokázali pozorovat. Gravitační čočkování je jednou z předpovědí Einsteinovy obecné teorie relativity a vyskytuje se ve třech formách: silné čočkování, slabé čočkování a mikročočkování. Na rozdíl od silného čočkování, které vytváří neuvěřitelné obrazy pokroucených galaxií a zvlněných oblouků a také Einsteinovy prstence, se slabé gravitační čočkování obvykle se studuje statisticky. Obrázek je složen z pozorování pomocí přístroje HAWK-I na dalekohledu VLT/ESO ...

18. prosince 2017: Evropská jižní observatoř vám posílá vánoční a novoroční blahopřání. Veselý konec roku a úspěšný rok 2018!Odkazy:Vánoční pozdrav 2017

11. prosince 2017: Obrázek, pořízený ze vzdálenosti 4,5 km od vrcholku hory La Silla, zachycuje superměsíc, který zdánlivě spočívá na hřebeni chilských hor.Superměsíc je poměrně řídký úkaz. Dochází k němu tehdy, když úplněk padne na perigeum - bod na oběžné dráze Měsíce kolem Země, který je k Zemi nejblíž. K úplňku dochází v průměru každých 30 dní, k průchodu perigeem každých 28 dní. Třikrát či čtyřikrát za rok k těmto jevům dochází současně nebo skoro současně, čímž vzniká superměsíc, který se jeví asi o 10 % větší než obvyklý kotouč Měsíc. Z vědeckého hlediska je tento jev nepříliš zajímavý. Termín superměsíc poprvé použil astrolog Richard Nolle před více než 30 lety, ale až v poslední době se slovo dostalo do běžnějšího používání v populárních astronomických textech. Předtím používali astronomové výraz úplněk v perigeu.Ale ať už to nazýváme jakkoli, superměsíce - a všechny úplňky - mají na Zemi reálné fyzikální účinky. Úplňky spolupůsobí se ...

4. prosince 2017: Tyto obrázky pořídilo zařízení SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch), které pracuje na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile. Neuvěřitelně detailní snímky zobrazují čtyři z milionů kamenných těles pásu asteroidů, prstence asteroidů, který se rozkládá mezi Marsem a Jupiterem a odděluje vnitřní kamenné planety Sluneční soustavy od plynných a ledových planet vnějších.Po směru ručiček z levého horního rohu se nachází asteroidy 29 Amphitrite, 324 Bamberga, 2 Pallas a 89 Julia. 2 Pallas, pojmenovaná po řecké bohyni Pallas Athéně, má průměr asi 510 kilometrů, což z ní dělá třetí největší asteroid v hlavním pásu a jeden z největších asteroidů v celé Sluneční soustavě. Obsahuje asi 7 % celkové hmoty pásu asteroidů - tolik, že byla kdysi klasifikována jako planeta. 89 Julia má asi třetinový rozměr oproti planetce 2 Pallas. Pravděpodobně je pojmenovaná po svaté Julii z Kartága (zvané též z Korsiky) a jedná se o kamenný asteroid typu ...

27. listopadu 2017: A clear sky, a striking sunset, and the futuristic curves of a state-of-the-art planetarium and visitor centre — what more could you ask for in an ESO Picture of the Week? However, this image has something else up its sleeve to delight us: a sun pillar. This softly-glowing column of light seems to rise from the horizon near the setting Sun, illuminating the sky above it. This illusion is created by millions of tiny ice crystals — usually flat and hexagonal in shape — in our atmosphere, which reflect sunlight to form an apparent beam. Sun pillars are typically seen when the Sun is low in the sky, or when it has dipped below the horizon. The last rays of sunlight have also interacted with particles in the clouds above, which have scattered the light to create a brilliant array of oranges, yellows, reds, and pinks in the sky above ...

20. listopadu 2017: This Picture of the Week shows a huge cloud of gas around the distant quasar SDSS J102009.99+104002.7, taken by the Multi Unit Spectroscopic Explorer (MUSE) instrument on ESO’s Very Large Telescope (VLT) at the Paranal Observatory. Quasars are the luminous centres of active galaxies, which are kept active by material falling onto the central supermassive black hole. This quasar and its surrounding cloud are at a redshift larger than 3, meaning that they are seen as they were only about 2 billion years after the Big Bang. The cloud of gas (or nebula) surrounding the quasar is known to astronomers as an Enormous Lyman-Alpha Nebula (ELAN). These types of nebula are massive structures of gas which formed in the early Universe, and they can help astronomers to learn how angular momentum — which explains the observed rotation of more recent galaxies — was created in the Universe. Thanks to the ...

13. listopadu 2017: S rozměrem více než 300 000 světelných let, což je trojnásobek průměru Mléčné dráhy, je tato barevná bublina ionizovaného plynu největší, kterou jsme kdy pozorovali. Ohromná bublina obsahuje deset galaxií a je umístěna v obzvláště husté oblasti skupiny galaxií s názvem COSMOS-Gr30 ve vzdálenosti 6,5 miliardy světelných let od Země. Zmíněná kupa galaxií je velmi různorodá: některé galaxie aktivně tvoří hvězdy, jiné nikoli, některé jsou jasné, zatímco jiné slabé, některé jsou velmi hmotné a jiné malinké.Rekordní bublina byla objevena a detailně prostudována díky úžasné citlivosti přístroje MUSE, který pracuje na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope). MUSE, který pracuje ve viditelné oblasti spektra, kombinuje schopnosti zobrazovacího zařízení s možnostmi spektrografu, což z něj dělá unikátní a výkonný nástroj na zkoumání kosmologický objektů.Díky MUSE astronomové zjistili, že tento velký oblak plynu není původní plyn, ale že byl vyvržen z galaxií bud během divokých interakcí anebo větrem poháněným aktivními černými dírami a ...

6. listopadu 2017: Poslední paprsky zapadajícího Slunce se dostaly až dovnitř dalekohledu VLT (Very Large Telescope, ESO), který se zrovna připravuje na další noc plnou pozorování vesmíru. Z tohoto pohledu vyniká industriální vnitřek jednoho ze čtyř 8.2m dalekohledů na vrcholku hory Paranal, které dohromady tvoří VLT.Kopule hlavních dalekohledů hrají důležitou roli pro udržování VLT na předním místě v astronomickém výzkumu. Rozsáhlý klimatizační systém - na obrázku je vidět jako kovový had plazící se kolem zrcadla - a moderní kopule dohromady udržují vynikají vnitřní pozorovací podmínky. Budova chrání dalekohled před drsným okolním prostředím a v noci chrání citlivé přístroje před silným větrem, který by mohl pokřivit tenké primární zrcadlo a rozmazat pozorování.Fotografie byla pořízena fotovyslancem ESO Alexandruem Tudoricou.

30. října 2017: Jasné modré hvězdy prosvětlují jižní oblohu na obrázku z observatoře ESO Paranal. Nad horizontem se důstojně tyčí galaktická výduť, součást naší domovské galaxie Mléčné dráhy.Obrázek byl pořízen na vrcholku Cerro Paranal, který je domovem dalekohledu VLT (Very Large Telescope, ESO). V popředí je vidět jeden ze čtyř 1.8m pomocných dalekohledů. Tyto čtyři dalekohledy se dají použít dohromady, při vytváření interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer). Rovina Mléčné dráhy je ozdobena jasnými oblastmi horkého plynu. Nejjasnější hvězda poblíž horního levého rohu je Antares, nejjasnější hvězda v souhvězdí Štíra (Scorpius) a patnáctá nejjasnější hvězda na obloze vůbec.

23. října 2017: V sobotu 21. října proběhl v ústředí ESO v Garchingu (Německo) Den otevřených dveří. Dohromady s dalšími vědeckými ústavy v Garchingu pozvalo ESO návštěvníky, aby si z první ruky vyzkoušeli práci ve světové pozemské astronomické organizaci.Než se dveře v 11:00 otevřely, lidé čekali venku a těšili se na mnoho různých akcí a aktivit. Rekordních 5600 návštěvníků využilo příležitosti popovídat si se zkušenými astronomy a podívat se, co se děje v organizaci pracující na čele astronomického výzkumu. Program obsahoval naživo prováděné experimenty, komentované prohlídky, výstavu týkající se observatoří ESO, rozhovory s vědci ESO a živé spojení s observatořemi v Chile. Návštěvníci mohli také otestovat některé z interaktivních her, které budou součástí planetária a vědeckého centra ESO Supernova.ESO se už těší na Den otevřených dveří v roce 2018, který obsáhne také novou ESO Supernovu.Pokud se chcete podívat na další fotografie z akce, navštivte album na Facebooku. Pokud jste se zúčastnili a máte ...

16. října 2017: Obrázek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje mladou horkou hvězdu V1247 Orionis, která je obklopená cirkumstelárním diskem z plynu a prachu. Disk se jeví jako složený ze dvou částí: z pěkně definovaného centrálního prstence a z jemnějšího půlměsíce ve vzdálenějších oblastech.Tmavá oblast mezi prstencem a půlměsícem je pravděpodobně způsobena přítomností mladé planety. Jak planeta obíhá kolem své mateřské hvězdy, její pohyb vytváří oblasti vysokého tlaku po obou stranách její dráhy - něco podobného vlnám, které jak vytváří loď při pohybu vodou. Takové oblasti vysokého tlaku se mohou stát bariérami okolo oblastí tvorby planet: částice prachu jsou v nich uvězněny po miliony let, díky čemuž se mohou k sobě připojovat a růst.Vysoké rozlišení přístroje ALMA poprvé umožňuje studium komplikované strukty takovéhoto prachového víru. Obrázek ukazuje nejenom půlměsícovou past na prach na vnějším okraji tmavého pásu, ale také oblasti přebytku prachu v prstenci, což naznačuje možnost existence druhé pasti, která ...

9. října 2017: Tento rodinný portrét vytvořil fotoambasador ESO Alexandru Tudorică. Ukazuje dalekohledy na observatoři ESO La Silla v Chile.Nad svými příbuznými se tyčí 3.6m dalekohled ESO (na obrázku vlevo). Se svým spektrografem HARPS (High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher) patří 3.6m dalekohled k nejlepším pozemským hledačům planet. Dalekohled NTT (New Technology Telescope) stojí na vedlejším vršku a je lehce rozpoznatelný jako druhý největší člen rodiny. NTT byl zkušebním přístrojem pro některé novátorské technologie, např. aktivní optku, které jsou dnes standardem pro dalekohledy celého světa, včetně dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope).Z horského hřbetu vystupují menší kopule dalších dalekohledů, některých provozovaných či spoluprovozovaných ESO, ale také již vyřazených. Po sluncem zalité stráni se vine hlavní cesta observatoře, která propojuje různé technické a pomocné budovy.

2. října 2017: It may not look like much, but this blob shows a remarkable star named V766 Centauri (V766 Cen for short) and its close companion. It was first studied and classified a few years ago by researchers using ESO's Very Large Telescope Interferometer (VLTI) when it was found to be something known as a yellow hypergiant, a massive and luminous type of star that is extremely rare — and extremely big! Measuring over 1400 times the diameter of the Sun, V766 Cen was not only the largest star of its type ever discovered, but also one of the ten largest stars ever found. However, a recent study has instead suggested that V766 Cen is likely to be in the phase of life just prior to that of a yellow hypergiant: an evolved red supergiant, which is losing mass so fast that it will eventually transition back into a warmer yellow supergiant ...

25. září 2017: Krásná spirální galaxie se jménem NGC 1964 leží asi 70 milionů světelných let od Země v souhvězdí Zajíce (Lepus). NGC 1964 má jasné a husté jádro. Toto jádro sedí uprostřed poněkud skvrnitého oválného disku, kolem kterého se vinou výrazná spirální ramena okrášlená oblastmi plnými jasných hvězd. Jasný střed galaxie přilákal pozornost astronoma Williama Herschela v noci 20. listopadu 1784, což vedlo k objevu galaxie a následné dokumentaci v katalogu NGC (New General Catalogue).NGC 1964 se vyskytuje v části oblohy, která je plná hvězd. Na tomto snímku z WFI (Wide Field Imager), kamery na 2.2m dalekohledu MPG/ESO (observatoř ESO La Silla, Chile), je vpravo od galaxie hvězda HD 36785. Nad ní jsou další dvě výrazné hvězdy (HD 36784 a TYC 5928-368-1). Velká jasná hvězda pod NGC 1964 je BD-22 1147.Na pozadí je vidět také několik dalších galaxií. WFI dokáže detekovat 40 milionkrát slabší světlo než lidské oko.

18. září 2017: Dalekohled NTT (New Technology Telescope), tyčící se oproti hvězdné obloze, je dominantou dnešního obrázku. NTT stojí na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama. Pozorovat začal v roce 1989 a byl to vůbec první dalekohled s počítačem kontrolovaným hlavním zrcadlem na světě. Toto 3.58m zrcadlo je flexibilní a jeho tvar se může neustále měnit, což umožňuje vyrovnat deformace způsobené externími vlivy, jako jsou vítr, teplota a mechanické namáhaní. A díky tomu můžeme nebeské objekty pozorovat přesněji.Další novátorskou technologií NTT je jeho kopule. Osmistěnná kopule je poměrně malá a jsou v ní zamontovány řady větráků, které ovlivňují proudění vzduchu v budově. Díky tomu se snižuje turbulence vzduchu, který kolem zrcadla hladce proudí. Stěny kopule se dají úplně otevřít - v kontrastu k otevírání jenom střechy u obvyklých kopulí - čímž jsou viditelné větší části oblohy.Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Babak Tafreshi.

11. září 2017: Dnešní neobvyklý obrázek týdne ukazuje nejnovější data z hledače exoplanet HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher, ESO), které byly pořízeny v rámci probíhající kampaně Red Dots. Tato kampaň se věnuje hledání terestrických planet okolo tří nejbližších rudých trpaslíků, kterými jsou Proxima Centauri, Barnardova hvězda a Ross 154. Kampaň začala letos a navázala na objev planety Proximy b v roce 2016 okolo hvězdy Proxima Centauri, hvězdy nejbližší Slunci. Red Dots je navržena jako otevřený vědecký experiment, což znamená, že veřejnost má přístup k datům a dokonce se může i účastnit. Vidíte tu někde novou exoplanetu?Když velice pečlivě sledujeme pohyb hvězdy v nějakém časovém období, grafy jako ty nahoře mohou odhalit přítomnost exoplanet. Stejně jako hvězda působí gravitační silou na planety okolo sebe a pohybuje jimi, tak i planety působí na hvězdu a pohybují s ní. Tedy spíše do ní jen tak jemně drncají a způsobují malinký, ale měřitelný, posun ve ...

4. září 2017: This image, taken by ESO Photo Ambassador Petr Horálek, captures the moment that Yepun (UT4), one of the four 8.2-metre Unit Telescopes comprising ESO’s Very Large Telescope (VLT), shoots a laser beam up into the dark night sky over ESO’s Paranal Observatory in Chile. The laser shown in this image acts as an artificial star, known as a Laser Guide Star, and it is used to help astronomers adjust for the blurring and distorting effects of the Earth’s atmosphere. When observing a patch of sky, astronomers set up a laser guide star nearby and measure the tiny fluctuations in its image. The VLT’s adaptive optics system can then use this reference to correct for the changes and distortions in the intervening atmosphere and produce the sharpest images possible in the main observations. Looming over Yepun is the Large Magellanic Cloud (LMC), a barred spiral galaxy that orbits the Milky Way. ...

28. srpna 2017: Od šestého do dvacátého srpna tohoto roku probíhal astronomický tábor v centru pro environmentální výchovu v chráněné oblasti Corno de Bico v severním Portugalsku. Astrokemp je letní program určený pro studenty středních škol, orientovaný na astronomii. V jeho rámci se setkávají studenti s různým zázemím a zkušenostmi, ale se stejnou zálibou: astronomií.Během dvou týdnů studenti - nadšenci do astronomie ve věku mezi 16 a 18 roky z různých zemí Evropské unie - navštěvovali přednášky, po Skype konverzovali s vědci v různých zemích, pracovali na výpočetním projektu s daty z nejlepších světových dalekohledů a účastnili se nočních astronomických pozorování. Spolu s dalšími činnostmi, jako třeba turistika, různé druhy sportů a sociální aktivity, to pro ně znamenalo zajímavou, zábavnou a užitečnou zkušenost.Tábor probíhá už po několik let, ale teprve nedávno se otevřel i pro mezinárodní studenty. ESO podporovalo tábor poprvé a jednomu vybranému studentovi z členskýc zemí ESO poskytlo plnou finanční podporu.

21. srpna 2017: Na záběry z nových webových kamer ESO se chodí dívat lidé z celého světa. A zdá se, že odolat nemohou ani ptáci. Jedna z kamer na observatoři Paranal v Chile nedávno nafilmovala volavku rusohlavou (z čeledi volavkovitých), která se usadila na kopuli pomocného dalekohledu AT (součást dalekohledu VLT). Naštěstí se AT zrovna nijak nehýbal, protože teprve čekal na noční pozorování.Kamery (Apical), které začaly celodenní a každodenní snímání Paranalu na konci roku 2016, nabízí jasné a ostré záběry observatoře a jejího okolí. Extrémní nadmořská výška a suché klima pouště Atacama znamenají, že hory jsou viditelné do vzdálenosti stovek kilometrů. A díky nim můžeme obdivovat i úžasné denní i noční 360stupňové panoramatické záběry s nádherně čistou oblohou. Volavka si webovou kameru na Paranalu zjevně užívala. Na dalekohledu AT seděla přes hodinu a půl, rovnala si pírka na těle a upravovala účes. Že by toužila po perfektním selfíčku? Anebo, vzhledem k tomu, že ...

14. srpna 2017: Během brzkého večera v pondělí 7. srpna se dalo na obloze nad ústředím ESO v Garchingu pozorovat částečné zatmění Měsíce. K měsíčnímu zatmění dochází, když se Země, Měsíc a Slunce seřadí do jedné přímky a Země vrhá svůj stín na Měsíc. Při tomto zatmění jenom malá část Měsíce vstoupila do vnitřního stínu Země (tzv. umbry), ale i tak to stálo za pohled.Při pozorování ze střechy budovy fotovyslanec ESO Petr Horálek zachytil zatmění Měsíce dohromady se speciálními paprsky ze zapadajícího Slunce. Těmto paprskům se říká antikrepuskulární paprsky a jsou něčím mezi astronomickým a atmosferickým jevem. Dnešní obrázek týdne je kompilací více než 50 snímku zatmění od začátku události, kdy Měsíc právě vycházel zpoza horizontu, až do konce zatmění, kdy už byl Měsíc vysoko na obloze.Na jiném snímku zachytil Petr Horálek fázi zatmění poblíž maxima. Celý Měsíc je poněkud začerveněný světlem, které se rozptýlilo v atmosféře Země. Pravá dolní část úplňku splývá ...