ESO - stručné představení
Astronomie je často považována za nejstarší vědu a není pochyb o tom, že pohled na hvězdy v majestátním pásu Mléčné dráhy táhnoucím se za jasných nocí přes celou oblohu musel naplňovat posvátným úžasem lidi všech věků a kultur. Dnes se astronomie pyšní tím, že je jednou z nejmodernějších a nejdynamičtějších věd. Využívá nejdůmyslnější techniku a nejpokročilejší technologie, jaké mají vědci k dispozici. Žijeme v době pro astronomii vzrušující: technika nám nyní dovoluje studovat objekty na nejzazším okraji vesmíru a nacházet důkazy o existenci planet obíhajících kolem cizích hvězd. Můžeme začít odpovídat na základní otázku, která fascinuje každého z nás: Jsme ve vesmíru sami?
Evropská jižní observatoř (ESO) je špičková mezivládní vědecko-technická organizace zabývající se astronomií. Uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na projektování, konstrukci a provozování výkonných pozemních pozorovacích zařízení, která mají umožňovat důležité vědecké objevy v astronomii. ESO také hraje přední úlohu v podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu.
ESO provozuje v oblasti pouště Atacama v Chile tři unikátní observatoře světové úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor. První pozorovací místo ESO je na 2400 m vysoké hoře La Silla ležící 600 km severně od Santiaga de Chile. Je vybaveno několika optickými dalekohledy s průměrem zrcadla do 3,6 m. Je zde i 3,5m dalekohled NTT (3.5-metre New Technology Telescope), který znamenal průlom v konstrukci dalekohledů. Jako první na světě byl vybaven takzvanou aktivní optikou, kde je tvar primárního zrcadla průběžně korigován počítačem. Tato technologie byla vyvinuta v ESO a v současné době ji využívá většina velkých dalekohledů světa. Jeden z dalekohledů ESO (ESO 3.6-metre telescope) je vybaven jedním z nejlepších přístrojů pro hledání extrasolárních planet s mimořádnou přesností: je to spektrograf HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher).
Zatímco Observatoř La Silla zůstává na předních pozicích astronomického výzkumu a je stále druhou vědecky nejproduktivnější pozemní observatoří, Observatoř Paranal se soustavou dalekohledů VLT (Very Large Telescope) v nadmořské výšce 2600 m je současnou vlajkovou lodí evropské astronomie. Hora Paranal se nachází asi 130 km jižně od města Antofagasta v Chile, na pobřeží Tichého oceánu, 12 km směrem do vnitrozemí, a patří k nejsušším oblastem světa. Vědecká činnost na Observatoři Paranal začala v roce 1999 a přinesla mnoho nadmíru úspěšných výzkumných programů.
VLT je unikátní zařízení využívající nejmodernější technologie. Nejde pouze o jeden dalekohled, ale o soustavu čtyř hlavních dalekohledů – každý má primární zrcadlo o průměru 8,2 m. Jedním dalekohledem VLT (který je označován jako UT - Unit Telescope) byly při jednohodinové expozici pořízeny snímky velice slabých nebeských objektů až do hvězdné velikosti 30 magnitud. To odpovídá objektům 4miliardkrát slabším, než jsou viditelné prostým okem. Součástí VLT jsou také čtyři další 1,8-metrové pomocné dalekohledy (Auxiliary Telescopes).
Jedním z nejzajímavějších rysů VLT je možnost používat ho jako obří optický interferometr (VLT Interferometer nebo VLTI). Dosahuje se toho zkombinováním světla z několika hlavních nebo pomocných dalekohledů. Když se dalekohledy používají takto spřažené, v kombinaci, kdy tvoří tzv. interferometr, mají stejnou rozlišovací schopnost jako dalekohled o průměru zrcadla rovnajícím se rozteči mezi nejvzdálenějšími zrcadly soustavy. V případě VLTI s pomocnými dalekohledy je to až 200 metrů.
Každoročně je podáno na 2000 pozorovacích návrhů pro dalekohledy ESO, což čtyřikrát až šestkrát převyšuje počet nocí, které jsou skutečně k dispozici. ESO je nejproduktivnější astronomickou observatoří na světě, která každým rokem přináší mnoho recenzovaných publikací: například v roce 2013 bylo uveřejněno přes 840 recenzovaných prací založených na údajích z ESO. Navíc články založené na datech pořízených dalekohledy VLT jsou citovány dvakrát více oproti průměru. Vysoká efektivita 'továrny ESO na vědu' generuje vysokou rychlostí velké množství dat. Ta jsou uložena v permanentním datovém úložišti v centrále ESO (Science Archive Facility). Archiv v současné době obsahuje více než 1,5 milionu snímků a spekter o celkovém objemu okolo 65 Terabyte (65 000 000 000 000 byte) dat. To odpovídá obsahu 30 milionů knih o tisíci stránkách, regál těchto knih by zabíral délku 1000 km.
ALMA (Atacamská velká milimetrová a submilimetrová anténní soustava, Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), největší současný pozemní astronomický projekt, je revoluční zařízení pro světovou astronomii. ALMA je složena ze 66 obřích parabolických antén o průměru 12 a 7 metrů, které pozorují v pásmu milimetrových a submilimetrových vln. ALMA zahájila vědecká pozorování v roce 2011 inaugurována byla v roce 2013. Leží ve velké nadmořské výšce 5000 m na náhorní plošině Llano de Chajnantor – je tak jednou z nejvýše položených astronomických observatoří světa. Na projektu ALMA se partnersky podílejí ESO (reprezentující své členské státy), NSF (USA) a NINS (Japonsko), společně s NRC (Kanada) a KASI (Jižní Korea), ve spolupráci s Chilskou republikou. Společnou observatoř ALMA provozují ESO, AUI/NRO a NAOJ.
Dalším krokem přesahujícím rámec projektu VLT je vybudování Extrémně velkého dalekohledu pro viditelné světlo a infračervenou oblast – ELT (Extremely Large Telescope) – s primárním zrcadlem o průměru 39-metrů. ELT bude "největším okem lidstva hledícím do vesmíru" – stane se největším dalekohledem na světě pro viditelné světlo a blízkou infračervenou oblast. ELT bude hledat odpovědi na řadu nejnaléhavějších nevyřešených otázek v astronomii. Může nakonec způsobit revoluci v našem vnímání vesmíru – podobně jako před 400 lety Galileův dalekohled. Stavba tohoto teleskopu byla schválena na konci roku 2014 a první světlo by dalekohledem mělo projít na konci tohoto desetiletí.
Sídlo ředitelství ESO se nachází v německém Garchingu u Mnichova. Je vědeckým, technickým i administrativním centrem ESO, kde se realizují technické rozvojové programy s cílem zajistit observatořím nejpokročilejší přístroje.