Tisková zpráva

Dalekohled ESO zachytil překrásného kosmického motýla

30. července 2020

Tato působivá bublina plynu – planetární mlhovina známá pod označením NGC 2899 – svou symetrickou strukturou, krásnými barvami a komplikovanými vzory připomíná motýla. Na novém snímku, který byl pořízen pomocí dalekohledu ESO/VLT, jako by se vznášela a poletovala oblohou plnou hvězd. Ještě nikdy nebyl tento objekt vyfotografován v tak jemných detailech dokonce i se slabými okrajovými partiemi.

Mohutné plynné obálky mlhoviny NGC 2899 se táhnou až do vzdálenosti dvou světelných let od středu a jasně září mezi hvězdami Mléčné dráhy, jelikož plyn dosahuje teploty až deset tisíc stupňů. Za takto vysokou teplotu plyn vděčí intenzivnímu ultrafialovému záření přicházejícímu z centrální hvězdy, které nutí atomy vodíku a kyslíku v mlhovině zářit typickými odstíny červené, respektive modré barvy.    

Objekt leží ve vzdálenosti mezi 3 000 až 6 500 světelných let od nás a na obloze jej najdeme v jižním souhvězdí Plachet (Vela). Uprostřed mlhoviny se nachází dvojice hvězd a vědci se domnívají, že právě tento pár dal mlhovině téměř symetrický vzhled. Jakmile jedna z hvězd dospěla do závěrečné fáze svého vývoje, odvrhla vnější obálky. Proudící plyn následně interaguje s druhou hvězdou, čímž vzniká dvojice laloků viditelných na snímku. Pouze asi 10 až 20 % planetárních mlhovin [1] má takto nápadný bipolární tvar.       

Uvedený detailní snímek mlhoviny NGC 2899 astronomové pořídili pomocí přístroje FORS instalovaném na dalekohledu Antu (UT1) – jednom ze čtyř teleskopů systému ESO/VLT s primárním zrcadlem o průměru 8,2 m, který pracuje na Observatoři Paranal v Chile. Přístroj FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph) s vysokým rozlišením byl jedním z prvních zařízení pro dalekohled VLT a stojí nejen za mnoha překrásnými snímky, ale především za řadou objevů učiněných v rámci ESO. Podílel se na pozorování prvního zdroje gravitačních vln v historii (eso1733), zkoumal první známou mezihvězdnou planetku (eso1737) a je využívám k podrobnému výzkumu fyzikálních procesů stojících za vznikem složitých planetárních mlhovin (eso1244).     

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejímž úkolem je získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků jinak nevyužitého pozorovacího času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Poznámky

[1] Planetární mlhoviny (planetary nebulae) nemají nic společného s planetami, jak by se mohlo zdát podle jejich jména. První astronomové, kteří měli možnost tyto mlhoviny spatřit pomocí dalekohledu, popisovali jejich vzhled jako ‘zdánlivě planetární’. (Tento popis se vztahoval především k ‘plošnému’ zjevu mezi jinak bodovými hvězdami a ostrému ohraničení na rozdíl od jiných mlhovin; jako plošné ostře ohraničené objekty se jim jevily pouze planety.) Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězd až do hmotnosti asi 6 Sluncí, kdy jádro zkolabuje a hvězda odvrhne vnější obálky plynu bohaté na těžší chemické prvky. Intenzivní ultrafialové záření (ultraviolet radiation) bílého trpaslíka (odhaleného jádra hvězdy) interaguje s plynem obálek a po tisíce let ho nutí svítit, dokud se plyn nerozptýlí v prostoru. Z hlediska astronomických časových měřítek jsou tedy planetární mlhoviny relativně krátkodobým jevem.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal pracují dalekohledy systému VLT (Velmi velký dalekohled) schopné fungovat společně jako interferometr VLTI a dva přehlídkové teleskopy – VISTA pro infračervenou a VST pro viditelnou oblast spektra. Na Observatoři Paranal bude umístěn a provozován také největší a nejcitlivější teleskop pro sledování záření gama – Cherenkov Telescope Array South. ESO je také významným partnerem zařízení umístěných na planině Chajnantor – APEX a ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• progtam ESO Cosmic Gems
• snímky dalekohledu VLT
• pro vědce: váš článek v tiskové zprávě ESO

Kontakty

Soňa Ehlerová
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Bárbara Ferreira
ESO Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: pio@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2012. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.