Snímek týdne 2025

10. března 2025: Na tomto panoramatickém portrétu z ESO observatoře Paranal pořízeném na počátku února, naše planety vypadají jako na přehlídce - hezky jedna za druhou - na noční obloze. Navíc k Měsíci, naší Mléčné dráze a kometě C/2024 G3, můžeme vidět i Saturn, Venuši, Jupiter a Mars - a dokonce se tam schovává i Neptun s Uranem! Často během nocí, kdy jsou viditelné některé z planet, přes ně můžeme na obloze "nakreslit" pomyslnou rovnou čáru. To díky tomu, že jejich oběžné dráhy jsou víceméně v jedné rovině, takzvané rovině ekliptiky. (Ve skutečnosti planety ve Sluneční soustavě nejsou srovnané jedna za druhou v jedné přímce - jsou trochu rozházené - přesto je však vidíme najednou na obloze, což se samo o sobě udává jednou za pár let.) Můžete si všimnout, že na snímku nejsou planety "schované" v pásu Mléčné dráhy, ale naopak, že linka, která je spojuje svírá s Mléčnou dráhou určitý úhel. ...

3. března 2025: Vyjma skutečné cesty do vesmíru asi nikdy nepocítíte takovou blízkost ke hvězdám, jako když se ocitnete na vrcholku schodiště ESO observatoře Paranal, jak ukazuje tento Obrázek týdne. Ve výšce 2635 metrů nad mořem (plus nějakých dvacet schodů navíc) v chilské poušti Atacama se vám otevírá pohled na bohatství hvězd, které na jiných místech na Zemi zůstává skryto. Paranal se totiž pyšní nejtmavší noční oblohou ze všech velkých observatoří na světě. Na první pohled se zdá, že se střed Mléčné dráhy proměnil v draka s podivným oranžovým jazykem. Jediné, co se však na tomto obrázku „plíží“ k vám, je čistá krása noční oblohy. Toto je běžná noc pro ESO Very Large Telescope (VLT), který sídlí na Paranalu. Jasně žluté paprsky jsou pomocné laserové hvězdy dalekohledu VLT, které míří vzhůru (napravo, mimo rámeček). Tyto laserové paprsky vytvářejí umělé hvězdy vysoko v zemské atmosféře, jež slouží adaptivní optice k dosažení nejostřejších pozemních pozorování ...

24. února 2025: Minulý rok jsme viděli neskutečný pokrok na ESO Extremely Large Telescope (ELT). Na tomto Obrázku týdne se koukáme do minulosti na to, jak daleko už ELT došel. Zpočátku vidíme pouze kostru ocelové kupole, kterou během roku postupně pokryla nová, lesklá a tepelně izolující obložení. Panel po panelu je enormní konstrukce - 80 m vysoká a 93 m široká - zabalována do teplé peřiny z hliníku a jiných tepelných regulátorů. To pomůže udržet vzduch uvnitř teleskopu očekávané noční teploty a zároveň jej chránit před pískem a prachem z drsného pouštního prostředí, ve kterém je ELT umístěn. To ale není vše, tento časosběr také ukazuje, jak pokročila stavba hlavní části ELT. Uprostřed kupole se tyčí lehký a odolný kolos, který svým vzhledem připomíná velký křišťál a jednou se stane domovem zrcadel ELT. Jeho základy tvoří enormní konstrukce o šířce 39 m, postavená za účelem uchycení všech 798 segmentů hlavního zrcadla M1. M1 ...

17. února 2025: Tento Obrázek týdne ukazuje NGC 3640, neobvyklou eliptickou galaxii, jež je od nás vzdálená 88 milionů světelných let. Snímek pořízený VLT Survey Telescope umístěném na ESO observatoři Paranal odhaluje zvěřinec galaxií všech tvarů a velikostí - od světle modrých flíčků až po tvar smaženého vejce NGC 3640. Uprostřed tohoto barevného vesmírného sousedství ale jedna věc přeci jen vyčnívá - toto vejce má dvojitý žloutek: menší galaxii, která je až moc blízko pro své vlastní pohodlí. Během jejich extrémně dlouhého života se galaxie mění. Vznášejí se vesmírem, možná někdy ukradnou nějaký plyn a hvězdy z jiných galaxií, možná se s některou z nich dokonce spojí. Tyto události dokáží některé galaxie "pocuchat", jak můžeme například vidět na zvláštním tvaru NGC 3640 a jejím rozptýleném světle okolo. Galaxie potom mají "jizvy", které poukazují na jejich násilnou minulost, čehož astronomové můžou využít k tomu, aby poznali jejich dávnější a novodobou historii. K poznání minulosti ...

10. února 2025: Zalitý svitem zapadajícího slunce nad chilskou pouští Atacama je na tomto Obrázku týdne zobrazený stabilní postup na konstrukci ESO Extremely Large Telescope (ELT). Odsud seshora bílá trubkovitá vysoká konstrukce ELT jasně přitahuje pozornost. Hustě propojená příhradová konstrukce ve spodní části je nosná část 39m primárního zrcadla ELT, největšího zrcadla teleskopu, jaké kdy bylo vyrobeno. Světlo, které shromažďuje z vesmíru, se odrazí na sekundární zrcadlo, které bude drženo v centrálním prstenci viditelném na samém vrcholu obrázku. Světlo pak znovu sestoupí dolů přes centrální věž ELT a jeho tři další zrcadla, než dosáhne vědeckých přístrojů, které budou umístěny po straně dalekohledu. Na první pohled (bez lidí nebo banánu k porovnání velikosti) by se mohla ocelová konstrukce zdát poměrně malá. Ale už jenom do výšky dosahuje více než 50 metrů, otevírání střechy je potom 41 metrů široké. Pokud byste se chtěli projít po schodech od vstupu až k vrcholku kupole, zabralo by Vám ...

3. února 2025: "Komety jsou jako kočky - vrtí ocasem a dělají si, co chtějí," napsal David H. Levy, amatérský astronom, který objevil celkem 23 komet. Tito kosmičtí návštěvníci jsou pěkně náladoví. Nikdy totiž přesně nevíme, jak dlouho bude kometa na obloze pozorovatelná. V lednu měla jižní polokoule okouzlujícího návštěvníka ve formě komety C/2024 G3 (ATLAS). Na Obrázku týdne od Juana Beltrána - jednoho v našich inženýrů, který snímek pořídil 20. ledna na naší observatoři Paranal v Chile - vypadá přímo nádherně. Není to tak dávno, když jiná kometa byla zachycena na kameře na ředitelství ESO v Garching bei München v Německu. Tyto takzvané neperiodické komety jsou viditelné na naší obloze pouze pár týdnu. Když zmeškáte okno k focení, pak si na další šanci můžete počkat i pár tisíc let. Jak se komety přibližují ke Slunci, zahřívají se a led v nich začíná sublimovat, což znamená, že přechází z pevného skupenství přímo do ...

29. ledna 2025: Obklopuje nás neviditelná pavučina temné hmoty? Její vliv je možné pozorovat napříč celým vesmírem, samotná síť však zůstává skryta... alespoň z větší části. Tento Obrázek týdne ukazuje nejjasnější snímek filamentu (vlákna) z této velkorozměrové vesmírné struktury. Filament byl zachycen ESO Very Large Telescope a je zde zobrazen ve fialové barvě překrývaje snímek od NASA/ESA Hubble Space Telescope na pozadí. Filament je tvořený plynem, který drží pohromadě vlivy temné hmoty. Táhne se přes 3 miliony světelných let, čímž spojuje dvě vzdálené galaxie v raném vesmíru. Okolo 85 procent veškeré hmoty ve vesmíru je ve skutečnosti temná hmota. Temná hmota je neviditelná, plyn okolo ní ale ne. Tento plyn nicméně svítí extrémně slabě, a proto se tyto struktury velmi těžko pozorují. Avšak po asi 15 hodinách pozorování se týmu vědců pod vedením Davida Tornottiho, doktoranda z Univerzity v Milano-Bicocca v Itálii, povedlo pořídit tento ostrý snímek galaktického vlákna. Bylo to možné díky ...

20. ledna 2025: Na tomto Obrázku týdne, pořízeném na ústředí ESO v Německu, vidíte první z devíti nových laserů, které jsou momentálně stavěny pro dvě zařízení na ESO observatoři Paranal v chilské poušti Atacama. Proč ale teleskopy potřebují lasery? Ke střílení mimozemšťanů určitě ne... Lasery jsou součástí adaptivního optického systému dalekohledů. Jelikož jsou observatoře ESO postaveny pro pozemní pozorování, turbulence v atmosféře dokáží rozmazat naše vidění vesmíru, s adaptivní optikou se ale dokážeme tohoto rozmazání zbavit v reálném čase. Laser pomocí excitace (vybuzení) atomů sodíku v atmosféře na vyšší energetickou hladinu vytvoří umělou hvězdu asi ve výšce 90 kilometrů. Počítač potom změří, jak atmosféra zkresluje světlo této hvězdy a pootočí tvarměnící zrcadlo v dalekohledu, aby rozostření vyrušil. Výsledkem jsou pak ostřejší snímky. Světlo samotné je generováno ve zdroji laseru - velkém šedém boxu nahoře. Kromě toho potom vstoupí do projekčního systému laseru, který se skládá z několika různých etap. Nejprve osvícená oblast pod ...

13. ledna 2025: Astronomové si dlouho mysleli, že svrchní část Jupitera, kterou tvoří ikonické bledě hnědé pásy, je tvořena zmrzlým amoniakem. Avšak nová studie, která spojila amatérské a profesionální astronomy, ukázala, že tato mračna jsou ve skutečnosti níže v atmosféře, než jsme si mysleli a také, že jsou složeny z něčeho úplně jiného - hydrogensulfidu amonného smíchaného se smogem. Amatérský vědec Steve Hill již dříve ukázal, že dokáže mapovat atmosféru planety pomocí speciálně barvených filtrů a jeho zahradního dalekohledu. Tyto výsledky poskytly počáteční vodítka, že mraky byly moc hluboko v Jupiterově teplé atmosféře na to, aby byly shodné s těmi tvořenými čpavkovým ledem. K ověření Hill spojil síly s Patrickem Irwinem z Oxfordské univerzity, jejíž tým už dříve použil sofistikovaný přístroj MUSE na ESO Very Large Telescope (VLT) ke studiu atmosfér plynných obrů. MUSE je schopný skenovat atmosféru Jupitera na různých vlnových délkách a mapovat tak různé molekuly, které tvoří atmosféru planety. Tento ...

6. ledna 2025: Astronomové se většinou soustředí na oblohu, někdy ale stojí za to se podívat i po naší planetě. V noci jsou nad chilskou pouští Atacama středem pozornosti hvězdy, jakmile se ale vyprahlá krajina zalije sluncem, odhalují se jiné zázraky. Kupříkladu tento Obrázek týdne by mohl být součástí cestovního magazínu. Byl pořízen z Pukará de Quitor (Pevnosti Quitor), kamenné pevnosti postavené před stovkami let společenstvím Licán Antai známým také jako Atacameños. Najdete to poblíž San Pedro de Atacama, nedaleko od místa, kde se nachází Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) - sestavy radioteleskopů, kterou spravuje ESO společně s mezinárodními partnery. Na tomto obrázku oblouk pevnosti rámuje vulkán Licancabur, který se tyčí poblíž chilské hranice s Bolívií. Na hoře se našly i jiné architektonické památky a kráter na jejím vrcholku ukrývá jedno z nejvýše položených jezer na světě. A nyní zavřete oči a představte si, že tam stojíte - na kamenech Pukará de Quitor. ...