Obrázek týdne

21. července 2014

Obři při práci

Panoramatický snímek hlavního zařízení ESO v severním Chile pořídil fotovyslanec ESO Gabriel Brammer. Velký dalekohled ESO (VLT) na observatoři Paranal se připravuje k práci a rýsuje se na pozadí jasného nebe s Mléčnou dráhou nad hlavou.

K vytvoření tohoto snímku zkombinoval Brammer několik záběrů s dlouhou expozicí, aby zachytil slabé světlo Mléčné dráhy, která obkružuje ohromné kopule hlavních dalekohledů VLT. Každý z těchto obrů je 25 m vysoký a je pojmenován po významném nebeském objektu. Jména jsou v místním mapuchském jazyce: Slunce, Měsíc, souhvězdí Jižního kříže, Venuše - Antu, Kueyen, Melipal, Yepun. Vlevo na obrázku je vidět menší pomocný dalekohled v bílé kulaté kopuli, s Malým a Velkým Magelanovým oblakem nad sebou.

Kombinace několika záběrů prozrazuje pohyb kopulí dalekohledů. Pohyblivé části mají své bledé "stíny", jak se kopule během noci natáčejí, aby sledovaly na obloze svůj cíl. Plynutí času je také evidentní, jak světlá večerní obloha ustupuje tmavé, hvězdami poseté obloze v levé části obrázku.

Aby vytvořil snímek, postavil Brammer svůj fotoaparát na stejné místo dvakrát: jednou při západu Slunce, a pak znovu v noci. Za pomocí záběrů pořízených v různých časech složil Brammer dvě kompletní panoramata, z nichž později vyrobil tento obrázek.


14. července 2014

Hluboký pohled do temného nebe

Dokážete spočítat jasné tečky na obrázku? Tento přeplněný snímek je tzv. deep field obrázek získaný pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) namontované na poměrně malém dalekohledu MPG/ESO o průměru 2.2 m, který stojí na observatoři La Silla v Chile.

Obrázek je jeden z pěti kousků oblohy, které sleduje přehled COMBO-17 (Classifying Objects by Medium-Band Observations in 17 filters), zaměřený na hledání slabých objektů v relativně malé oblasti na jižní obloze. Každá z pěti oblastí je změřena za pomoci 17 různých barevných filtrů. Každá z COMBO-17 oblastí pokrývá oblast oblohy o velikosti měsičního úplňku.

Přehled už odhalil tisíce neznámých vesmírných objektů - přes 25 000 galaxií, desítky tisíc vzdálených hvězd a kvasarů, které se ukrývaly před naším zrakem, a které nám ukazují, kolik se toho ještě máme o Vesmíru učit.

Některé z nejvzdálenějších světelných skvrnek viditelných na obrázků jsou galaxie, jejichž světlo k nám cestovalo devět nebo deset miliard let. Studiem galaxií různého stáří se astronomové snaží pochopit, jak se galaxie vyvíjejí s časem. Začínají zralými blízkými galaxiemi podobnými naší galaxii Mléčné dráze a končí mladými galaxiemi ve vzdáleném vesmíru, které odhalují, jaký byl vesmír ve svém dětství.

Odkazy:
Přehled COMBO-17, Max-Planck-Institut für Astronomie, Heidelberg


7. července 2014

ESO z ptačí perspektivy

Tento letecký snímek zobrazuje zvětšující se centrálu Evropské jižní observatoře (ESO) v Garchingu u Mnichova (Německo). Zatímco ESO provozuje dalekohledy rozmístěné po Chile na jižní polokouli, Garching hostí vědecké, technické a administrativní centrum, kde probíhají různé programy vývoje, díky kterým observatoře získávají nová moderní zařízení.

Budovy uprostřed obrázku, elegantně zakřivené, jsou dvě hlavní budovy ESO: ta vpravo nahoře byla po dlouhá léta jediným útočištěm, dokud se k ní nedávno nepřipojila budova dole (s červenou střechou), která byla inaugurována v prosinci 2013. Černá kulatá budova je technická budova, kde probíhají práce na nových instrumentech. Jednotlivé budovy ředitelství jsou spojeny zakřivenými mosty, které jsou na obrázku vidět jako trojramenný černý útvar ve středu.

Nové rozšíření, navržené architektonickým studiem Auer+Weber, teď pomáhá hostit zvětšující se počet pracovníků ESO a usnadňuje výzkum při návrhu a konstrukci Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT, European Extremely Large Telescope), největšího dalekohledu na světě. Dříve byli někteří členové vývojových týmů roztroušeni po kampusu v Garchingu a pracovali v budovách podobných té bílé vlevo na obrázku.

Letecký obrázek byl pořízen devátého června 2014 leteckým fotografem Ernstem Grafem (graf-flugplatz.de).

Odkazy
ESO rozšiřuje svou centrálu
Inaugurace rozšířeného ředitelství ESO


30. června 2014

Impresionismus: západ Slunce

Slunce zapadá nad observatoří Paranal a na obloze vykresluje množství jemných odstínů, které připomínají Monetovy krajinky. Zdá se, že řídké mraky se nahřívají nad posledními paprsky Slunce, a křišťálová čistota vzduchu je téměř hmatatelná - což objasňuje, proč si ESO vybralo tuhle oblast v Chile pro svou observatoř. Krepuskulární (též soumrakové) paprsky a stíny mraků se šíří ze Slunce a zdánlivě konverguji v antisolárním bodě.

Kopule dvou za čtyř pomocných dalekohledů velkého dalekohledu VLT (Very Large Telescope) jsou vidět vlevo, jak se trpělivě čekají na tmu, aby mohly pokračovat ve svém průzkumu vesmíru.

Jakmile Slunce zapadne, pomocné dalekohledy o průměru 1.8m začnou posílat světlo hvězd do interferometru VLT (VLTI), které jednotlivé signály zkombinuje a vytváří jasné obrázky vesmíru. Pohyblivé pomocné dalekohledy jsou umístěny na kolejích a mohou se přemisťovat po pozorovací plošině VLT a pozorovat oblohu z různých směrů.

Tento snímek byl zaslán do Flickr skupiny Your ESO Pictures Rogerem Wessonem, astronomem hostujícím v ESO na observatoři Paranal, osmého března 2013.


23. června 2014

Umělá hvězda pro VLT

Tento nový obrázek, pořízený fotovyslancem ESO Gianlucou Lombardim, zachycuje úžasnou škálu barev od růžové, dominujicí ve spodní části, až k modré a bílé v Mléčné dráze nahoře. Budovy viditelné v popředí obrázku jsou základní dalekohledy VLT (Very Large Telescope) na observatoři ESO Paranal v Chile.

Celou scénu rozsekává žlutý pruh. Jedná se o laserovou naváděcí hvězdu VLT, která je součástí systému adaptivní optiky. Systém adaptivní optiky vyrovnává rozmázání či blikání světla hvězd. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo ovlivněno lokálními změnami. Kdykoli je to možné, najdou si astronomové jasnou hvězdu, aby svá pozorování podle ní opravili, ale když žádná vhodná hvězda není nablízku, musí spoléhat na umělou - vytvořenou laserem zamířeným na oblohu, tak jak je to vidět na obrázku.


16. června 2014

Cesta do budoucnosti

Tento nový obrázek ukazuje postup prací na přístupové cestě, pozorovací plošině a výkopu na místě budoucího Evropského velmi velkého dalekohledu (E-ELT) na Cerro Armazones. Základní tábor je vidět dole vpravo a nová cesta se vine kolem základů hory.

Chilská společnost ICAFAL Ingeniería y Construcción S.A. začala stavební práce na E-ELT v březnu 2014, když začali stavět cestu na vrchol hory. Očekává se, že stavba potrvá šestnáct měsíců. Cesta poskytne přístup k budoucí stavbě obrovitého dalekohledu a bude jedenáct metrů široká, s vyasfaltovaným sedmimetrovým pruhem.

Stavební dělník Sebastián Rivera Aguila pořídil tento snímek ve čtvrtek dvanáctého června 2014 z komerčního letadla letícího nad horou. Popsal své nadšení: "Pracovat v poušti je těžká práce, ale jsem opravdu hrdý a velmi šťastný, že mohu být součástí tohoto velmi důležitého projektu. Děkuji, ICAFAL a ESO, že můžeme tvořit historii."

Ve čtvrtek devatenáctého června bude ICAFAL odpalovat oblast na vrcholku hory Armazones. Do vzduchu vyletí asi pět tisíc tun skály. To je součást velkého vyrovnávacího procesu, který přetvoří horu tak, aby na ni mohl být umístěn 39m dalekohled a další obslužné budovy. Slavnost prvního výkopu (lépe snad výbuchu) se uskuteční na observatoři Paranal, dvacet kilometrů od výbuchu, a oslaví další krok při výstavbě E-ELT. Událost bude živě vysílání přes webcast na Livestream od 16:30 UTC do 18:30 UTC (18:30-20:30 CEST) (možnost změny). Účastníci mohou sledovat živé tweetování z @ESO pod hashtagem #EELTblast a pokládat otázky (v angličtině), které budou, pokud možno, zodpovězeny v reálném čase.


9. června 2014

Východ Slunce nad VLT

Snímek ukazuje počátek východu Slunce nad velkým dalekohledem ESO (VLT) na observatoři Paranal v Chile. Jeden z hlavním dalekohledů VLT je vidět vpravo dole, osvětlený měsičním světlem. Dál od diváka jsou dva pomocné dalekohledy namířené nahoru k obloze.

VLT je tvořen čtyřmi 8.2m hlavními dalekohledy (UT) a čtyřmi pohyblivými pomocnými dalekohledy (AT). Dalekohledy mohou pozorovat dohromady jako obří interferometr: VLTI (Very Large Telescope Interferometer). Světlo zachycené jednotlivými dalekohledy je kombinováno VLTI za pomoci komplexního systému zrcadel v podzemních tunelech. Díky interferometrii je možné vidět detaily až 16krát menší než pomocí individuálních hlavních dalekohledů.

Obrázek pořídil Nicolas Blind, astronom, který na několik dní navštívil paranalskou observatoř v prosinci 2012. Blind byl na observatoři jen krátkou dobu, ale měl z ní hluboké zážitky. "Absolutní ticho toho místa je tak mírumilovné a uklidňující," vzpomíná. "Slyšíš jenom zvuk větru, možná netopýra ztraceného v té opuštěné krajině. Čistá obloha nad Paranalem mi pokaždé připomene, jak jsme malí, a znovu si uvědomím, proč jsem si vybral astronomii."

Na paranalské observatoři je neuvěřitelných 330 jasných nocí ročně. Ve skutečnosti je VLT díky technologii, obsluze a dobrým pozorovacím podmínkám nejproduktivnější individuální pozemské astronomické zařízení na světě.

Nicolas Blind poskytl svou fotografii skupině "Your ESO Pictures" Flickr group. Tato skupina se pravidelně prohlíží a nejlepší fotografie jsou vybrány pro oblíbené Snímky týdne anebo do galerie.

Odkazy
Skupina "Your ESO Pictures" Flickr group
Nicolas Blind's Flickr photostream
Tento obrázek na Flickru



19. května 2014

Velký a větší

U dalekohledů na observatoři ESO Paranal v Chile se s večerem shromáždil malý dav lidí. Západ Slunce obvykle znamená konec pracovního dne a čas k odpočinku. Ale ne tady; noc je časem, kdy se dělá opravdová práce s jasnou noční oblohou jako pracovním prostorem.

Dav lidí, v porovnání s dalekohledy po jejich levici, vypadá maličkatě. V kopulích jsou umístěny čtyři 1.8m pomocné dalekohledy, které jsou částí velkého dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Ale opravdový obr na obrázku je dalekohled vlevo: jestliže v porovnání s pomocnými dalekohledy jsou lidé maličcí, pomocné dalekohledy ve srovnání s hlavním dalekohledem VLT vypadají jako mravenci. VLT má čtyři 8.2m hlavní dalekohledy - jedny z největších dalekohledů planety.

Al jestli si myslíte, že tohle je velké, počkejte na evropský extrémně velký dalekohled (E-ELT, European Extremely Large Telescope), který začne pozorovat okolo roku 2020. Jeho zrcadlo bude mít průměr neuvěřitelných 39 metrů! Když se díváme do budoucnosti, ESO bude světu poskytovat stále větší a lepší dalekohledy - oči do vesmíru.


12. května 2014

Hvězdné stopy nad atacamskými kaktusy

Tato úžasná fotografie, pořízená v chilské poušti Atacama, ukazuje dráhy hvězd kroužících kolem jižního nebeského pólu nad krajinou dominovanou kaktusy. Hvězdné dráhy zobrazují zdánlivé dráhy hvězd na obloze vytvořené otáčením Země kolem vlastní osy. Jejich obrázek byl pořízen složením záběrů s dlouho expozicí.

Poslední snímek ve skládačce byl vyfotografován s mnohem větší citlivostí a odhaluje velké množství slabších hvězd a jižní Mléčnou dráhu, zvedající se nad horizont, s tmavými stopami prachu a známou narůžovělou září mlhoviny v souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Napravo jsou vidět satelitní galaxie Mléčné dráhy: Velký (nahoře uprostřed) a Malý Magellanův (dole vpravo) oblak.


5. května 2014

Planety se řadí nad observatoří La Silla

Slunce zapadá nad La Sillou, jednou z observatoří ESO v Chile, a vytváří ohnivě oranžovou září nad horizontem.

Obrázek, pořízený Davidem Jonesem v červnu 2013, ukazuje tři planety nad vrcholem s dalekohledy ESO. Planetární trojka, viditelná vlevo od centra snímku, se skládá z Jupitera (vlevo dole, téměř neviditelný v oranžovém záři), Venuše (uprostřed) a Merkura (nahoře vpravo) - viz obrázek s popisky.

K seskupením jako toto dochází pouze jednou za několik let a tak je to pro fotografy opravdový požitek. Když se tři (nebo více) nebeských objektů takhle seřadí na obloze, úkaz se nazývá syzygy. Podívejte se na jiný syzygy obrázek, který ukazuje téměř stejnou scénu (také z května 2013).

"Obrázek byl pořízen během pětinočního pozorování s 3.6m dalekohledem NTT na La Sille. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem dostal pozorovací čas zrovna ve správnou chvíli, abych mohl pořídit obrázek," podotýká fotograf Dave Jones. "Blízké setkání tří planet trvalo asi jenom týden a příští se uskuteční okolo roku 2026, takže to byl skutečně šťastný záběr!"

Atmosférické podmínky zde, na okraji pouště Atacama v Chile, jednom z nejsušších  míst na Zemi, jsou tak stabilní, že poskytují křišťálové jasný pohled na noční oblohu. Tento obrázek je ve skutečnosti složen ze dvou fotografií s různou délkou expozice, čímž vznikl detailní pohled na pozorovací místo při západu Slunce.

Odkazy


28. dubna 2014

Lamy na La Sille

Obrázek ukazuje prastarý, sluncem vybledlý balvan nedaleko observatoře ESO La Silla v Chile, na okraji pouště v nadmořské výšce 2400 metrů.

Na balvanu je vidět několik petroglyfů - rytin do kamene - které zobrazují lidi a lamy. Historicky byly lamy velmi důležité pro jihoamerické kultury, jednak jako zdroj jídla a vlny, jednak jako nákladní zvíře pro převážení zboží po zemi. Důležitost lam se odrážela ve víře předkolumbovských národů, které oblast obývaly: inčtí pastýři uctívali mnohobarevné lamí božstvo jménem Urcuchillay, které mělo bdít nad zvířaty. Jméno Urcuchillay dostalo od starověkých inckých astronomů také souhvězdí Lyry.

V inckých souhvězdích je lama poctěna ještě jednou. Incká souhvězdí byla tvořena z tmavých oblastí na světlé ploše Mléčné dráze, ne z jasných výrazných hvězd jako v západní tradici. Jedno z těchto tmavých souhvězdí bylo známo jako Yacana (Lama) a táhlo se od galaktického středu směrem k Jižnímu kříži. Za oko mu sloužila naše hvězdná sousedka Alfa Centauri.

Obrázek pořídil Håkon Dahle, významný profesionální astronom. Poslal svou fotografii do skupiny Your ESO Pictures Flickr group. Tato skupina je pravidelně prohlížena a nejlepší fotografie jsou vybrány do populárních Snímků týdne anebo do naší galerie.

Odkazy
Håkon Dahle's Flickr photostream
The "Your ESO Pictures" Flickr group


21. dubna 2014

Soumaři

"Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří," zpívali kdysi naši předkové, i když v tomto případě by se snad lépe hodilo "když se kolo ku kolu vine". Na obrázku je Otto, jeden ze dvou transportérů systému ALMA. Otto a Lore (druhý transportér) byli zodpovědní za převoz antén ALMA nahoru na náhorní planinu Chajnantor v severním Chile do nadmořské výšky 5000 metrů nad mořem. Po převozu antén mají transportéry další úkol, a to přemisťovat antény podle požadavků vědců. Otta v akci můžete vidět na tomto videu.

Tyto dvě úžasné mašiny jsou vrcholem mezi individuálními dopravními prostředky. Byly navrženy speciálně pro ESO německým výrobcem dopravních prostředků Scheuerle Fahrzeugfabrik, který má působivou historii při přemisťování těžkých nákladů jako třeba raketa Antares a naftová plošina vážící neuvěřitelných 15 000 tun.

Transportéry jsou identické kromě barvy bezpečnostního zábradlí. Otto má červené zábradlí, jak je vidět na obrázku, zatímco Lore se pozná podle zábradlí zeleného. Každé auto je poháněno dvěma dieselovými motory, každý s výkonem 700 koní - tedy 1400 koňských sil na vozidlo. Obě vozidla se dají ovládat také na dálku, což umožňuje technikům nerušený výhled při umisťování antén s milimetrovou přesností.

Transportéry byly navrhovány jako integrální součást systému ALMA, takže se dají téměř počítat jako část dalekohledu. Bez těchto dvou vozidel by stavba, provoz a údržba celého zařízení byly nemožné.

Obrázek pořídil José Velásquez.


14. dubna 2014

La Silla pózuje pro ultra HD záběr

Hvězdný závoj obklopuje 3.58m dalekohled NTT (New Technology Telescope) na této nové Ultra High Definition fotografii z expedice "ESO Ultra HD Expedice"[1]. Byla pořízena během první noci na observatoři La Silla, která leží 2400 metrů nad mořem na okraji chilské pouště Atacama.

Majestátní kopule dalekohledu je dokonale sladěna s centrální oblastí Mléčné dráhy - to je nejjasnější část na obrázku a její okolí, která zakrývá galaktický střed. Jasně rozeznatelný oktagonální tvar kopule, která hostí NTT, se tyčí na této fotografii jako silueta na pozadí svítícího vesmíru, a téměř vypadá, jako by chtěla Mléčnou dráhu spolknout. Kopule byla v roce 1989, po svém dokončení, považována za technologický průlom.

Vlevo od Mléčné dráhy je vidět jasná oranžová hvězda Antares v srdci Škorpióna (Scorpius). Saturn je vidět jako nejjasnější bod nahoře vlevo od hvězdy Antares a Alfa a Beta Centauri září vpravo nahoře. Nad nimi jsou vidět Jižní kříž (Crux) a mlhovina Pytel uhlí.

La Silla byla první observatoří ESO inaugurovaná v roce 1969. NTT vyfocený nahoře byl prvním dalekohledem na světě, který měl počítačem kontrolované primární zrcadlo a vytyčil novou cestu pro stavbu dalekohledů a pro velký dalekohled ESO (VLT).

Poznámky
[1]Tým sestává z videografa ESO Herberta Zodeta a tří fotovyslanců ESO: Yuriho Beletskeho, Christopha Malina a Babaka Tafreshiho. Informace o technologických partnerech expedice se dají nalézt zde, jejich blog tady.


7. dubna 2014

Padající bolid nad dalekohledem ALMA

Tento krásný nový snímek, pořízený během vytváření časového videa na dalekohledu
ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je další dramatickou
ultraHD fotografií z expedice ESO Ultra HD Expedition[1]. ALMA, umístěná
v nadmořské výšce 5000 metrů nad mořem na odlehlé a opuštěné náhorní planině
Chajnantor v chilských Andách, byla druhou destinací čtyřčlenného týmu
fotovyslanců ESO na jejich sedmnáctidenní cestě. Vyslanci jsou vybaveni
špičkovým ultra HD zařízením, které jim pomáhá zachytit majestátnost
pohledů, jako je ten na obrázku [2][3].

Některé z 66 velmi přesných antén soustavy ALMA jsou zachyceny, jak s anténami
namířenými nahoru studují chladná oblaka v mezihvězdném prostoru a zírají hluboko
do minulosti na naše neznámé kosmické počátky.

Úchvatný světelný oštěp nad soustavou ALMA je meteor, který se prohnal snímkem
jako jasně barevný pruh. Smaragdově zelené, zlaté a slabě purpurové odstíny
září, jak meteor hoří po vstupu do atmosféry Země a ohnivě putuje oblohou.
Když rychlý bolid - ve skutečnosti malý kousek kamene z meziplanetárního
prostoru - interaguje s atmosférou, ohřívá se a odpařuje povrchové vrstvy,
které vytváří svítící dráhu. Tyto stopy zmizí v několika málo
sekundách, ale zde jsou krásně zachyceny.

Nejjasnější hvězda v souhvězdí Panny (Virgo), známá jako Spica, a sousední
planeta Mars jasně září v centru obrázku podobny divákům ohnivého představení.

Ultra HD expedice začala v Santiagu (Chile) dvacátého pátého března 2014.
Obrázek byl pořízen během osmé noci na chajnantorské planině. Tým je v současnosti
na observatoři La Silla, prvním působišti ESO v Chile, a zítra, po poslední
noci, se konečně vydá na dlouhou cestu domů. Bezplatný ultra HD materiál
získaný během expedice bude brzy dostupný online, jakmile ESO zpřístupní
dechberoucí ultra HD záběry a posune Vesmír blíž, než kdy byl. Tento snímek
byl vytvořen fotovyslancem ESO a kinematografem Christophem Malinem.

Poznámky
[1]Tým je tvořen videografem ESO Herbertem Zodetem a třemi fotovyslanci ESO:
Yurim Beletskym, Christophem Malinem a Babakem Tafreshi. Informace o
technologických partnerech expedice je možno najít zde, blog expedice zde.

[2]Zařízení obsahuje: Vixen Optics Polarie Star Tracker, kameru Canon® EOS-1D C,
Stage One Dolly a eMotimo TB3 3-axis motion control camera robot, Angelbird SSD2go,
LRTimelapse software, Peli™ Cases, 4K PC workstations od Magic Multimedia,
Novoflex QuadroPod system, Intecro batteries a Granite Bay Software.

[3]K technologickým partnerům patří: Canon, Kids of All Ages, Novoflex, Angelbird,
Sharp, Vixen, eMotimo, Peli, Magic Multi Media, LRTimelapse, Intecro a
Granite Bay Software.


17. března 2014

Mléčný oblouk nad Paranalem


Další jasná noc nad observatoří ESO Paranal v Chile - perfektní příležitost si sednout a obdivovat pohled na naši galaxii, Mléčnou dráhu. Mnoho z nás žije v přeplněných, přesvětlených městech, kde už náš kosmický domov nevidíme s takovými detaily.

Dnes víme, že tento úchvatný objekt je naše domovská galaxie, ale staří Řekové si mysleli, že je to dílo bohů. Jejich legendy říkají, že tento mlhavý pás táhnoucí se oblohou, je ve skutečnosti mléko Héry, manželky Dia. Starým Řekům také vděčíme za název "Mléčná dráha". Řecká fráze  Γαλαξίας κύκλος, vyslovováno galaxias kyklos, znamená "mléčný kruh" a je základem pro současné pojmenování.

Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Gabriel Brammer. Astronoma, obdivujícího vyhlídku během návštěvy na Paranalu, vidíme na pravé straně snímku.

Kredit: ESO/G. Brammer


10. března 2014

Rosettina kometa se probouzí


Dvacátého ledna 2014 se Rosetta, satelit ESA, probudila z dlouhého spánku, aby se přiblížila ke svému cíli - kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko (67P/CG).

Z našeho zemského pohledu kometa 67P/CG se právě znovu objevila za Sluncem. Dvacátého osmého února 2014, jakmile byla kometa viditelná z  paranalské observatoře v Chile, zamířil velký dalekohled ESO (VLT) svůj pohled ke kometě. ESO spolupracuje s ESA na pozemském sledování komety, ke které se během následujících měsíců Rosetta přiblíží. Tato pozorování poslouží k hlavnímu setkání družice a komety, plánové na letošní srpen (viz zpráva).

Tento nový obrázek - a mnoho dalších, které teprve přijdou - použije ESA k doladění navigace Rosetty a k monitorování množství prachu uvolňovaného z komety. Obrázek vlevo byl vytvořen spojením jednotlivých expozic, aby se objevily hvězdy na pozadí. Ty byly potom posunuty, aby se vykompenzoval pohyb komety, která je vidět jako malá tečka přímo nad dráhou jedné hvězdy (ve středu červeného kolečka). Obrázek vpravo ukazuje kometu na snímku, kde byly hvězdy odstraněny.

Nový obrázek ukazuje zjasnění komety, což znamená, že led v jádru komety se začíná vypařovat s tím, jak se zahřívá přibližováním ke Slunci. Tak jako samotná Rosetta, tak i kometa se probouzí ze spánku.

Odkazy:
Informace ESA o družici Rosetta

Velký dalekohled (VLT) ESO

 

Kredit: ESO/C. Snodgrass (Max Planck Institute for Solar System Research, Germany) & O. Hainaut (ESO)



18. listopadu 2013

Nový snímek komety ISON

Tým dalekohledu TRAPPIST monitoroval vývoj aktivity komety ISON po konjunkci se Sluncem od poloviny října 2013. Ke snímání využíval různé úzkopásmové filtry, které propouštějí jen vybrané emise určitých plynných složek kómy. To astronomům umožňuje spočítat, jaké množství molekul daného typu se z komety uvolňuje.

Aktivita komety ISON byla velmi nízká až do 1. listopadu 2013, kdy se při prvním zjasnění dvojnásobně zvýšilo množství plynů, které kometa uvolňovala. 13. listopadu, krátce před tím, než byl pořízen tento záběr, došlo k dalšímu výraznějšímu zjasnění, při kterém se aktivita komety zvýšila desetkrát. V posledních dnech se ale aktivita komety stabilizovala. Kometa je nyní snadno pozorovatelná binokuláry ráno nad východním obzorem. I na obloze se však přibližuje ke Slunci a její 'pozorovací okno‘ před průchodem přísluním skončí kolem 20. listopadu.   

Rychlá zvýšení aktivity jsou pravděpodobně způsobena zvyšující se intenzitou slunečního záření dopadajícího na povrch drobného kometárního jádra, které se rychle blíží ke Slunci. Těleso se prohřívá, zásoby ledu pod povrchem sublimují a v podobě plynu se uvolňují do okolního prostoru, přičemž s sebou strhávají značné množství prachu. Kometa ISON projde přísluním 28. listopadu 2013 ve vzdáleností pouze 1,2 milionu kilometrů od fotosféry (tedy ve vzdálenosti jen o něco menší, než je průměr Slunce). Tak blízko Slunci se začne odpařovat ještě mnohem větší množství ledu. Namáhání jádra při průletu v těsné blízkosti Slunce však může být natolik extrémní, že dojde k jeho rozpadu na fragmenty. Ty se následně mohou úplně rozdrolit a celá kometa se odpaří pod náporem slunečního záření. Pokud však jádro přežije průlet přísluním, mohla by se kometa ISON stát nápadně jasným objektem ranní oblohy v první polovině prosince 2013.

Uvedený snímek je složen ze čtveřice jednotlivých záběrů s expozicí 30 s, které byly získány v různých fotometrických filtrech (modrý, zelený, červený a filtr pro infračervenou oblast). Vzhledem k tomu, že se kometa rychle pohybovala na hvězdném pozadí, vypadají hvězdy na snímku jako různobarevné čárky.

Dalekohled TRAPPIST (TRAnsiting Planets and PlanetesImals Small Telescope) je určen ke zkoumání planetárních systémů na základě dvou typů pozorování: 1) detekce a zjištění základních charakteristik exoplanet (planet mimo Sluneční soustavu) a 2) studium komet ve Sluneční soustavě. Tento národní dalekohled o průměru zrcadla 60 cm je ovládán z kontrolní místnosti v Liège (Belgie) vzdálené 12 000 km.

Links

 


  1  
Ukázat 1 to 17 of 17
Bookmark and Share

Prohlédněte si také naše