Snímek týdne 2012

24. prosince 2012

Osamělá ALMA

Tento panoramatický snímek z (téměř) vrcholku hory Cerro Chico ukazuje místo, kde na náhorní planině Chajnantor stojí ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Babak Tafreshi, fotovyslanec ESO, úspěšně zachytil pocit osamělosti, který na tomto odlehlém místě v nadmořské výšce 5000 metrů převládá. Světlo a stín barví krajinu a dodávají jí pocit jinakosti. V popředí obrázku stojí v hloučku antény ALMy jako skupinka zvláštních robotických návštěvníků planiny. V roce 2013, po dokončení dalekohledu, bude spolupracujících antén šedesát šest.

Už teď ALMA změnila způsob, jak astronomové studují vesmír v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách. I s částečným polem antén je ALMA výkonnější, než kterýkoli předchozí dalekohled na těchto vlnových délkách a poskytuje astronomům dosud nevídanou schopnost studovat chladný vesmír: molekulární plyn stejně jako pozůstatky po Velkém třesku. ALMA studuje stavební kameny hvězd, planetárních systémů, galaxií a samotného života. Tím, že vědcům poskytne detailní obrazy hvězd a planet, které se rodí v plynných mračnech nedaleko Sluneční soustavy a napozoruje vzdálené galaxie vznikající na hranách pozorovatelného vesmíru z doby před deseti miliardami let, umožní astronomům klást a zodpovídat některé z nejvážnějších otázek našeho vesmírného původu.

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s chilskou republikou. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Odkazy


1. října 2012

Ikonická a kónická sopka Licancabur hlídá Chajnantor

Tento impresivní panoramatický snímek zobrazuje náhorní planinu Chajnantor - domov dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) - s majestátní sopkou Licancabur v pozadí. Pod dohledem Licancaburu se v popředí tísní kajícníci (španělsky "penitents"). Kajícníci jsou zvláštní přírodní fenomén oblastí s vysokou nadmořskou výškou. Jedná se o tenké výrůstky ztvrdlého sněhu nebo ledu, s ostrou hranou, která míří k Slunci, dosahující výšek od několika málo centimetrů do několika metrů. O kajícnících se můžete dočíst i v předchozím Obrázku týdne (potw1221).


Sopka Licancabur s nadmořskou výškou 5920 metrů je nejikoničtějším vulkánem v oblasti San Pedro de Atacama (Chile). Díky svému kónickému tvaru je lehce rozeznatelná i z velké dálky. Stojí na jižní části hranice mezi Chile a Bolívií. Ve svém kráteru ukrývá jedno z nejvýše položených jezer světa. Toto jezero přilákalo pozornost biologů, kteří studují, jak v něm mohou mikroskopické organismy přežít navzdory drsným podmínkám: intenzivnímu ultrafialovému záření, řídké atmosféře a nízkým teplotám. Strategie přežívání mikroskopického života v Licancaburském jezeře nám snad může pomoci s náhledem na pravděpodobnost života v dávné historii Marsu.

Fotografii vytvořil Babak Tafreshi, jeden z fotovyslanců ESO a pochází z místa nedaleko od teleskopu ALMA.

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s chilskou republikou. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Odkazy


24. září 2012

Po perném dni perná noc

Západ slunce obvykle signalizuje, že pracovní den skončil. Světla měst se pomalu rozsvěcují, jak se lidé vracejí z práce domů a těší se na večer a na důkladný noční spánek. To se ale nevztahuje na astronomy pracující na observatoři jako je observatoř ESO na Paranalu v Chile. Pozorování začíná, jakmile Slunce zmizí pod horizontem. A v tu dobu musí být všechno připraveno.

Panoramatický snímek zachycuje dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope) na krásném pozadí zapadajícího slunce na hoře Paranal. Kopule VLT se vyjímají na obrázku, zatímco uvnitř se dalekohledy připravují k dalšímu pozorování Vesmíru. VLT je nejvýkonnější moderní dalekohled na světě. Sestává se ze čtyř hlavních dalekohledů s průměrem zrcadel 8.2 metrů a čtyř pohyblivých pomocných dalekohledů, které jsou vidět v levém rohu obrázku.

Dalekohledy mohou pracovat i dohromady jako jeden obří teleskop (VLTI: ESO Very Large Telescope Interferometry), což astronomům umožňuje pozorovat nejmenší možné detaily. Tato konfigurace se používá jenom v omezeném počtu nocí ročně. Po většinu času pozoruje každý 8.2-metrový dalekohled sám.

V průběhu 13 let se VLT výrazně zapsal do pozorovací astronomie. S příchodem VLT evropská astronomická komunita zažila novou éru objevů. Asi nejvýrazněji k nim patří sledování hvězd obíhajících centrální černou díru v Mléčné dráze a první obrázek extrasolární planety, což jsou dva z prvních tří objevů v seznamu 10 největších astronomických objevů ESO.

Čtyři základní dalekohledy VLT (Unit Telescope) jsou pojmenovány po nebeských objektech v mapučtině, což je starý jazyk původních obyvatel Chile a Argentiny. Zleva doprava jsou Antu (UT1, Slunce), Kueyen (UT2, Měsíc), Melipal (UT3, Jižní kříž) a Yepun (UT4, Venuše).

Fotografii vytvořil fotovyslanec ESO Babak Tafreshi.

Tento obrázek je k dispozici jako obraz v ESOshop.


25. června 2012

Mars, 2099?

Za chladné tmavé noci na Marsu, uprostřed suché pouště, se vine úzká cesta ozářená umělými světly k osamělé výspě lidstva na vrcholku staré hory. Tedy, tohle by si aspoň mohl fanoušek sci-fi představovat nad tímhle téměř nezemským pohledem.

Fotografie ve skutečnosti ukazuje observatoř Paranal, domov velkého dalekohledu ESO (VLT), která je samozřejmě na Zemi. Nicméně je celkem lehké si podobný výjev představovat jako budoucnost Marsu, snad konec století. Z tohoto důvodu ho autor snímku Julien Girard pojmenoval "Mars 2099".

S nadmořskou výškou 2600 metrů a umístěním v chilské poušti Atacama patří observatoř ESO Paranal k nejsušším a nejopuštěnějším místům na Zemi. Krajina je tak marsovská, že v ní ESA (European Space Agency) a NASA (National Aeronautics and Space Administration) testovaly marsovská vozítka. Například tým ESA nedávno testoval své samořídící vozítko Seeker ( viz nedávná zpráva)

Obrázek byl pořízen za soumraku z vrcholku, na kterém stojí přehledový dalekohled VISTA, jihozápadním směrem k VLT. Na západě leží pouhých dvanáct kilometrů vzdálený Tichý oceán. Nad vrcholkem Paranalu se zvedá Mléčná dráha s nezaměnitelným symbolem jižního nebe - Jižním křížem.

Na Paranalu je za bezměsíčných nocí nebe tak jasné a temné, že pouhé světlo Mléčné dráhy dokáže vrhat stíny. Proto si ho ESO vybralo za domov dalekohledu VLT a observatoř těží z jedněch nejlepších pozorovacích podmínek na světě.

Julien Girard je astronom ESO usazaný v Chile, který pracuje na VLT. Poskytl tuto fotografii skupině Your ESO Pictures na Flickru. Tato skupina je pravidelně prohlížena a nejlepší obrázky jsou vybrány pro populární sérii Obrázek týdne na stránkách ESO. V roce 2012, jako součást padesátého výročí ESO, vítáme také historické fotografie s tematikou ESO.


Odkazy:


18. června 2012

Laser z Yepunu a Magellanova oblaka

Jedním z úhlavních nepřátel astronomů je atmosféra Země. Díky atmosféře je obraz nebeských objektů, pozorovaných z pozemních dalekohledů, rozmazaný. Aby tohle rozmazání odstranili, vyvinuli astronomové techniku zvanou adaptivní optika, ve které se pomocí počítače neustále (několik set krát za sekundu) upravuje tvar zrcadla.

Dnešní pozoruhodný obrázek ukazuje Yepun [1], čtvrtý ze čtyř hlavních dalekohledů tvořících velký dalekohled ESO (VLT), jak na oblohu vysílá výkonný laserový paprsek. Paprsek vytvoří excitací sodíkových atomů v asi 90 km vysoké vrstvě zemské atmosféry zářící bod - umělou hvězdu. Tento systém "vyrábění umělých hvězd" (Laser Guide Star) je součástí systému adaptivní optiky VLT. Světlo z umělé hvězdy se používá jako referenční zdroj pro ovládání deformovatelných zrcadel, která odstraňují vlivy atmosferické distorze obrazu, a díky nimž dalekohledy vytvářejí snímky téměř tak ostré, jako by dalekohledy byly ve vesmíru.

Laser z Yepunu není jediná svítící věc na obloze. Vidíme Velké a Malé Magellanovo mračno (laserový paprsek prochází mezi nimi). Tyto dvě nepravidelné trpasličí galaxie jsou nápadnými objekty na jižní obloze a dají se snadno pozorovat očima. Výrazná jasná hvězda vlevo od Velkého Magellanova oblaku je Canopus, nejjasnější hvězda v souhvězdí Kýlu (Carina). Vpravo nahoře je Achernan, nejjasnější hvězda souhvězdí Eridanus.

Obrázek byl vytvořen fotovyslancem ESO Babakem Tafreshi.

Poznámky:

  • [1] Čtyři hlavní dalekohledy VLT jsou pojmenovány po nebeských objektech v místním mapučském jazyce. Dalekohled UT1 se jmenuje Antu (Slunce), UT2 je Kueyen (Měsíc), UT3 Melipal (Jižní kříž) a UT4 Yepun (Venuše).

Odkazy:


28. května 2012

Mléčná dráha nad ALMA pohled z Jižní polohoule

Fotovyslanec ESO Babak Tafreshi vytvořil krásný obrázek antén teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) na pozadí Mléčné dráhy. Krása oblohy svědčí o skvělých astronomických podmínkach na 5000 metrů vysoké náhorní planině Chajnantor v chilské poušti Atacama.

Tento snímek ukazuje souhvězdí Carina (Lodní kýl) a Vela (Plachty). Tmavá, jemná prachová mračna Mléčné dráhy se táhnou od středu vlevo nahoře k středu pravého dolního rohu. Jasně oranžová hvězda v levém horním rohu je Suhail v souhvězdí Plachet, zatímco podobně oranžová hvězda v horní polovině je Avior v Kýlu. Ze tří jasných modrých hvězd tvořících "L" (poblíž již zmíněných dvou) patří dvě levé do Plachet, pravá do Kýlu. A přesně uprostřed obrázku pod nimi růžově svítí mlhovina v souhvězdí Kýlu (eso1208).

ESO, evropský partner v projektu ALMA, poskytuje 25 antén z celkových 66, ze kterých se bude skládat hotový dalekohled. Dvě nejbližší antény, na kterých pozorný čtenář najde označení "DA-43" a "DA-41", jsou ukázkami evropských antén. Výstavba celého pole ALMA bude dokončena v roce 2013, ale teleskop už teď provádí vědecká měření s částečným polem antén.

Babak Tafreshi je zakladatelem programu "Svět v noci" (World At Night), v rámci kterého se vytváří a vystavuje sbírka ohromujících fotografií a časosběrných videí nejkrásnějších a historických míst světa na pozadí hvězd, planet a hvězdných objektů.

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s Chilskou republikou. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.


21. května 2012

Ledoví kajícníci za měsíčního světla na Chajnantoru

Babak Tafreshi, jeden z fotovyslanců ESO zachytil zajímavý fenomén na náhorní plošině Chajnantor, kde se nachází dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).

Zobrazené bizarní ledové a sněhové útvary jsou známé jako kajícníci ("penitents" ve španělštině). Jsou osvětleny Měsícem, který je vidět v pravé částí fotografie. Vlevo, výše na obloze, je nejasně vidět Velké a Malé Magellanovo mračno, zatímco načervenalá záře mlhoviny Carina se nachází těsně u obzoru úplně vlevo.

Kajícníci jsou malým přírodním zázrakem, který se nachází v oblastech s vysokou nadmořskou výškou - typicky nad 4000 m.n.m. - jako třeba v chilských Andách. Jsou to tenké hroty a listy ztuhlého sněhu nebo ledu, které míří ke Slunci. Často se tvoří ve skupinách. Jejich výšky leží v rozpětí od několika centimetrů do pěti metrů: od ledového trávníku po ledový les uprostřed pouště.

Přesné detaily vzniku kajícníků nejsou známy. Po mnoho let lidé v Andách věřili, že kajícníci jsou důsledkem silných větrů vanoucích v Andách. Silné větry ale hrají v tvorbě kajícníků jenom omezenou roli. Dnes se věří, že jsou výslednicí několika fyzikálních jevů.

Proces tvorby začíná Sluncem svítícím na povrch sněhu. Díky velmi suchým podmínkách v těchto pouštních oblastech led spíše sublimuje, než aby roztál: z pevného skupenství do plynného přechází rovnou, bez přechodu do kapalného. Povrchové prohlubně ve sněhu odrážejí světlo a vedou k větší sublimaci a výraznějším příkopům. V těchto příkopech se zvýšenou teplotou a vlhkostí může docházet k tání. Pozitivní vazba urychluje růst charakteristické struktury kajícníků.

Popisované ledové sochy jsou pojmenovány po špičatých kloboucích "nazarenos", členů bratrstva, které se účastnilo velikonočních procesí po celém světě. Není tak těžké si útvary představit jako shromáždění ledových mnichů, kteří se scházejí za měsíčního světla.

Obrázek byl vyfocen podél cesty, která vede k teleskopu ALMA. Observatoř, která začala počáteční vědecká pozorování 30. září 2011, se bude skládat ze 66 přesných antén, dohromady pozorujících jako jeden obrovský dalekohled.

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s chilskou republikou. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Odkazy:


  1  
Ukázat 1 to 7 of 7
Bookmark and Share

Prohlédněte si také naše