eso1039cs — Tisková zpráva (snímek)

VISTA odhaluje tajemství Jednorožce

6. října 2010

Nový snímek pořízený přehlídkovým teleskopem ESO/VISTA v oboru infračerveného záření odhaluje neobvyklou ‘krajinu’ zářících plynných struktur, temných prachoplynných oblaků a mladých hvězd, nacházející se v souhvězdí Jednorožce. Oblast zrodu nových hvězd známá jako Monoceros R2 je celá doslova vnořena do obřího temného molekulárního mračna. Ve viditelném světle je takřka nepozorovatelná, ale v infračerveném záření je nepřehlédnutelná.

Skrytá uvnitř mohutného temného oblaku prachu a molekulárního plynu v souhvězdí Jednorožce (Monoceros, Mon) leží oblast aktivní tvorby hvězd Monoceros R2. Ačkoli se na obloze nachází nedaleko od mnohem známější mlhoviny v Orionu, je ve skutečnosti od Země téměř dvakrát tak daleko, takřka 2 700 světelných let. Ve viditelném světle je záření horkých hmotných hvězd rozptylováno v okrajových částech molekulárního oblaku a vytváří nádhernou kolekci reflexních mlhovin. Většina nově zrozených stálic však zůstává našemu zraku skryta, neboť velké množství prachu v hustém oblaku silně absorbuje jejich ultrafialové záření i viditelné světlo.

Touto oponou dokáže proniknout jen infračervené záření, které z observatoře ESO/Paranal na severu Chile sleduje teleskop VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy [1], eso0949). Snímek odhaluje ohromné množství záhybů, smyček či filamentů tvarovaných v prašném mezihvězdném prostředí intenzivním hvězdným větrem a silným zářením mladých hmotných hvězd.

“Když jsem poprvé spatřil tento snímek, byl jsem ohromen pohledem na množství prachových struktur v okolí hvězdokupy Monoceros R2 či výtrysků z mladých hvězd ukrytých v mlhovině. Snímky pořízené dalekohledem VISTA prostě překypují bohatstvím jemných detailů”, říká Jim Emerson (Queen Mary, University of London), vedoucí konsorcia VISTA.

Díky svému velkému zrcadlu a citlivé kameře s širokým zorným polem je dalekohled VISTA ideálním nástrojem pro pořizování vysoce kvalitních infračervených záběrů rozsáhlých oblastí oblohy s velkým dosahem. V případě Monoceros R2 odpovídá zornému poli dalekohledu VISTA šířka sledované oblasti plných 80 světelných let. Díky pronikání infračerveného záření prašným mezihvězdným prostředím vyniknou na jeho záběrech i stálice nepozorovatelné ve viditelné části spektra. Nejhmotnější z těchto hvězd nejsou starší než milion let.

Uvedený záběr byl složen z trojice jednotlivých snímků pořízených v různých pásmech blízkého infračerveného záření. V chladných oblacích jako je Monoceros R2 se díky nízkým teplotám a relativně vysoké hustotě mohou zformovat molekuly – například vodíku, které za určitých okolností silně vyzařují v infračerveném oboru. Za růžové a červené struktury zachycené na tomto snímku je patrně zodpovědné vyzařování molekulárního vodíku ve výtryscích vyvržených mladými hvězdami.

Jádro hvězdokupy Monoceros R2 je velmi husté. V prostoru o průměru kolem dvou světelných let je nahromaděno mnoho hmotných hvězd společně s dalšími zdroji infračerveného záření, které patrně představují nejmladší stálice ještě obklopené prachovými obálkami a disky. Na snímku naleznete tuto oblast v samotném středu, je zde patrná mnohem vyšší koncentrace hvězd a nápadné načervenalé struktury, které pravděpodobně představují právě vyzařování molekulárního vodíku.

Pravá část oblaku ve středu snímku nese označení NGC 2170 a jedná se o nejjasnější reflexní mlhovinu v oblasti, která ve viditelném světle vypadá jako ‘bledě modrý ostrov’ v temném moři. V infračerveném záření však ve středu mlhoviny vyniknou mohutné továrny na hvězdy právě tvořící novou generaci stálic. NGC 2170 je pozorovatelná malým dalekohledem jako slabá mlhovina, kterou objevil William Herschel z Anglie v roce 1784.

Formování hvězd probíhá uvnitř oblaků mezihvězdného plynu a prachu o průměru až stovek světelných let a obvykle trvá jen několik milionů let. Jelikož mezihvězdný prach je pro viditelné světlo neprůhledný, jsou pozorování v infračerveném a rádiovém oboru nezastupitelná, pokud chceme pochopit nejranější fáze procesu formování hvězd. V rámci systematického mapování jižní hvězdné oblohy pořídí teleskop VISTA každou noc až 300 gigabytů dat. Získává tak důležité informace o zajímavých oblastech, které budou dále podrobněji studovány pomocí dalekohledů ESO/VLT či ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), a v budoucnu také dalekohledem E-ELT (European Extremely Large Telescope).

Poznámky

[1] S primárním zrcadlem o průměru 4,1 m je VISTA největším přehlídkovým teleskopem světa, který je navíc osazen největší současnou infračervenou kamerou s 67 megapixely. Přehlídky oblohy pomocí VISTA započaly na začátku roku 2010. Dalekohled se nachází v severním Chile na vrcholku hory sousedící s Cerro Paranal, která hostí dalekohledy ESO/VLT, a sdílí tedy unikátní pozorovací podmínky tohoto místa. Díky neobvyklé kvalitě pozorovacích podmínek v této části pouště Atacama, jednoho z nejsušších míst světa, bylo nedávno 20 km vzdálené Cerro Armazones vybráno jako budoucí stanoviště dalekohledu E-ELT.

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov 251 65, Czech Republic
Tel.: +420 322 620 147
Email: votruba@physics.muni.cz

Richard Hook
ESO, Paranal, La Silla, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6655
Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1039. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.
Bookmark and Share

O zprávě

Tiskové zpráva č.:eso1039cs
Jméno:Monoceros R2
Facility:Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy

Obrázky

Infrared VISTA view of a stellar nursery in Monoceros*
Infrared VISTA view of a stellar nursery in Monoceros*
pouze anglicky
Infrared/visible light comparison of views of a stellar nursery in Monoceros
Infrared/visible light comparison of views of a stellar nursery in Monoceros
pouze anglicky
Extracts from the VISTA image of the Monoceros R2 star forming region
Extracts from the VISTA image of the Monoceros R2 star forming region
pouze anglicky
Star formation in the constellation of Monoceros
Star formation in the constellation of Monoceros
pouze anglicky
Wide-field view of the field around Monoceros R2
Wide-field view of the field around Monoceros R2
pouze anglicky

Videa

Zooming in on a stellar nursery in Monoceros
Zooming in on a stellar nursery in Monoceros
pouze anglicky
Infrared/visible crossfade of the Monoceros R2 star-forming region
Infrared/visible crossfade of the Monoceros R2 star-forming region
pouze anglicky

Prohlédněte si také naše