Obrázek týdne

29. září 2014

Emu na obloze nad Paranalem

Na vrcholku hory Paranal v chilské poušti Atacama se dva ze čtyř hlavních dalekohledů VLT (Very Large Telescope) poklidně vyhřívají ve světle hvězd (tedy hvězdí) a pozorují Mléčnou dráhu, která se rozprostírá nad observatoří ESO Paranal.

Na obrázku je několik zajímavých objektů. Z těch nejvýraznějších jsou tu dvě Magelanova oblaka - malé (SMC, Small Magellanic Cloud) a velké (LMC, Large Magellanic Cloud), která jasně září mezi dalekohledy. Naopak, tmavá mlhovina Uhelný pytel je vidět jako tmavá šmouha přes Mléčnou dráhu a připomíná obrovský kosmický otisk palce nad levým dalekohledem.

Magelanova oblaka jsou obě umístěna v Místní skupině galaxií, která obsahuje naši galaxii, Mléčnou dráhu. LMC leží ve vzdálenosti 163 000 světelných let od naší galaxie, SMC 200 000. Mlhovna Uhelný pytel je v porovnání s těmito čísly jenom co by kamenem dohodil. Je vzdálená přibližně 600 světelných let a je to nejviditelnější tmavá mlhovina na nebi.

Mlhovina Uhelný pytel byla rozpoznána mnoha starými kulturami a několik domorodých australských kmenů ji ztotožňuje s hlavou Ptáka Emu na nebi. Aboriginci byli pravděpodobně nejstaršími praktikujícími astronomy a identifikovali svá souhvězdí pomocí tmavých mlhovin - na rozdíl od hvězd, jako je tomu v západní (tedy naší) tradici.

Na jižní polokouli jsou tato tmavá oblaka četnější než na severním nebi. Jiné kultury je také používaly, např. jihoameričtí inkové. Obzvláště významné souhvězdí pro incké astronomy byla Lama (Urcuchillay), která symbolizovala význam zvířat v jejich kultuře jako zdroj jídla, vlny a dopravního prostředku.

Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Yuri Beletsky.


22. září 2014

Závratné stopy hvězd nad dalekohledem SEST

SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope), s průměrem zrcadla 15 m, byl postaven v roce 1987 a pracoval na observatoři ESO La Silla v Chile až do roku 2003, kdy byl vyřazen z provozu.

V době své výstavby byl SEST jediným radioteleskopem na jižní polokouli, který byl navržen pro pozorování submilimetrového vesmíru, a vydláždil cestu budoucím přístrojům, jako je APEX (Atacama Pathfinder Experiment) nebo ALMA (Atacama Large Millimeter/submilimeter Array), které jsou oba umístěny na Chajnantoru.

Na obrázku vidíme noční oblohu plnou hvězdných stop. Ty jsou důsledkem dlouhé expoziční doby snímku. Světlo hvězd se v různých úhlech odráží od parabolické antény směrem ke kameře. Na pozadí stojí ve své kopuli 3.6m dalekohled ESO a tiše pozoruje vesmír.

Tento úchvatný obrázek dalekohledu SEST pořídil fotovyslanec ESO José Joaquín Pérez.

Odkazy:
Obrázky pořízené dalekohledem SEST
Obrázky dalekohledu SEST


15. září 2014

Ranní světlo nad observatoří La Silla

Na pozadí Mléčné dráhy vidíme observatoř La Silla. La Silla byla založena v roce 1960 a je první observatoří ESO postavenou v Chile.

Na vrcholku v centru obrázku je (vlevo) hranatý dalekohled NTT (New Technology Telescope) a (vpravo) kopule 3.6m dalekohledu ESO. Dalekohled NTT s průměrem primárního zrcadla 3.58 m byl inaugorován v roce 1989 a byl to první dalekohled na světě, jehož zrcadlo bylo kontrolováno počítačem. Hlavní zrcadlo totiž může měnit tvar. Ten je během pozorování aktivně měněn tak, aby byl stále optimální. Tato technologie, známá jako aktivní optika, se dnes používá na všech velkých moderních dalekohledech, včetně velkého dalekohledu ESO (VLT) na Cerro Paranal, a bude také na budoucím evropském extrémně velkém dalekohledu E-ELT.

La Silla je domovem několika dalších dalekohledů, včetně submillimetrového dalekohledu SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope) a robotického dalekohledu TAROT, který se používá k sledování rychle proměnných jevů, jako jsou třeba záblesky gamma.

Obrázek pořídil fotovyslanec ESO José Joaquín Pérez. Pokud José nevytváří úžasné snímky noční oblohy, pracuje jako zemědělský inženýr a svůj čas věnuje ochraně úrody v centrálním Chile.


8. září 2014

VLT sleduje Rosettinu kometu

Jasná zamlžená šmouha ve středu obrázka je kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, či zkráceně 67P/C-G. Není to jen tak nějaká kometa, je cílem satelitu Rosetta (ESA), která se v současnosti nachází hluboko uvnitř komy komety ve vzdálenosti méně než 100 kilometrů od jejího jádra[1]. Když je Rosetta tak blízko ke kometě, jediný způsob, jak pozorovat celou 67P/C-G je pozorování ze Země.

Obrázek byl pořízen jedenáctého srpna 2014 pomocí jednoho ze čtyř 8m dalekohledu VLT (ESO) v Chile. Byl vytvořen složením 40 jednotlivých záběrů, každý s expoziční dobou 50 sekund, a následným odstraněním hvězd, aby byla kometa lépe viditelná. Rosetta je uvnitř centrálního pixelu snímku, příliš malá na to, aby ji bylo možno rozlišit.

VLT je tvořen čtyřmi jednotlivými hlavními dalekohledy, které mohou pracovat dohromady nebo každý zvlášť, a sledovat noční oblohu. Tenhle snímek pořídilo zařízení FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) na hlavním dalekohledu číslo 1, jinak známém jako Antu, což v domorodé mapučském jazyce znamená Slunce.

FORS2 se dá používat různým způsobem, ale pro kampaň týkající se Rosetty ho astronomové používají na focení komety a určování její jasnosti, velikosti a tvaru, a také k analýze složení komy.  

Ačkoli je na obrázku 67P/C-G slabá, projevuje jasnou aktivitu - její koma se táhne nějakých 19 000 kilometrů od jádra. Koma je asymetrická, jak je prach odstrkáván od Slunce (to je umístěno kus od pravého dolního rohu obrázku) a začíná vytvářet charakteristický kometární ohon.

Tento obrázek z VLT je součástí probíhající spolupráce mezi ESA a ESO při pozorování 67P/C-G ze Země, zatímco Rosetta provádí měření na kometě. VLT pořizuje obrázky komety průměrně každou druhou noc. Tyto krátké expozice, určené k měření změn jasnosti komety,se používají ke sledování kometární aktivity. Výsledky se zasílají projektu Rosetta, kde se na základě nich a dalších určuje, jak bude družice kometu obíhat.

Poznámky

[1] Rosetta dosáhla vzdálenosti 100 kilometrů od jádra 67P/C-G šestého srpna 2014 a od té doby se stále přibližuje.

Další informace
ESA - vědecké obrázky týdne
Kometa 67P/C-G s VLT na blogu Rosetty


1. září 2014

Psychedelická obloha

Tato neobyčejná - až psychedelická - fotografie pochází z pozorování severního nebeského pólu z veřejné observatoře Allgäu v Ottobeurenu (Německo). Zachycen je místní 0.6m zrcadlový dalekohled typu Cassegrain, který byl instalován roku 1996.

Zářivý žlutý laserový paprsek, který na snímku s dlouhou expozicí vypadá jako vějíř, je jednotka naváděcích hvězd ESO (Wendelstein laser guide star unit), která se v Allgäu testovala. Je to menší verze jednotky, která byla nainstalována na velkém dalekohledu ESO (VLT, Very Large Telescope) na Paranalu (Chile).

Naváděcí (či referenční) hvězda se používá k vytvoření jasného místa na obloze, které se použije jako umělá hvězda. Ta astronomům umožňuje změřit, jak opravdové hvězdy v tu danou dobu a na daném místě blikají (blikání hvězd je normálně ze zemského povrchu vidět). Tato měření se pak používají k odstranění blikání a pomocí procesu známého jako adaptivní optika vedou k přesnějších a zaostřenějším snímkům.

Odkazy
Cassegrainův dalekohled
Veřejná observatoř Allgäu


25. srpna 2014

Hvězdný déšť v poušti

V poušti Atacama v Chile prší jen málokdy. Pouze jednou za několik let - obvykle v souvislosti s abnormálními projevy teplého počasí, jako je třeba jev El Niňo - naprší či nasněží na observatoři ESO La Silla výraznější množství srážek. Poušť je jednou z nejsušších míst na Zemi a díky tomu je to fantastické místo na pozorování noční oblohy.

Ačkoli skutečného deště je tam pomálu, díky fotografickým trikům mohou místo kapek padat na přilehlé hory hvězdy, tak jak je to vidět na obrázku pořízeném dvacátého prvního března 2013 Dianou Juncher, PhD studentkou astronomie na Ústavu Nielse Bohra v Dánsku.

Diana byla na observatoři La Silla dva týdny v březnu 2013 a v rámci svého výzkumu pozorovala exoplanety ve směru k centru naší galaxie. Během pobytu se jí podařilo vyfotit dráhy hvězd, z místa vzdáleného pouhých dvacet metrů od dánského 1.54m dalekohledu na observatoři ESO La Silla. Obdobné fotografie hvězdných drah se fotí pomocí dlouhých expozic, aby se zachytil zdánlivý pohyb hvězd způsobený rotací Země.

Chumáče sněhu pokrývají vzdálené vrcholky hor a pod La Sillou, nedaleko horizontu vlevo na snímku, jsou vidět jemná oblaka. Tmavší a červenější oblast vpravo je otevřený měděný důl. Měď je nejdůležitější ekonomickou surovinou Chile - Chile je zdaleka největší světový výrobce mědi.

Odkazy
Diana Juncher na Flickru
Obrázek Diany Juncher na Flickru


18. srpna 2014

Ozdobené nebe nad observatoří La Silla

Neobvyklá a zřídka viděná soustava jemných bílých mraků se táhne přes oblohu nad observatoří ESO La Silla. Fotografii pořídil jedenáctého června 2012 astronom Alan Fitzsimmons.

Suchá, opuštěná krajina s občasnými poryvy větru není asi nejlepší místo, na kterém by se lidé chtěli usadit, ale je to ideální místo pro dalekohledy. Suché, pouštní podmínky pomáhají astronomům vyhnout se obvyklým pozorovacím problémům, jako je turbulence v atmosféře, světelné znečištění, vlhkost a (povětšinou!) mraky, a lépe pozorovat vesmír nad námi. Dokonce i během tohoto neobvykle zamračeného dne se k večeru vyčasilo a pozorování probíhala jako normálně.

Dalekohledy, které stojí na La Sille - včetně dvou velkých dalekohledů provozovaných ESO: 3.6m dalekohled ESO a dalekohled NTT (New Technology Telescope) - jsou vybaveny špičkovým zařízením, které jim umožňuje plně využít jedinečné pozorovací podmínky v severním Chile.

Na 3.6m dalekohledu ESO je v současnosti namontován přístroj určený pro hledání extrasolárním planet: HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher). Dalekohled NTT je průkopníkem v používání aktivní optiky a byl to první dalekohled na světě, jehož hlavní zrcadlo byl řízeno počítačem.

La Silla byla prvním místem v Chile, kde se ESO usadilo v šedesátých letech, a její přínos od té doby se nedá vyčíslit.


11. srpna 2014

Stavba cesty na Armazones

V současnosti spravuje ESO tři observatoře v poušti Atacama v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na pozadí snímku je Paranal, hlavní observatoř ESO a domov velkého dalekohledu ESO (VLT).

V příštích letech bude tato trojice doplněna čtvrtou observatoří: Cerro Armazones, kde bude umístěna Evropský velmi velký dalekohled (European Extremely Large Telescope, E-ELT). Se zrcadlem o průměru 39 m se E-ELT, po dostavení okolo roku 2024, stane největším dalekohledem světa.

Cerro Armazones je s Paranelem spojeno jenom prašnou cestou. Jak ale ukazuje obrázek, stavba opravdové silnice probíhá. Chilská společnost ICAFAL Ingeniería y Construcción S.A. (ICAFAL) začala s výstavbou v březnu (viz zpráva ann14019) a během 16 měsíců by měla dokončit 7 m širokou asfaltovou silnici. A stejně jako razí novou cestu chilskou krajinou, bude ICAFAL srovnávat vršek Cerro Armazones, aby vznikla použitelná pozorovací plošina pro E-ELT.


4. srpna 2014

Hledání vesmíru

V nadmořské výšce 5000 m, vysoko na náhorní planině Chajnantor v Chile, se antény observatoře ALMA dívají na nebe a pátrají ve Vesmíru po našich vesmírných počátcích. Náhorní planina Chajnantor je jednou z nejvýše umístěných observatoří na Zemi.

Mezi tisícovkami hvězd jsou na pravé straně snímku vidět jako malé svítící skvrnky Malý a Velký Magellanův oblak. Tyto obláčkovité útvary jsou galaxie, dvě z nejbližších galaktických sousedů naší galaxie, Mléčné dráhy.

Hlavní úkol dalekohledu ALMA je pozorovat nejchladnější a nejstarší útvary ve vesmíru, tzv. "chladný vesmír". Soustava antén měří záření vysílané na milimetrových a submilimetrových vlnových délkách, které leží mezi infračervenou a radiovou oblastí elektromagnetického spektra. ALMA se skládá ze 66 pohyblivých antén, které se mohou přemisťovat a seskupovat v rámci observatoře, aby to co nejlépe vyhovovalo požadavkům vědců. ALMA je největší existující astronomický experiment.

Krásný obrázek krajiny s dalekohledem ALMA byl pořízen fotovyslancem ESO Stéphanem Guisardem, optickým inženýrem na velkém dalekohledu (VLT) Evropské jižní observatoře v chilské poušti Atacama.

Odkazy:
Fotovyslanci ESO
ALMA transportéry Otto a Lore


28. července 2014

Cizí Atacama

Nedaleko ESO observatoře ALMA se za autobusem táhne oblak prachu, tak jak autobus postupuje chilskou pouští Atacama. Autobus veze na osmidenní směnu zaměstnance do operačního centra observatoře ALMA. Na pozadí vidíme dvě sopky, jejichž sněhem pokryté vrcholky zakrývají mraky.

Tyto dvě neaktivní sopky, stojící na hranici mezi Bolívií a Chile, byly vytvořeny v různých geologických epochách, třebaže jsou od sebe vzdáleny  jen malý kousek. Licancabur, sopka nalevo, je mnohem mladší než její menší soused Juriques.

Licancabur je známá pro svůj téměř symetrický tvar a proto, že se v ní ukrývá jedno z nejvýše položených jezer na světě. V nadmořské výšce 5916 m je jezero v kaldeře Licancaburu domovem exotické flóry a fauny a je předmětem studia života v extrémních podmínkách. Říká se, že oblast Licancaburu je jednou z nejlepších analogií podmínek na Marsu, a že studiem života v této oblasti můžeme lépe pochopit, jak by se mohl život vyvíjet na jiných planetách.

Obrázek byl pořízen Arminem Silberem (ESO).


21. července 2014

Obři při práci

Panoramatický snímek hlavního zařízení ESO v severním Chile pořídil fotovyslanec ESO Gabriel Brammer. Velký dalekohled ESO (VLT) na observatoři Paranal se připravuje k práci a rýsuje se na pozadí jasného nebe s Mléčnou dráhou nad hlavou.

K vytvoření tohoto snímku zkombinoval Brammer několik záběrů s dlouhou expozicí, aby zachytil slabé světlo Mléčné dráhy, která obkružuje ohromné kopule hlavních dalekohledů VLT. Každý z těchto obrů je 25 m vysoký a je pojmenován po významném nebeském objektu. Jména jsou v místním mapuchském jazyce: Slunce, Měsíc, souhvězdí Jižního kříže, Venuše - Antu, Kueyen, Melipal, Yepun. Vlevo na obrázku je vidět menší pomocný dalekohled v bílé kulaté kopuli, s Malým a Velkým Magelanovým oblakem nad sebou.

Kombinace několika záběrů prozrazuje pohyb kopulí dalekohledů. Pohyblivé části mají své bledé "stíny", jak se kopule během noci natáčejí, aby sledovaly na obloze svůj cíl. Plynutí času je také evidentní, jak světlá večerní obloha ustupuje tmavé, hvězdami poseté obloze v levé části obrázku.

Aby vytvořil snímek, postavil Brammer svůj fotoaparát na stejné místo dvakrát: jednou při západu Slunce, a pak znovu v noci. Za pomocí záběrů pořízených v různých časech složil Brammer dvě kompletní panoramata, z nichž později vyrobil tento obrázek.


14. července 2014

Hluboký pohled do temného nebe

Dokážete spočítat jasné tečky na obrázku? Tento přeplněný snímek je tzv. deep field obrázek získaný pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) namontované na poměrně malém dalekohledu MPG/ESO o průměru 2.2 m, který stojí na observatoři La Silla v Chile.

Obrázek je jeden z pěti kousků oblohy, které sleduje přehled COMBO-17 (Classifying Objects by Medium-Band Observations in 17 filters), zaměřený na hledání slabých objektů v relativně malé oblasti na jižní obloze. Každá z pěti oblastí je změřena za pomoci 17 různých barevných filtrů. Každá z COMBO-17 oblastí pokrývá oblast oblohy o velikosti měsičního úplňku.

Přehled už odhalil tisíce neznámých vesmírných objektů - přes 25 000 galaxií, desítky tisíc vzdálených hvězd a kvasarů, které se ukrývaly před naším zrakem, a které nám ukazují, kolik se toho ještě máme o Vesmíru učit.

Některé z nejvzdálenějších světelných skvrnek viditelných na obrázků jsou galaxie, jejichž světlo k nám cestovalo devět nebo deset miliard let. Studiem galaxií různého stáří se astronomové snaží pochopit, jak se galaxie vyvíjejí s časem. Začínají zralými blízkými galaxiemi podobnými naší galaxii Mléčné dráze a končí mladými galaxiemi ve vzdáleném vesmíru, které odhalují, jaký byl vesmír ve svém dětství.

Odkazy:
Přehled COMBO-17, Max-Planck-Institut für Astronomie, Heidelberg


7. července 2014

ESO z ptačí perspektivy

Tento letecký snímek zobrazuje zvětšující se centrálu Evropské jižní observatoře (ESO) v Garchingu u Mnichova (Německo). Zatímco ESO provozuje dalekohledy rozmístěné po Chile na jižní polokouli, Garching hostí vědecké, technické a administrativní centrum, kde probíhají různé programy vývoje, díky kterým observatoře získávají nová moderní zařízení.

Budovy uprostřed obrázku, elegantně zakřivené, jsou dvě hlavní budovy ESO: ta vpravo nahoře byla po dlouhá léta jediným útočištěm, dokud se k ní nedávno nepřipojila budova dole (s červenou střechou), která byla inaugurována v prosinci 2013. Černá kulatá budova je technická budova, kde probíhají práce na nových instrumentech. Jednotlivé budovy ředitelství jsou spojeny zakřivenými mosty, které jsou na obrázku vidět jako trojramenný černý útvar ve středu.

Nové rozšíření, navržené architektonickým studiem Auer+Weber, teď pomáhá hostit zvětšující se počet pracovníků ESO a usnadňuje výzkum při návrhu a konstrukci Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT, European Extremely Large Telescope), největšího dalekohledu na světě. Dříve byli někteří členové vývojových týmů roztroušeni po kampusu v Garchingu a pracovali v budovách podobných té bílé vlevo na obrázku.

Letecký obrázek byl pořízen devátého června 2014 leteckým fotografem Ernstem Grafem (graf-flugplatz.de).

Odkazy
ESO rozšiřuje svou centrálu
Inaugurace rozšířeného ředitelství ESO


30. června 2014

Impresionismus: západ Slunce

Slunce zapadá nad observatoří Paranal a na obloze vykresluje množství jemných odstínů, které připomínají Monetovy krajinky. Zdá se, že řídké mraky se nahřívají nad posledními paprsky Slunce, a křišťálová čistota vzduchu je téměř hmatatelná - což objasňuje, proč si ESO vybralo tuhle oblast v Chile pro svou observatoř. Krepuskulární (též soumrakové) paprsky a stíny mraků se šíří ze Slunce a zdánlivě konverguji v antisolárním bodě.

Kopule dvou za čtyř pomocných dalekohledů velkého dalekohledu VLT (Very Large Telescope) jsou vidět vlevo, jak se trpělivě čekají na tmu, aby mohly pokračovat ve svém průzkumu vesmíru.

Jakmile Slunce zapadne, pomocné dalekohledy o průměru 1.8m začnou posílat světlo hvězd do interferometru VLT (VLTI), které jednotlivé signály zkombinuje a vytváří jasné obrázky vesmíru. Pohyblivé pomocné dalekohledy jsou umístěny na kolejích a mohou se přemisťovat po pozorovací plošině VLT a pozorovat oblohu z různých směrů.

Tento snímek byl zaslán do Flickr skupiny Your ESO Pictures Rogerem Wessonem, astronomem hostujícím v ESO na observatoři Paranal, osmého března 2013.


23. června 2014

Umělá hvězda pro VLT

Tento nový obrázek, pořízený fotovyslancem ESO Gianlucou Lombardim, zachycuje úžasnou škálu barev od růžové, dominujicí ve spodní části, až k modré a bílé v Mléčné dráze nahoře. Budovy viditelné v popředí obrázku jsou základní dalekohledy VLT (Very Large Telescope) na observatoři ESO Paranal v Chile.

Celou scénu rozsekává žlutý pruh. Jedná se o laserovou naváděcí hvězdu VLT, která je součástí systému adaptivní optiky. Systém adaptivní optiky vyrovnává rozmázání či blikání světla hvězd. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo ovlivněno lokálními změnami. Kdykoli je to možné, najdou si astronomové jasnou hvězdu, aby svá pozorování podle ní opravili, ale když žádná vhodná hvězda není nablízku, musí spoléhat na umělou - vytvořenou laserem zamířeným na oblohu, tak jak je to vidět na obrázku.


16. června 2014

Cesta do budoucnosti

Tento nový obrázek ukazuje postup prací na přístupové cestě, pozorovací plošině a výkopu na místě budoucího Evropského velmi velkého dalekohledu (E-ELT) na Cerro Armazones. Základní tábor je vidět dole vpravo a nová cesta se vine kolem základů hory.

Chilská společnost ICAFAL Ingeniería y Construcción S.A. začala stavební práce na E-ELT v březnu 2014, když začali stavět cestu na vrchol hory. Očekává se, že stavba potrvá šestnáct měsíců. Cesta poskytne přístup k budoucí stavbě obrovitého dalekohledu a bude jedenáct metrů široká, s vyasfaltovaným sedmimetrovým pruhem.

Stavební dělník Sebastián Rivera Aguila pořídil tento snímek ve čtvrtek dvanáctého června 2014 z komerčního letadla letícího nad horou. Popsal své nadšení: "Pracovat v poušti je těžká práce, ale jsem opravdu hrdý a velmi šťastný, že mohu být součástí tohoto velmi důležitého projektu. Děkuji, ICAFAL a ESO, že můžeme tvořit historii."

Ve čtvrtek devatenáctého června bude ICAFAL odpalovat oblast na vrcholku hory Armazones. Do vzduchu vyletí asi pět tisíc tun skály. To je součást velkého vyrovnávacího procesu, který přetvoří horu tak, aby na ni mohl být umístěn 39m dalekohled a další obslužné budovy. Slavnost prvního výkopu (lépe snad výbuchu) se uskuteční na observatoři Paranal, dvacet kilometrů od výbuchu, a oslaví další krok při výstavbě E-ELT. Událost bude živě vysílání přes webcast na Livestream od 16:30 UTC do 18:30 UTC (18:30-20:30 CEST) (možnost změny). Účastníci mohou sledovat živé tweetování z @ESO pod hashtagem #EELTblast a pokládat otázky (v angličtině), které budou, pokud možno, zodpovězeny v reálném čase.


9. června 2014

Východ Slunce nad VLT

Snímek ukazuje počátek východu Slunce nad velkým dalekohledem ESO (VLT) na observatoři Paranal v Chile. Jeden z hlavním dalekohledů VLT je vidět vpravo dole, osvětlený měsičním světlem. Dál od diváka jsou dva pomocné dalekohledy namířené nahoru k obloze.

VLT je tvořen čtyřmi 8.2m hlavními dalekohledy (UT) a čtyřmi pohyblivými pomocnými dalekohledy (AT). Dalekohledy mohou pozorovat dohromady jako obří interferometr: VLTI (Very Large Telescope Interferometer). Světlo zachycené jednotlivými dalekohledy je kombinováno VLTI za pomoci komplexního systému zrcadel v podzemních tunelech. Díky interferometrii je možné vidět detaily až 16krát menší než pomocí individuálních hlavních dalekohledů.

Obrázek pořídil Nicolas Blind, astronom, který na několik dní navštívil paranalskou observatoř v prosinci 2012. Blind byl na observatoři jen krátkou dobu, ale měl z ní hluboké zážitky. "Absolutní ticho toho místa je tak mírumilovné a uklidňující," vzpomíná. "Slyšíš jenom zvuk větru, možná netopýra ztraceného v té opuštěné krajině. Čistá obloha nad Paranalem mi pokaždé připomene, jak jsme malí, a znovu si uvědomím, proč jsem si vybral astronomii."

Na paranalské observatoři je neuvěřitelných 330 jasných nocí ročně. Ve skutečnosti je VLT díky technologii, obsluze a dobrým pozorovacím podmínkám nejproduktivnější individuální pozemské astronomické zařízení na světě.

Nicolas Blind poskytl svou fotografii skupině "Your ESO Pictures" Flickr group. Tato skupina se pravidelně prohlíží a nejlepší fotografie jsou vybrány pro oblíbené Snímky týdne anebo do galerie.

Odkazy
Skupina "Your ESO Pictures" Flickr group
Nicolas Blind's Flickr photostream
Tento obrázek na Flickru



19. května 2014

Velký a větší

U dalekohledů na observatoři ESO Paranal v Chile se s večerem shromáždil malý dav lidí. Západ Slunce obvykle znamená konec pracovního dne a čas k odpočinku. Ale ne tady; noc je časem, kdy se dělá opravdová práce s jasnou noční oblohou jako pracovním prostorem.

Dav lidí, v porovnání s dalekohledy po jejich levici, vypadá maličkatě. V kopulích jsou umístěny čtyři 1.8m pomocné dalekohledy, které jsou částí velkého dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Ale opravdový obr na obrázku je dalekohled vlevo: jestliže v porovnání s pomocnými dalekohledy jsou lidé maličcí, pomocné dalekohledy ve srovnání s hlavním dalekohledem VLT vypadají jako mravenci. VLT má čtyři 8.2m hlavní dalekohledy - jedny z největších dalekohledů planety.

Al jestli si myslíte, že tohle je velké, počkejte na evropský extrémně velký dalekohled (E-ELT, European Extremely Large Telescope), který začne pozorovat okolo roku 2020. Jeho zrcadlo bude mít průměr neuvěřitelných 39 metrů! Když se díváme do budoucnosti, ESO bude světu poskytovat stále větší a lepší dalekohledy - oči do vesmíru.


12. května 2014

Hvězdné stopy nad atacamskými kaktusy

Tato úžasná fotografie, pořízená v chilské poušti Atacama, ukazuje dráhy hvězd kroužících kolem jižního nebeského pólu nad krajinou dominovanou kaktusy. Hvězdné dráhy zobrazují zdánlivé dráhy hvězd na obloze vytvořené otáčením Země kolem vlastní osy. Jejich obrázek byl pořízen složením záběrů s dlouho expozicí.

Poslední snímek ve skládačce byl vyfotografován s mnohem větší citlivostí a odhaluje velké množství slabších hvězd a jižní Mléčnou dráhu, zvedající se nad horizont, s tmavými stopami prachu a známou narůžovělou září mlhoviny v souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Napravo jsou vidět satelitní galaxie Mléčné dráhy: Velký (nahoře uprostřed) a Malý Magellanův (dole vpravo) oblak.


5. května 2014

Planety se řadí nad observatoří La Silla

Slunce zapadá nad La Sillou, jednou z observatoří ESO v Chile, a vytváří ohnivě oranžovou září nad horizontem.

Obrázek, pořízený Davidem Jonesem v červnu 2013, ukazuje tři planety nad vrcholem s dalekohledy ESO. Planetární trojka, viditelná vlevo od centra snímku, se skládá z Jupitera (vlevo dole, téměř neviditelný v oranžovém záři), Venuše (uprostřed) a Merkura (nahoře vpravo) - viz obrázek s popisky.

K seskupením jako toto dochází pouze jednou za několik let a tak je to pro fotografy opravdový požitek. Když se tři (nebo více) nebeských objektů takhle seřadí na obloze, úkaz se nazývá syzygy. Podívejte se na jiný syzygy obrázek, který ukazuje téměř stejnou scénu (také z května 2013).

"Obrázek byl pořízen během pětinočního pozorování s 3.6m dalekohledem NTT na La Sille. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem dostal pozorovací čas zrovna ve správnou chvíli, abych mohl pořídit obrázek," podotýká fotograf Dave Jones. "Blízké setkání tří planet trvalo asi jenom týden a příští se uskuteční okolo roku 2026, takže to byl skutečně šťastný záběr!"

Atmosférické podmínky zde, na okraji pouště Atacama v Chile, jednom z nejsušších  míst na Zemi, jsou tak stabilní, že poskytují křišťálové jasný pohled na noční oblohu. Tento obrázek je ve skutečnosti složen ze dvou fotografií s různou délkou expozice, čímž vznikl detailní pohled na pozorovací místo při západu Slunce.

Odkazy


Ukázat 1 to 20 of 48
Bookmark and Share

Prohlédněte si také naše